Úvod Dějiny hornictví Historie Historie dolování na Staroměstsku

Historie dolování na Staroměstsku

1759
0

Centrem tohoto hornického území je Staré Město p. Sněžníkem. Tato obec se nalézá v malebné kotlině řeky Krupé, lemované věncem hor v čele s masívem Kralického Sněžníku. Jeho založení spadá do období kolonizace severní Moravy v druhé polovině 13. a počátkem 14. století. Šlo zde zřejmě o kolonizaci hornickou, jejímž nositelem v této oblasti byl cisterciácký kamenecký klášter v Kladsku. Potvrzuje to první přímá zpráva o Starém Městě zvaném tehdy Goldek (zlatý roh) z rok 1325. Listinou z tohoto roku rytíř Jan Wustehube daroval Staré Město s desítkami okolních vesnic zmíněnému klášteru. Staré Město se zde jmenuje oppidum, tedy městečko (lat. Antiqua Goldek), čímž se rozeznávalo od mladšího Goldeku, pozdějšího Kolštejna (dnes obec Branná). Název Staré Město se začal užívat teprve v 15. stol. Zprávu staroměstského kronikáře Friebecka z 2. poloviny 18. století, že markrabě, pozdější císař Karel IV. navštívil r. 1336 Staroměstsko a povýšil městečko Staré Město na svobodné horní město a dal mu do znaku medvěda a horníka, nutno brát jako nedoloženou pověst. Její historické jádro se skrývá v tom, že původní obyvatelé byli horníci, a to, že v okolí města se dobývalo, dokazuje i řada místních názvů. V této době se zde dobývaly především drahé kovy. Stopy po dolování z tohoto období však již dnes nejsou patrné. Jako většina církevního majetku byly i zdejší doly v době husitské vyplněny a většina již nebyla nikdy obnovena. V polovině 16. stol., kdy již sláva zlatých a stříbrných dolů náležela minulosti, snažil se Václav ze Zvole přeměnit Staré Město v obchodní a řemeslnické středisko. Těžce dolehla na poslední zbytky hornické činnosti třicetiletí válka. Švédové vyplenili a vypálili r. 1645 celou polovinu města.

Nový rozkvět dolování nastává již kolem r. 1800, kdy se již těžily grafitové sloje velkovrbenské klenby. V roce 1812 byl vyhlášen nový horní zákon, v němž byl grafit prohlášen za vyhrazený nerost. Jako prvnímu bylo uděleno právo těžby Josefu Korgerovi u Malého Vrbna. V té době byla tuha těžena jen mělkými šachtičkami z oxidačních zón. Tyto projevy tehdejšího dobývání jsou patrně na všech dnes těžených ložiscích grafitu. V roce 1828 převzal zdejší doly Franz Buhl, který je přivedl do velkého rozkvětu. Kromě tohoto podnikatele těžila v okolí celá řada drobných těžařů, sedláků, kteří byli zcela závislí na opavské firmě “Tlach”, jež obstarávala prodej. F.Buhl podstatně rozšířil těžbu grafitu především v letech 18351840, a to jak v Malém Vrbně, tak i v Branné. Na těchto dvou lokalitách pracovaly i dvě úpravny, které vyráběly srovnatelné množství grafitového koncentrátu s dnešní výrobou na úpravně v Malém Vrbně. (5-6 kt).

Ve 40. letech po smrti F. Buhla nastává v těžbě úpadek, nakonec Buhlové ztratili celý majetek, který byl rozdělen na Gustava Stohra, měšťana ve Starém Městě, a na manželku bergmistra Pistela, zástupce lichtenštejnské správy.

V r. 1854 dochází k ustanovení těžařstva “Alberti”, jež spojilo majetek Stohrův a Pistelův a dalo základ nové soustavné těžbě. V roce 1928 oba podniky přestaly s těžbou. Po sedmdesáti letech se vrátila všechna horní práva do rukou Buhlů. Lokalizaci těžby z těchto období nejlépe dokládají důlní míry, které lemují prakticky celý obvod “Velkovrbenské grafitové klenby” a okolí Branné (Šléglovská kra). Nejintenzívnější dobývání s nejlepšími výsledky bylo dosahováno v okolí Malého Vrbna (štolou Alois a Vodní) a na ložisku Baderberg ve “Šléglovské kře”, těžené již od roku 1896.

V roce 1945 byly doly znárodněny. V letech 1946 – 1950 patřily zdejší doly Příbramským rudným dolům, od r. 1950 “Tuhovým dolům Netolice”, od r. 1954 do r. 1958 MTRD Šumperk. Po r. 1958 zde těží až do dnešního dne “Rudné doly Jeseník st.p.”. Po znárodnění těžba pokračovala na ložisku Baderberg štolou Caroly na úrovni 699 m.n.m., do r. 1950 štolou Hubert na úrovni 670 m.n.m., kde byla těžba ukončena v r. 1962.

Na úseku Malého Vrbna probíhala těžba v historických štolách “Vodní”, “Alois” a “Nová jáma”, do r. 1967, kdy byla provedena likvidace dolu. Přechodný nedostatek suroviny byl řešen otvírkou štoly Heřman a jejím přímým pokračováním “Heřman-sever”. Tato ložiska tvoří západní křídlo “Velkovrbenské klenby”. Těžební práce se zde realizovaly v období let 1968 – 1972, definitivně byla těžba ukončena v březnu 1972. Od roku 1969 probíhaly intenzivní průzkumné práce na ložisku Kronfelzov, které byly ukončeny v r. 1973, od r. 1976 zde hlubinným způsobem těžily grafit RD Jeseník s.p. Těžba byla ukončena k 1.7. 1978 z důvodů vysokých těžebních nákladů. Souběžně s ložiskem Kronfelzov (DP Velké Vrbno 1) bylo zkoumáno a těženo hlubinným způsobem ložisko Milíře (DP Velké Vrbno). Vyhledávací průzkum byl ukončen v r. 1966. V roce začaly těžební práce, ložisko bylo otevřeno štolami Antonín (862 m.n.m.) a Bohumil (894 m.n.m ), těžba byla ukončena v r. 1970 a v r. 1971 bylo přistoupeno k likvidaci. V této době bylo již “GP Ostrava” intenzívně zkoumáno ložisko “Konstantin“. Průzkum byl uzavřen v roce 1976 s neobyčejným výsledkem. V kat. C1B + C2B bylo ověřeno 705 kt geologických zásob. Toto ložisko bylo otevřeno jámovým lomem a od této otvírky skončilo na Staroměstsku hlubinné dobývání. Při klesajícím odbytu grafitových koncentrátů vyráběných na úpravně v Malém Vrbně mělo toto ložisko poskytovat surovinu pro výrobu do roku 1999. V poslední době bylo souběžně s Konstantinem (DP Velké Vrbno 1) otevřeno menší ložisko Barbara, těžené od roku 1991.

lom-KonstantinLom Konstantin

Nerentabilní těžba byla zastavena v r. 2010, což znamenalo pozvolný konec těžební společnosti Grafitové doly.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..