Úvod Dějiny hornictví Historie Historie ložiska Kutná Hora (1)

Historie ložiska Kutná Hora (1)

200
0

Rejské pásmo

Přímé doklady o práci na Rejském pásmu jsou z roku 1340. Podle různých pramenů jsou na pásmu uváděny jednotlivé doly a podle záznamů z 15. a 16. století již tehdy nebylo přesně známo umístění starých dolů.

První zmínka z 15. století je z roku 1430. Od 70. let 15. století se pracovalo na jednotlivých dolech pásma (důl Trámy, Rysy, Vlčice) žádný z nich však nenabyl zvláštního významu.

Poměrná řídkost zpráv o rejských dolech v I. polovině 16. století ukazuje na to, že tam důlní podnikání bylo v rukou drobných soukromých těžařů.

Pásmo bylo odvodňováno dvěma štolami. Jedna měla ústí u Malína a nazývala se malínská, později pak 14 pomocníků. Tato štola vede kolmo na pásmo. Druhá, zvaná Maří Magdalena, odbočovala pod Rejské pásmo z Turkaňské štoly a podsedala je v jeho směru. Štola Maří Magdalena měla severojižní směr.

První zmínka o malínské štole pochází z roku 1538. Další návrhy na prozkoumání malínské štoly pocházejí z let 1558 a 1587. Návrhy nebyly realizovány a ještě v roce 1611 nebylo pásmo podsednuto žádnou štolou. Roku 1616 však byla štola Maří Magdaleny, tj. odbočka ze štoly turkaňské, dlouhá asi 470 m.

V 16. a na počátku 17. století byl nejsevernější důl Starý Ruthart. Šachta byla 104 m hluboká a sledná a hašply šly do hloubky 120 m a do vzdálenosti 230 m od šachty. Kromě tohoto dolu je na pásmu uváděno dalších ještě asi 15 dolů, z nichž Apňoch byl údajně 200 m hluboký.

Překop z Turkaňku k Rejskému pásmu byl navrhován v roce 1611. Zmínky o štole z let 1621 ÷ 1630 svědčí o tom, že jakási důlní činnost zde probíhala. V její ražbě bylo pokračováno v letech 1636 ÷ 1639 i po roce 1650. Stav štoly je znám v roce 1669, kdy dosáhla délky 700 m. Na sklonku století zprávy o magdalenské štole přestávají, takže není známo, kdy byly práce zastaveny a do jaké vzdálenosti se štola dostala.

Roku 1774 se na Rejském pásmu ustavilo těžařstvo 14 pomocníků. Těžařstvo těžilo několik žil, ale po neúspěších ztroskotalo a roku 1818 se ražeb ujala státní správa. Hlavním cílem bylo vyrazit štolu 14 pomocníků až k Rejskému pásmu. Stát zastavil práce na štole r. 1844 a bylo ustanoveno další soukromé těžařstvo. Všechny práce těžařstva byly zastaveny v roce 1866.

Další práce byly zahájeny v roce 1883. Štola se dostala do vzdálenosti 1650 m a byly jí překříženy kromě drobnějších žil i pásma Turkaňské a Rejské. Aby mohly být všechny žíly náležitě prozkoumány, byla roku 1889 založena šachta Rejsko-Turkaňská (stávající šachta závodu), která se do roku 1902 dostala do hloubky 292 m, kde bylo založeno třetí patro.

V 90 m bylo náraziště, do něhož ústil pomocný překop ze štoly 14 pomocníků. Na Rejském pásmu se rubalo od úrovně 38 m až k úrovni 3. patra Rejsko-Turkaňské šachty. Na pásmu byla sledována hlavní žíla, podložní a nadložní odžilek směrem severním a jižním. Mocnost žil se pohybovala mezi 1 ÷ 3 m. Jižním směrem byly žíly vytěženy do vzdálenosti 210 m, práce tu byly zastaveny v roce 1886. Severním směrem bylo zastiženo hlavní zrudnění ve vzdálenosti 309 ÷ 329 m. Hlavní žíla se tu rozštěpila na tři odžilky – prostřední, podložní a nadložní. Kdy byla těžba zastavena a do jakých hloubek se dostala, prameny neuvádějí. Stařiny byly v jižní části zjištěny při poválečné těžbě až v hloubkách 400 m pod povrchem.

V centrální části většinou nepřesahovaly 100 m, kdežto v nejsevernější známé části jdou hlouběji jak 200 m pod povrch.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..