Oblast Slavkovského lesa je zajímavým historickým hornickým revírem evropského významu. Rýžování cínu ve Slavkovském lese je patrně nejstarší v Čechách. Bylo zřejmě spojeno s tepelským klášterem založeným roku 1197. Podle některých zpráv zde začalo hlubinné dolování cínu již od 13. století. V oblasti Slavkovského lesa byly těžené (mimo nerudních surovin) hlavně rudy cínu, wolframu, stříbra a uranu. Těžba jednotlivých rud je v oblasti Slavkovského lesa spjata vždy s určitým obdobím, ale je nezpochybnitelné, že nejprve byly těženy rudy cínové, jejichž těžba dosáhla zejména v 16. století evropského významu. Z tohoto období existuje v oblasti Slavkovského lesa také nejvíce výjimečných památek na hornictví anebo na činnost, která s ním bezprostředně souvisela, jako vodní stavby, budovy atd. Těžba cínové rudy a těžba rud stříbrných se v historických obdobích často prolínala a v 16. století byly tyto rudy těženy jedním důlním dílem.
Těžba uranových rud probíhala v oblasti Slavkovského lesa v období těsně po druhé světové válce a byla vynucena maximální snahou tehdejšího Sovětského svazu vojensky dostihnout Spojené státy. V bezprostřední poválečné době měla ložiska slavkovského uranu vedle ložisek jáchymovských, důležitý, strategický význam. Vzhledem však k malým zásobám byla těžba pouze krátkodobou záležitostí, ale velmi intenzivní, o čemž svědčí existence 21 jam, desítek štol a četných a rozsáhlých odvalů.
Uranové rudy byly těženy v horninách rulového krystalinika, který tvořil plášť cínonosných žul, přičemž cínová mineralizace pronikala často v podobě křemenných žil i do rulového pláště. I když se v zásadě těžil uran v rule a cínová mineralizace v žule, šlo pořád o exploataci ve velmi malém prostoru, kde nešlo vyloučit vzájemné ovlivnění. Proto při těžbě uranové rudy v dobývacích prostorech tehdejších Jáchymovských dolů n.p. došlo k likvidaci, nebo alespoň k částečné likvidaci dosud velmi dobře zachovalých hornických unikátních děl a staveb z období historické exploatace cínu. Jednalo se na příklad o dědičnou odvodňovací štolu Kašpara Pluha raženou několik km v rulách k odvodnění greiseno-granitového tělesa Huberova pně, vodní příkopy – Dlouhá a Puškařovská stoka, systém báňských rybníků Ebmet atd.
Podobná situace byla při novodobé těžbě Sn,W rud v rámci bývalého podniku Rudných dolů Příbram, s.p. Při průzkumných, přípravných a těžebních pracech zaměřených na masivní Sn,W zrudnění byla narušena také štola Kašpara Pluha, došlo k likvidaci historických unikátních vertikálních děl v Huberově pni, jako byly jámy Kophan, Pingen, Kunst Neuewasser, k destrukci rozsáhlých nezavalených komor na významném historickém horizontu Sohlstrich, atd.
Z hlediska památek zbylo po těžbě uranu funkční významné odvodňovací dílo štola Barbora. Rudné doly Příbram s.p. ponechaly bez jakýchkoliv terénních úprav budoucím generacím hlubinný lom po těžbě Sn,W rud, který svou ojedinělostí a velmi odvážným technickým provedením právem patří mezi zajímavé novodobé technické hornické památky.
Jak již bylo uvedeno, pochází podstatná část významných hornických památek převážně z období 16. století. Rozsáhlá rýžoviště po těžbě cínu již od středověku jsou zachována v prostoru Kladská -Prameny a dokládají značný rozsah těžby. Plošně rozsáhlé haldy a pinky dokumentují dobývání žilného systému Gellnauer. který je lokalizován v rulovém plášti mimo granit. Ohněm vypálené, nádherné komory z období 13. až 18. století, dnes nepřístupné, jsou na lokalitě Vysoký kámen. Na cínové lokalitě Koník se dochovaly po středověké těžbě dvě pinky většího rozsahu. Významnou technickou památkou na hornictví první poloviny 16. století je komplex důlních děl a odvodňovací štoly Jeroným u bývalého města Litterbachy. Významné vodní dílo Dlouhá Stoka přivádějící vodu pro pohon hornických a úpravenských zařízení a sloužící zároveň pro dopravu dříví dosáhla v 16. století délky 24 km. V této době nemělo zmíněné vodní dílo v Českých zemích obdobu. Dědičná štola Kašpara Pluha měla ke konci 16. století včetně odboček délku 5,8 km a patřila mezi nejdelší české štolové práce. Po roce 1510 byla dokončena stavba honosného měšťanského domu. tzv. Pluhova domu.
Výčet památek na hornictví cínu Slavkovského lesa není pochopitelně úplný, ale i z uvedeného přehledu je patrné, že region Slavkovského lesa je pro tzv. montánní turismus více než zajímavý a je nesmírná škoda, že dosud nebyl komerčně využit. Navíc samotná lokalizace hornických památek evropského významu blízko německých hranic, bezprostředně u Karlových Varů a Mariánských Lázní umocňuje jejich význam jako možného cílevědomého návštěvního objektu domácích i zahraničních lázeňských hostů.
