Pro ražbu patrových chodeb byly používány kolejové vrtací vozy 2 MR – 500 (fy. Tampella, Finsko) a vozy vlastní výroby (vyvinuté pro uranový průmysl) W – 4 se čtyřmi lafetami a vrtacími kladivy VK – 25 nebo lehké přenosné vrtací sloupy VS – 1 s kladivem VK – 22 nebo VKS – 29. Rozpojování horniny bylo prováděno zásadně trhací prací malého rozsahu. Odtěžování horniny z ražby bylo kolejovými přehazovacími nakladači NL – 12 a později výkonnějšími PPN – 1.
Pro ražbu komínů, tj. vertikálních přípravných děl, jsou používána pneumatická teleskopická kladiva PT – 48. Rozpojování hornin je trhací prací. Pro dopravu výztužného materiálu na čelbu komína je používán lehký přenosný vrátek typové řady WS – 103 (104). Pro ražbu větracích komínů byla používána razící plošina STH – 5 Alimak.
Na dobývacích pracích je k vrtání vývrtů používáno příklepných vrtacích kladiv VK – 22 s pneumatickou podpěrou VP – 800 (1000), rozpojování hornin je trhací prací. Odtěžování horniny do sypných oddělení komínů je prováděno vzduchovými nebo elektrickými škrabákovými vrátky typu V(E) ŠS – 206 nebo výkonnějšími ŠW(E) – 700. Zkušebně bylo ověřováno odtěžování lehkými hřeblovými dopravníky a nátřasnými žlaby, avšak s negativními výsledky. Pro dopravu výztužného materiálu na čelbu dobývky je používán lehký přenosný vrátek typu WS – 103 (104). Plnění důlních vozů ze sypných oddělení komínů je přes násypné zařízení pneumaticky ovládané (zpočátku ručně), patrová doprava je lokomotivní kolejová.
Mechanizace dobývacích prací nedoznala v průběhu exploatace ložiska zásadních změn, inovace spočívala v nahrazování používané mechanizace výkonnějšími modely a nahrazováním vzduchových pohonů elektrickým pohonem. Na ražbách patrových chodeb spočívala zásadní změna v nasazení vrtacích vozů koncem 60. let minulého století, při ražbě komínů pak nasazení razící plošiny STH – 5 Alimak.
