Porub 088 331/2 v 23c sloji, která zde měla mocnost 0,75 – 0,8 m a úklon 20 – 30°, byl dobýván z pole stěnou o délce 80 m řetězovým škrabákem SŘ – 3 s jedním pohonem a vratnou kladkou od 2. dekády prosince 1976 a od výchozí prorážky postoupil 14 m. Odtěžován byl trasou kombinovanou dopravníky TH 500 a TP 400 na překop 2321 a pak dále dopravníky TP 630 do sypného místa SM 3 na 2. patře.
Úpadní prorážka 088 8330/3 byla ražena z úvodní chodby 088 5332/1 porubu 088 331/2 od listopadu 1976 pomocí trhací práce a dosáhla délky 44 m. Odtěžení horniny bylo zajištěno dvoububnovým těžním vrátkem Baraban na odtěžovací trasu porubu. Separátní větrání díla zajišťoval vzduchový sací ventilátor o průměru 300 mm na 088 5332 do vtažných větrů porubu.
Pásová dělicí chodba 084 5320 byla ražena ve svrchní lávce sloje 22f od svážné 084 7321 od konce října 1976 pomocí trhací práce s odtěžením škrabákovým nakladačem ŠN 1 na dopravník TP 400 a pak dále na sběrnou trasu na překopu 2321. Dílo bylo raženo do staničení 110 m se střídavým úklonem 0 – 6°, ve zbývající části až do dosažených 130 m dovrchně s úklonem 3 – 8°. Ve staničeních 30, 125 a 130 m byly zjištěny indikace ropy. Separátní větrání díla zajišťoval kombinovaný sací ventilátor o průměru 500 mm, umístěný ve svážné 084 7321.
Pásová dělicí chodba 084 5327/1 byla ražena ve spodní lávce 22f, která je zde od svrchní lávky kolmo vzdálena 10 až 13 m, od svážné 084 4326 od listopadu 1976 pomocí trhací práce s odtěžením škrabákovým nakladačem NS 4 na dopravník TP 400 a pak dále na sběrnou trasu na překopu 2321. Dílo bylo raženo úpadně s úklonem 2 – 8° do dosažených 96 m. Separátní větrání díla zajišťoval kombinovaný sací ventilátor o průměru 630 mm, umístěný ve svážné 084 7325.
Sledování kvality a účinnosti větrání v uvedené oblasti bylo zajišťováno, kromě předepsaných kontrol prováděných provozními techniky a dalšími kontrolními orgány, jednak pravidelnými odběry vzorků ovzduší, jednak dálkově čidly metanové ústředny Dräger CH 597 CS, situované v centrálním dispečerském stanovišti Dolu Staříč.
Výbuch
Podle protokolu o nehodě oznámil v 17:12 h (ale podle časového údaje na dispečinku, podle záznamu na HBZS a podle svědeckých výpovědí z dolu mezi 17:07 až 17:08 h) revírník Štefek havarijní linkou autligyfonu pod porubem 115 327 ve sloji B5 pod 2. patrem, že ucítil tlakovou vlnu s následným silným zvířením prachu ve směru od 2. patra. Po domluvě s dispečerem revírník odvolal svoji osádku, dal příkaz k nasazení sebezáchranných přístrojů ŠS 7 a za téměř nulové viditelnosti se celá skupina odebrala k jámě.
Celá osádka, včetně obsluh, z této oblasti vyvázla bez poranění.
Během prvního hlášení z dolu došlo v centrálním dispečinku na závodě Staříč k signalizaci havarijního stavu čtyř čidel metanoměrné ústředny z oblastí slojí 23c a 22f v důlním poli závodu 3 a k signalizaci odpojení přívodu 500 V na 3. patře pro sloj 23c a odpojení přívodu pro rozvodnu 6 kV a 500 V na 2. patře pro oblast sloje 22f.
Účinky výbuchu pocítila řada dalších pracovníků v sousedících oblastech a hodnotila je různě, a to zejména co do návaznosti a časové určenosti jednotlivých po sobě nastupujících příznaků výbuchu (prvotní akustický a záchvěvový pocit, následné jeden či dva výbuchy časově oddělené subjektivně 5 až 30 sekund apod.). Bezprostředně po prvním hlášení byla do dolu na závodě 3 spuštěna merkaptanová havarijní signalizace a po zjištění, že zvířený prach (podle prvního odhadu dokonce kouř) zasahuje i na spojovací překop k závodu. 2 byla merkaptanová havarijní signalizace spuštěna i do oblasti důlního pole závodu 2 ve Staříči.
