Úvod Doly a revíry RD Příbram Historie ložiska Harrachov

Historie ložiska Harrachov

1757
0

Ložisko je pojmenováno po horském rekreačním středisku Harrachov, v jehož těsné blízkosti leží. V roce 1711 hrabě Alois Tomáš Raimund z Harrachu, majitel jilemnického panství, založil sklárnu „Nový svět“. Teprve v roce 1730 byla založena ves Harrachov. Další její osudy byly spjaty s rozvojem sklárny. V okolí ložiska jsou udávány staré rýžovnické práce na zlato. Nejstarší pokusy těžby leštěnce olověného jsou známy z oblasti výchozů harrachovského ložiska na den. Byly zde dobývány závalky galenitu v barytové žíle. Písemné zprávy (Zippe F. X. 1831) uvádějí těžbu galenitu společně s barytem a fluoritem v první polovině 19. stol. Tak J. Jokély v roce 1857 ve své práci „Das Riesen gebirge in Böhmen“ popisuje žílu harrachovského ložiska jako žílu, na které se pracovalo „ještě nedávno“. Tento údaj se shoduje s popisem ložiska B. Katzera, který v roce 1882 ve své práci „Geologie von Böhmen“ uvádí těžbu na harrachovském ložisku před 30 lety, tj. kolem r. 1852. Po několika letech byla těžba zastavena pro špatný výsledek. Podle údajů o starých důlních pracích můžeme posuzovat poněkud nepřesnou informaci L. Schmida z roku 1879 v „Statisticko-topografickém popisu velkostatku Jilemnice, náležející J. Osv. hraběti z Harrachu, se zvláštním vzhledem na lesy“, kde uvádí, že asi před 20 lety (tj. kolem roku 1859, což je v rozporu s údajem J. Jokélyho z roku 1857) se dolovalo „…nad Harrachovem, naproti Seifenbachské pile pod Ptačincem, těsně při hranici fylitu a granitu na rudní couk, obsahující vedle barytu a kazivce leštěnec olověný, pyrit a něco pyromorfitu a běloby, bylo však brzy od toho upuštěno“. V roce 1872 je opět popisována těžba (Katzer 1882). Zájem o ložisko projevila v roce 1901 chemická továrna „Rosenzweig – dr. Landau v Donaufeldu-Floridsdorfu“ v Rakousku, která vyslala c. k. asistenta říšského geologického ústavu ve Vídni J. V. Želízka k obhlídce lokality. Účelem návštěvy bylo zjistit, zda je možné těžit kazivec k chemickému zpracování. Vedle Harrachova navštívil J. V. Želízko fluoritovou lokalitu Mutěnice u Strakonic. Tento zájem o fluorit názorně dokumentuje rozvoj jeho nového použití v chemickém průmyslu. J. V. Želízko (1902) popisuje důlní práce na harrachovském ložisku, které v létě 1901 podnikala Lesní správa hraběte Harracha v Horní Rokytnici. Čistila se stará důlní díla, tzv. „hořejší patro staré štoly“, na dnešní žíle Oldřich a provádělo se „lámání nového materiálu“, tj. těžila se v těchto partiích převážně barytová žíla Oldřich. Vytěžený materiál se pravděpodobně používal k štěrkování lesních cest. Za první světové války bylo na ložisku několikrát pokusně kutáno. Teprve po druhé světové válce byly na ložisku zahájeny intenzivnější důlní práce. V roce 1947 prováděl na ložisku orientační prospekci Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí n. L. V roce 1950 se o ložisko zajímaly Východočeské uhelné doly. V letech 1950-52 prováděly geologický průzkum na ložisku Západočeské rudné doly. Od roku 1952 až do roku 1957 řídil průzkumné práce Severočeský rudný průzkum. V roce 1957 bylo ložisko předáno do těžby. Těžbu nejdříve prováděl n. p. Rudné doly Jeseník, závod Vernéřovice, později Rudné doly, n. p., Příbram, závod Kutná Hora. Od roku 1961 těžil ložisko n. p. Rudné doly Příbram, závod Sobědruhy u Teplic, který kromě tohoto ložiska těžil ještě fluoritová ložiska Moldava, Vrchoslav a Hradiště v Krušných horách.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..