Požár na Dole Anna na Březových Horách dne 12. ledna 1946

Z uvedeného vyplývá, že požár vznikl mezi 11. hodinou, kdy místem vzniku procházeli poslední horníci dopolední směny a mezi 11,15 hod., jelikož doutnající dřevo vyžaduje delší doby, než počne hořeti plamenem. Tak lze si vysvětliti, že ve 13 hod. nebylo při patě II. severního hloubení pozorovati žádných známek ohně a přece ve 14,35 hod. dosáhl kouř již náraziště 33. patra.

Některá pozorování učiněná při požáru

Kouř byl zpozorován časově téměř ve stejné době v nárazištích 33. i 35. patra. Patro 33. je výdušné, kdežto náraziště 35. patra jest uzavřeno proti větrům z Vojtěšského ležatého odžilku větrními dveřmi v překopu Anenském.

Také v nárazišti 37. patra se nahromadily kouře, přecházející z ležatého odžilku.

Z obou popsaných úkazů by bylo lze souditi, že uzávěrové větrné dveře byly otevřeny. Za tohoto předpokladu muselo docházeti ke krátkému spojení v hlavním větrném proudu a tím dala by se vysvětliti delší doba, jež uběhla od iniciace ke vzplanutí ohně. Od uvedeného zjevu jest ovšem nutno odlišovati srážení kouřů do nižších horizontů, vznikající sjížděním klecí v šachetním komíně. Tento zjev ale mohl nastati časově později, totiž, až byl šachetní komín zaplněn kouři výdušného proudu.

Ke konci třeba zdůrazniti i kladnou stránku, totiž, že i při tomto neštěstí se projevilo sebeobětovné kamarádství horníků. Při provádění záchrany osazenstva dopolední směny odmítlo více horníků opustiti důl dříve, dokud nebudou zachráněni jejich ohrožení kamarádi.

Popisovaný požár není prvním na příbramských dolech. Obecně jest známa katastrofa z r. 1891; jiné požáry bez zhoubnějších následků se vyskytly v r. 1923, 1924 a kolem r. 1926. Zdá se proto velmi vhodným příkazem zakázati používání otevřeného světla. Stejně nadhazuje se otázka, zda pro Příbramské doly o velkých hloubkách a s velkým počtem otevřených nebo více méně neúplně uzavřených důlních staveb jest možno trvale vystačiti s přirozeným větráním.