Úvod Doly a revíry KDK Důl Ronna ve Švermově

Důl Ronna ve Švermově

981
0

Důl Ronna (později také Důl Gottwald) náležel do skupiny nejbohatších dolů na Kladensku a během své těžební periody požíval péče vedoucích kruhů dolující společnosti, aby ve zdokonalování a modernizaci strojového vybavení stále kráčel v duchu doby.

Jeho hloubení bylo započato v červenci roku 1882 a již v lednu 1886 mohlo být započato s uhelnou těžbou, ovšem jenom ve skromných rozměrech. Při zakládání tohoto dolu byly veškeré projekty na vybudování těžního zařízení stanoveny na roční těžbu 3 000 000 q. Těžba uhlí v počátečních letech až do roku 1889 včetně obnášela pouze 181 533 tuny. Samotného roku 1889 se vytěžilo 74 133 tuny.

Hloubení a současně vyzdívání kulatého šachetního profilu o průměru 4,6 m bylo provedeno do hloubky 432 m v čase od července 1882 do června 1885 — tedy během tří roků, zajisté na tehdejší dobu rekordní výkon. Na hloubení byl zúčastněn jako závodní inženýr Antonín Duchoslav a populární naddůlní Nedvěd. Posledně jmenovaný se zúčastnil vyhloubení několika dolů na Kladensku. Měl účast i na hloubení a stavbě dolu Theodor.

Při hloubení byl použit až do 30 m ruční jeřáb a později až do hloubky 115 m parní lokomobila se dvěma lanovými bubny. Vydobytá hornina v šachetním komíně se dopravovala do této doby pomocí železných okovů. V dalším čase se používal již definitivně ustanovený parní těžní stroj o 300 ks a místo okovů se těžilo dvěma klecemi, jednoduchými, po jednom vozíku. Tímto uspořádáním se vyhloubila celá jáma až do ukončení.

K odvodňování šachetního žumpu během hloubení sloužila jedna zdvižná pumpa, 30 cm průměr pístu a jedna spouštěcí pumpa o průměru pístu 25 cm, zavěšená na ocelovém drátěném laně a spouštěná podle potřeby silným parním jeřábem se dvěma válci o 220 mm vrtání a 340 mm zdvihu a trojnásobným převodem čelních a šípových ozubených kol a pásovou brzdou na první převodové hřídeli. Obě vpředu uvedené pumpy, využité při hloubení, byly tehdy poháněny stabilním vahadlovým parním strojem, 16 ks s Wattovým parallelogramem, válce o 400 mm vrtání, 910 mm zdvih, setrvačník a na hlavní hřídeli po stranách dvě kliky působící táhly na dvě úhlové páky (Kunstwinkel), které ve spojení se železným tyčovým ovládaly chod obou pump.

Ve 107 m hloubky jámy byla postavena ve zvlášť k tomu vylámaném prostoru tlaková ležatá pumpa s pístem o průměru 185 mm, 300 m zdvih a kromě této pumpy ještě dvě nástěnné, parní, menšího typu. Přítok důlní vody během hloubení nepřesahoval 500 litrů za minutu.

Výstroj šachetního komínu se provedla z U-želez 235 mm výšky ve vzdálenosti každých 2 m od sebe. Střední část profilu v rozměrech 2x2x3,45 m sloužila jako těžní oddělení a byla opatřena dřevěnými vodítky. Západní část segmentu o ploše 3,0 m2 byla určena pro větrání dolu a jižní část pro umístění lezných žebříků. V rozměrné východní části profilu byly umístěny Rittingerovy šachetní pumpy. V celém komíně šachty se nalézaly po definitivním uspořádání čtyři pumpovní složení, pro něž byly vy zděny prostorné výklenky.

Větrací oddělení bylo zapaženo vesměs železným plechem 5 mm silným, jednotlivé tabule plechu byly snýtovány a na šachetní výstroj přišroubovány úhelníky. Po obou stranách byly plechové stěny zatěsněny cementem do zdiva.

Těžní věž byla vysoká 22 m až ke středu lanových kotoučů. Váha celé těžní věže obnášela 37 000 kg, váha lanových kotoučů včetně ložisek a hřídelí kromě toho 7000 kg. Výjezdní patro se nalézalo v šachetní budově ve výši 5 m od ohlubně a bylo položeno silným žebrovým plechem a plocha v půdorysu obnášela 1000 m2. Do vyhloubení dolu Ronna byly těžní věže dolů Společnosti státní dráhy převážně dřevěné.

Těžní klece byly dvouetážové, po dvou vozících v každé etáži. Váha klece činila 2960 kg, čtyři prázdné vozíky 1040 kg, čtyři náklady uhlí 2400 kg. Poměr váhy klece k užitečné váze byl 1:1,17. Nad klecí se nalézal dřevěný truhlík o váze 250 kg. Závěs klece vážil původně 290 kg a byl opatřen pérováním volutovými péry. Původně se též používala těžná lana plochá s ujímaným počtem nosných drátů od opevnění na bubnu až k závěsu na kleci. Později se přešlo k používání těžních lan o stejném počtu nosných drátů po celé délce.

Parní těžní stroj byl dodán firmou Breitfeld & Daněk a spol. v Praze roku 1883, dvouválcový, ležatý. Ventilový rozvod byl systému Brialmint. Těžní stroj byl vybaven parní brzdou a byl na dole Ronna v činnosti až do r. 1911, kdy byl vyměněn podle tehdejšího koncentračního programu za parní těžní stroj s bubny pro kulatá těžní lana.

Definitivní čerpání důlní vody se provádělo povrchovým strojem o nominálním výkonu 600 ks, dodaného r. 1884 od speciální firmy J. Cockeril v Seraingu v Belgii.

Důlní větrník byl dodán r. 1889 od firmy Bolzano Tedesco ve Slaném. Průměr tohoto větrníku systému Kley činil 9 m, měl 24 plechových lopatek o šířce 950/1500 mm, pohon se konal ležatým jednoválcovým parním strojem.

Na dole Ronna byly během doby postaveny již troje úpravny uhlí, z nichž na nynější dobu zůstala v činnosti úpravna suché třídičky v kombinaci s Baumovým pneumatickým prádlem o výkonu 140 t/hod., postavená při příležitosti koncentrace a rekonstrukce dolu v roce 1911.
Původní suchá třídička se postavila na desetihodinový výkon 500 tun na nákladní rampě západně od šachetní budovy.

V souvislosti s koncentračním programem byla r. 1912 postavena mezi doly Ronna a Theodor spojovací lanová visutá dráha k dopravě těženého uhlí na dole Theodor, k jeho úpravě a nákladu do vagónů na dole Ronna. Výkonnost této lanovky byla stanovena na 500 q za hodinu. V protisměru se dováželo touto lanovkou potřebné palivo pro kotelnu tamnější elektrárny na výrobu vysokého napětí.

Lanovka byla dodána od speciální firmy Adolf Bleichert v Lipsku. Tato firma dodala též zařízení pro hlušinovou lanovku na Ronně. Nosná lana u této visuté lanovky byla dodána továrnou Kablo Kladno.

Původní těžní stroj byl na plochá lana a byl v činnosti již od roku 1883. Potřeboval proto důkladné opravy a kromě toho nestačil později těžebním podmínkám, uložených koncentračním programem (1912). Těžná plocha lana, která byla vyráběna starým způsobem — prošíváním jednotlivých pramenů měkkými železnými dráty — velmi trpěla a v provozu musela být po krátkém čase odkládána.

Nedostatek třaskavin a trhacích látek v první světové válce dal popud zařídit roku 1916 na dole Ronna výrobu tekutého vzduchu. To se činilo zvláštním třístupňovým kompresorem při konečném tlaku 220 atm. Kompresor sám byl poháněn třífázovým elektromotorem 100 ks, 500 V, 400 ot/min pomocí otevřeného řemene. Vyrábělo se 25 1 tekutého vzduchu za hodinu, který se transportoval na spotřebiště do jednotlivých míst v jámě ve zvláštních dvojstěnných nádobách. Určité menší množství tekutého vzduchu se tehdy přenechávalo sousedním dolům Buštěhradské dráhy. Trhací účinky při dobývání nebyly nijak uspokojující, proto ihned po ukončení války a uvolnění třaskavin byla výroba tekutého vzduchu zrušena. Několik roků se nabízelo kompletní zařízení v odborných listech k prodeji, nenalezl se však žádný zájemce.

Výstroj jámy Ronna: Náraziště I. patra dolu Ronna bylo v hloubce 398 m, vyzděno a vyklenuto po obou stranách šachetního komínu pro průrazovou dopravu těžních vozíků do klecí. Důl Ronna byl již od r. 1889 spojen překopem s dolem Kübeck, a to za tím účelem, aby v případě potřeby mohly být sváděny kübecké důlní vody k vodní třídě dolu Ronna v I. patře a odtud společně s ronovskými čerpány na povrch Rittingerovými pumpami v šachetním komíně.

Prohloubení a vyzdění šachetního komínu až do hloubky 496 m, tj. na III. patro, bylo provedeno 1904-1907. Jednostranné náraziště zde však již nepřišlo do používání, jelikož v důsledku koncentračního soustředění veškeré těžby z dolů Kübeck, Engerth, Barré a Ronna sever i jih na náraziště II. patra, stalo se používání III. patra bezpředmětné.

Těžba z vyjmenovaných dolů byla dopravována k nárazišti na II. patře elektrickými lokomotivami, pojíždějícími na nově vybudovaných překopech ke jmenovaným dolům a těžba ze severního pole dolu Ronna byla dopravována ke společnému nárazišti na II. patře hlavní výkonnou lanovkou se svrchním tažným lanem. Délka lanovky byla 635 m a výškový rozdíl 53 m. Poháněči stanici obsluhoval jeden strojník.

Vtipně byla vyřešena automotorická lanovka pro dopravu těžby z jižního pole dolu Ronna. Původně se po této úpadní z uvedeného pole dopravovaly vytěžené vozíky elektrickým vrátkem, ale výkon vrátku nepostačoval. Proto se roku 1913 postavila ke zdolání těžby z tohoto pole automotorická lanovka se svrchním silným lanem s poháněcí stanicí umístěnou nahoře na křižovatce lanovky s těžní třídou. Napínací stanice lana se nalézala v blízkosti náraziště II. patra. V úpadní se nalézalo celkem jedenáct plně naložených vozíků a v protisměru jedenáct prázdných vozíků. Normálně byla přebytečná síla v hořejší stanici odbrzděna, při dopravě však pouhých tří vozíků naložených materiálem (cihly apod.) mezi prázdnými vozíky, musel být zapnut pomocný elektromotor se šnekovým převodem.

Mechanizace oběhu důlních vozíků: Jelikož bylo na II. patře zavedeno, aby se doprava prázdných a plných vozíků konala průrazově při narážení klecí v jednom směru od severeu k jihu, bylo nutné zařídit zde mechanický oběh prázdných a plných vozíků. K tomu sloužily dvě řetěžové dráhy s křídlem západním pro přicházející a odcházející vozíky z dolů Kübeck, Engerth a Barré, jakož i s křídlem východním, pro vozíky z jižního pole dolu Ronna. Vozíky naložené, přicházející od severní lanovky, šly v přímém směru k narážení klecí. Obě řetězové dráhy byly každá pro sebe opatřeny elektrickými motory.

V r. 1946 byl důl přejmenován na Důl Gottwald. V r. 1971 byl provoz parního stroje nahrazen dvěma asynchronními motory a v bývalé strojovně zřízeny řetízkové šatny. Těžba na dole byla ukončena v r. 1997 a následující rok byla provedena demolice důlního areálu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..