Důl Stannum v Horním Slavkově byl významnou součástí státního podniku Rudné doly Příbram. Závod byl vybudován v bezprostřední blízkosti dvou významných elevací Huberův peň a Schnödův peň. Uvedená hlavní tělesa mají tvar komolých kuželů, jejichž eliptické základny se s hloubkou rozšiřují. Další dílčí elevace tvoří spolu s Huberem a Schnödem ložisko Krásno.
Evropská ložiska rud s obsahem cínu byla známa již v pozdním středověku. Využívání cínu se čím dál tím více rozšiřovalo. Tento trend lze sledovat i u ložiska Krásno. V 10. – 13. století se oblast Slavkovsko -krásenská stává významným producentem cínu a zaujímá významné místo na trzích východní a západní Evropy. Vývoj těžby a zpracování cíno – wolframových rud ložiska Krásno nebyl odlišný od vývoje těžby a zpracování ostatních nerostných surovin. Výrazná změna ve vývoji hornictví ve Slavkovském lese nastala v roce 1547. Změny ve vztazích se zahraničními podnikateli měly za následek prudký pokles těžby a produkce cínu. Lze zcela oprávněně hovořit o ukončení první výrazné kapitoly v historii krásenského revíru. Úbytek zahraničního kapitálu a nárůst nových těžebních a zpracovatelských kapacit v Krušných horách dále prohloubily krizi, která postihla Slavkovský les. Tato situace se výrazně promítla i do rozvoje měst Krásno, Horní Slavkov, Čistá a Prameny, která vznikla a rozvíjela se současně s rozvojem dobývání cíno-wolframových rud.
Období 16. století až první polovinu dvacátého století lze zkráceně charakterizovat jako období neustálého hledání způsobu jak čelit technickým problémům, problémům ekonomickým a odbytovým. Nepříznivě se také projevovaly následky mohutných závalů zejména na Huberově pni, a to v letech 1568, 1620 a 1707. V roce 1776 je Huberův peň opuštěn. V průběhu 17. – 19. století dochází na ložisku Krásno k střídání snahy o obnovení těžby s opětovným útlumem. Významným obdobím pro ložisko Krásno je začátek dvacátého století, kdy se opět začala intenzivně těžit a zpracovávat cíno-wolframová ruda. Tato změna nastala v důsledku rozvoje válečného průmyslu v době první a druhé světové války.
Posledním obdobím rozvoje a následně útlumu ložiska Krásno jsou léta 1945 – 1991. K výraznému oživení hornické činnosti na ložisku Krásno přispěla poválečná atmosféra, rozdělení světa a snaha východního bloku o samostatnost a nezávislost na západní části světa.
Dekret prezidenta Československé republiky z 24.10. 1945 č. 100 Sb. určuje rozsah znárodnění dolů a průmyslových podniků. Rovněž na základě téhož dekretu prezidenta republiky je ke dni 1. ledna 1946 založen národní podnik Příbramské rudné doly (později Rudné doly Příbram, s.p.). Československý stát převedl na nově zřízený podnik majetkové kusy, majetkové smlouvy a práva znárodněných podniků. Majetkové podstaty znárodněných podniků zahrnovaly plně i báňské podniky s těžbou a zpracováním Sn-W rud v oblasti Krásna a Horního Slavkova Od 1.1. 1946 je těžba a zpracování cíno-wolframových rud ve Slavkovském lese spjata se státním podnikem Rudné doly Příbram.
Období využívání surovinového potenciálu v regionu Slavkovský les je ovlivněno vstupem dalšího subjektu do regionu, a to těžební organizace Jáchymovských dolů, n.p. (dnes DIAMO, s.p. Stráž pod Ralskem). Politická situace této doby výrazně preferovala průzkum a těžbu uranových rud mnohdy na úkor dalších surovin.
Je na místě zmínit skutečnost, že novodobá otvírka Huberova pně byla v první fázi řešena využitím průzkumné jámy č. 9 Jáchymovských dolů. Práce průzkumné a těžební pokračovaly po druhé světové válce na Schnödově pni. Těžebně – zpracovatelský závod byl situován na katastru obce Krásno, a to na šachtě Krásno, později přejmenovanou na šachtu Ďuriš. Úbytek těžitelných zásob na Schnödově pni vyvolal nutnost zpracovat projekt průzkumu na zásoby v Huberově pni. K otvírce Huberova pně bylo přistoupeno v roce 1955. Tímto rokem začíná nová éra geologických průzkumů nejenom Huberova pně, ale i širšího okolí. Již v etapě realizace průzkumných prací na Huberově pni bylo zjištěno, že práce budou komplikovat nafárané stařiny a důlní voda. Problematika Huberova pně byla v rámci průzkumných prací postupně řešena až do 1.2. 1966, kdy byl poválečný průzkum ukončen a současně byl zpracován výpočet zásob. Výpočet zásob schválila komise pro klasifikaci zásob ložisek nerostných surovin 8. 9. 1966 s následujícími údaji:
Celkové geologické zásoby na ložisku: 11 007 000 t
z toho bilanční zásoby kat. C1 a C2 9 024 000 t
Kvalita: 0,269 % Sn 0,066 % W
