Úvod Doly a revíry VUD Dobývací metody používané na Dole Zdeněk Nejedlý

Dobývací metody používané na Dole Zdeněk Nejedlý

402
0

Svatoňovické sloje

Stěnování, jako dobývací metoda, začalo být uplatňováno ve svatoňovických slojích koncem 20. let 20. století. Směrná délka byla zpravidla určována pouze změnou ve slojové výplni (vyhluchnutí, změna úložních nebo tektonických poměrů). Úklonná délka byla různá, ovlivňovaná vlastnostmi průvodních hornin (např. těžký strop v nadloží hlavní, visuté a pulkrábské sloje v poli Tmavý důl, nepevné až bořivé horniny v okolí slojí v poli Slepý důl).

Visutá sloj v dolovém poli Tmavý důl byla v 70. létech dobývána pouze ve zbytcích (ochranný pilíř 4. úpadní a 37. úpadní). Souvislé dobyvatelné bloky byly vytěženy dříve. Při dobývání zbytkových pilířů se uplatnil úzkopokosový kombajn KSV – 33 E a odtěžení dopravníkem TH 30. Výztuž porubu byla ocelová, mechanická. Porub byt veden na řízený zával. Špičkově bylo dosahováno 2,5 pokosů/den. Dosahovaný rubáňový výkon 6-7,5 t/hl./sm. Nevyhovující odtěžení zabránilo rozšíření metody. Druhá metoda dobývání této sloje spočívala v ručním rozpojování pomocí sbíjení, dřevěné výztuži a odtěžení samospádem.

Hlavní sloj byla dobývána téměř vždy ručně, neboť při sbíjení byla dobře sdílná. Měla velmi rozdílné stropové poměry. V poli Tmavý důl bylo pevné nadloží se znaky těžkých stropů. Z tohoto důvodu se uplatňovaly stěny s krátkými úklonnými délkami (40 – 60 m) v nejvýchodnější části pole. V západní části dolového pole (Slepý důl a Strážkovice) bylo bezprostřední nadloží málo pevné, snadno se zavalující, rozsedavé, velmi náročné na kvalitu budování.

Při vedení porubů na pozitivní podseknutí se vznikalo často nebezpečí převrácení výztuže (následek rozsedavého nadloží). Charakteristickým znakem hlavní sloje v sz. poli byla zhoršená kvalita a zvýšený úklon až k 50°. Sloj byla ručně sbíjena při vedení porubu na pozitiv 20-25°. Výztuž porubu byla dřevěná, odtěžení samospádem.

Mechanizovaný způsob dobývání této sloje v západním poli byl zkoušen v revíru 51. úpadní ve stěně č. 2237. Porub byl veden po spádnici. Dobývání sloje bylo prováděno kombajnem KKV – 2 (válcový kombajn s válcem o záběru 1000 mm) upraveným pro použití ve velkých úklonech. Porub byl zajišťován dřevěnou výztuží, později kombinovanou (dřevěné stropnice a mechanické stojky). Tento způsob dobývání byl zlepšením proti klasickému ručnímu dobývání pouze částečně. Značný podíl ručního sbíjení zůstával. Kombajn měl malý průměr válce, neboť pojížděl po počvě), byl nedostatečně veden, a proto jeho manipulační schopnost byla malá (nerovnosti počvy, aj.). Uvedený kombajn KKV – 2 byl prototypového provedení a jeho provozuschopnost byla udržována s velkými obtížemi. Z těchto důvodů neměla tato technologie perspektivu.

Cuckovická sloj byla dobývána v sz. části ložiska převážně ručně v kombinaci s dřevěnou výztuží a odtěžením samospádem. Sloj byla poměrně dobře rozpojitelná a řízení stropu při pravidelném postupu porubu nebylo příliš náročné. V příznivých blocích revíru 66. svážné bylo docilováno rubáňového výkonu 6 – 8t/hl/sm., postup porubu 1,4 – 2,2 m/24 hod. Optimální délka porubu byla 80-120 m.

Zkoušky s mechanickým dobýváním byly málo úspěšné. V porubu č. 23 byl nasazen kombajn KSV – 33 E v kombinaci s celokovovou výztuží a hřeblovým dopravníkem TH 30. Dosažené výsledky byly neuspokojivé. Hlavní příčinou byla malá mocnost sloje (0,4 -1,1 m). Při mocnostech pod 0,7 m musel kombajn přibírat počvu. Jelikož byla velmi houževnatá, měl kombajn malý postup a nadměrnou prašnost.

Pulkrábská sloj byla systematicky dobývána pouze v prostoru Tmavého dolu v revíru 50. svážné. Dobývací podmínky byly obtížné. Nadloží mělo znaky těžkých stropů (opožďování závalu, zalamování nadloží do uhelného pilíře). Počva byla tvořená jílovci s malou únosností. Uhlí o pevnosti 350 – 400 kp však bylo dobře rozpojitelné.

Úklonná délka porubu byla 100 – 120 m. Rubáňový výkon v příznivých poměrech dosahoval až 8 t/hl./sm. při postupu porubu 1,6 – 2,0 m. Denní těžba z porubu až 300 t/den. Při dobývání pulkrábské sloje bylo dobře vyřešeno zvětšení únosnosti počvy budováním mechanických stojek na železné plotny o ploše 0,05 m2, budovaných na dřevěné prahy o síle 2,5 – 4 cm. Rozpojování uhlí bylo válcovými kombajny, odtěžení TH dopravníkem.

Žďárecké sloje

S ohledem na variabilitu úložních poměrů byla používána celá škála dobývacích metod:

– směrné stěnování na řízený zával, plotování, rozpojování kombajnem, doprava hřeblovým dopravníkem.

Dobývací metoda byla aplikována ve dvou stěnových porubech v tzv. „muldě“, kde úklon nepřekročil hranici 30°. V jednom porubu byla použita výztuž mechanická, v druhém kombinovaná, nebo dřevěná. Jednalo se o první poruby ve ždáreckých slojích, kde bylo rovněž ověřováno dobývání kombajnem řady KSV. Přes značné potíže spojené se zahájením těžby ze žďáreckých slojí bylo dosaženo v průměru rubáňového výkonu 5,5 t/sm.

– šikmé stěnování na řízený zával, hráně, rozpojování sbíjením, doprava samospádem.

Dobývací metoda byla použita v úklonech sloje nad 45°. Výkon v rubání činil v průměru 5,5 t/sm.

– šikmé stěnování s neřízeným závalem, ztracené hráně, rozpojování sbíjením, doprava samospádem.

Tato metoda byla na DZN nejrozšířenější stěnovou metodou v úklonu do 60°. Ztracené hráně měly nahradit podpěrnou funkci základky. Dosažený průměrný výkon 5,1 t/sm.

– šikmé stěnování na sypanou základkou, rozpojování sbíjením, doprava samospádem.

Dobývací metoda byla jediná, při níž se zkoušela možnost zakládání vydobytého prostoru sypanou základkou a byla ověřena pouze v jednom porubu o úklonu 45°. Při dopravě základky samospádem v porubu docházelo k vymílání počvy mezi stojkořadím, které pak ujíždělo do stařiny.

– dobývání trhacími pracemi, bez výztuže, doprava samospádem, neřízený zával.

Dobývací metoda byla založena na rozpojování trhacími pracemi pomocí dlouhých vrtů, vrtaných z těžní chodby dovrchně po úklonu sloje. Úklon sloje musel být minimálně 50°. Zabírka byla v závislosti na pevnosti slojové výplně až 3 m. Pilířový výkon se pohyboval okolo 10 t/sm. Metoda byla vhodná pro partie, kde by bylo náročné, event. nemožné dobývání stěnovými poruby.

– směrné stěnování na řízený zával z pole, použití závěsné výztuže SOW 14/24 – Pz – KNURÓW II, rozpojování kombajnem 2k – 52 CO, doprava samospádem.

Metoda byla použita v jednom porubu. Nasazení výztuže bylo do krajních podmínek těžby. Špatné stropní poměry, značná variabilita slojí a extrémní úklon sloje až 85° nedovolily plně ověřit vhodnost závěsné výztuže. Dosažený výkon 2,81 t/sm. Vysoká pracnost, časté ruční vyuhlování před závěsnou výztuží nedovolily dosáhnout vyšších výkonů.

– směrné stěnování na řízený zával, rozpojování válcovým kombajnem, výztuže IHV nebo DVP v jihovýchodním poli.

Výkon byl cca 8 t/sm, v případě použití IHV – 6 t/hl./sm. Výkon byl ovlivňován charakterem přímého nadloží, později protiprůtržovými opatřeními.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..