Léta 1968 – 1990
Vývoj hornictví v tomto údobí nadále pokračoval v tendencích předchozích národohospodářských koncepcí v podmínkách tuhého direktivního řízení národního hospodářství. Počátkem osmdesátých let dosahuje svého vrcholu těžba tuhých paliv. Roční odbytová těžba černého uhlí se pohybovala v rozmezí 25 – 28 mil. tun a těžba hnědého uhlí a lignitu dosáhla výše 75 – 80mil. tun. Udržení této výše těžby bylo spojeno se stále se zvyšujícími těžebními náklady a do budoucnosti kladlo vysoké požadavky na nové investice do výstavby nových dolů.
V tomto údobí bylo rozhodnuto o výstavbě nových dolů Slaný v kladensko-rakovnickém černouhelném revíru, Dolu Frenštát v OKR a dolu Hodonín I v jihomoravské lignitové pánvi.
V rudném hornictví bylo možno udržovat těžbu na jednotlivých dolech pouze za stále se zvyšujících dotací ze státního rozpočtu formou tzv. limitních nákladových cen. Ty byly však podstatné vyšší než by stál dovoz jednotlivých surovinových komodit. Proto také v rudném hornictví a s menším zpožděním i v uhelném hornictví došlo v druhé polovině osmdesátých let k pozvolnému útlumu způsobenému omezenými možnostmi státu dotovat doly se ztrátovou těžbou. Tento vývoj rychlil pokles světových cen barevných kovů a palivoenergetických surovin. Proto se také znovu počalo reálně uvažovat o některých útlumových programech pro hornictví, v rámci kterých měla být ukončena těžba řady uranových ložisek, těžba polymetalických rud v příbramském revíru, těžba uhlí v západočeském kamenouhelném revíru, rosicko-oslavanském uhelném revíru, východočeském uhelném revíru i omezena a zastavena ztrátová těžba na některých šachtách v ostravské části hornoslezské pánve a jihomoravském lignitovém revíru. K jejich realizaci však došlo až v 90. letech 20. st. v důsledku přechodu našeho národního hospodářství na tržní ekonomiku a uvolnění politických a hospodářských bariér bránících mezinárodní dělbě práce.
To však je již současnost, která je důvěrně známa naší hornické veřejnosti.
Současný vývoj národního hospodářství naznačil nové trendy vývoje hornictví, které spočívají v rostoucí podnikatelské aktivitě zejména v oblasti těžby nerudních surovin, těžby ložisek netradičních surovin, využívání geotermální energie, budování podzemních zásobníků pro skladování strategických zásob pohonných hmot, podzemních zásobníků kavernového typu pro skladování plynu, budování nových podzemních úložišť toxických průmyslových odpadů, podzemní skladování energie pomocí podzemních přečerpávacích stanic a zásobníků stlačeného vzduchu.
To je ovšem nová kapitola našeho hornictví, kterou teprve napíše budoucnost.
