Dne 12.11. 1985 bylo při prohlídce jámy č. 4 zjištěno porušení betonové výztuže v jižní části jámového komína – smykové trhliny ve výztuži jámy, podle kterých se vysouvaly části betonové výztuže do prostoru jámy. Počva hloubení byla v té době v hloubce 778 m pod ohlubní. Následně dne 15.11. 1985 došlo ke zřícení výztuže hloubené jámy č. 4. a jejímu závalu až po hloubku 666 m od ohlubně s následným výronem metanu v množství kolem 15 000 m3 . Aby se zával nešířil dále vzhůru, bylo rozhodnuto jámu od hloubky 666 m až do 636 m zabetonovat. Do jámy bylo uloženo 3 250 m3 betonu, z toho do vlastní jámy 1 675 m3. Tomuto množství betonové směsi odpovídá výška asi 30 m betonové zátky. Betonáž byla ukončena 30.11. 1985.
Dosud získané poznatky z hloubení jam, které probíhalo v horninách beskydských příkrovů ukazují, že přírodní podmínky vedení důlních děl na Dole Frenštát se v mnohém liší od těch, které byly obvykle na jiných lokalitách OKR. Názory na příčiny vzniku anomálního geomechanického jevu a následného závalu v jámě č. 4. Dolu Frenštát vyjádřily práce odborných institucí a organizací (VŠB v Ostravě, HoÚ ČSAV v Ostravě a VVUÚ v Ostravě-Radvanicích i k.ú.o. OKR-VDF ve Frenštátě p. Radh.) – geotechnické formování horského masivu vedlo k intenzivnímu tektonickému porušení hornin, jehož důsledkem je kromě porušení hornin proměnlivost směrů a úklonu vrstev, snížení zastření vrstevnatosti, rozválcování až totální destrukce horninového materiálu. Zejména v podslezské jednotce se vyskytují horniny, které jsou náchylné k rozbřídání a bobtnání. Jámy jsou hloubeny v hornatém terénu, napěťový stav v horském masivu, proto neodpovídá běžné představě horského masivu. Horniny vykazují nízkou až střední pevnost – byly zjištěny hodnoty pevnosti nižší než 10 MPa a nízké hodnoty úhlu vnitřního tření okolo 10°. Výron metanu, k němuž při mimořádné události došlo, nebyl hodnocen jako její příčina, nýbrž jako následný projev destrukce jámy, který mohl ovlivnit rozsah a způsob závalu.
Před vlastní rekonstrukcí havarovaného úseku byla stávající betonová výztuž od hloubky 636 m po úroveň 277 m od ohlubně jámy zpevněna železobetonovým pláštěm o tloušťce 50 cm, kterým byl současný světlý průměr jámy zmenšen z 8,5 m na 7,5 m. Od hloubky 636 m byly zahájeny práce na vyztužování jámy ocelolitinovými tybinkami o světlém průměru 7,5 m.
Ocelolitinová výztuž plynule navazovala na výztuž jámy zpevněným železobetonovým pláštěm a probíhala společně s injektážními a tamponážními pracemi. Práce na rekonstrukci jámy s použitím ocelolitinových tybinků pokračovaly až do hloubky 703 m. Dále byla rekonstrukce jámy prováděna ve dvouplášťové výztuži (blokopanel a železobetonový vnitřní plášť) ve světlém průměru 7,5 m. Od hloubky 878 m bylo prováděno hloubení ve světlém průměru 8,5 m až na konečnou hloubku 903 m, t.j. na kótu -448 m B.p.v. Hloubení bylo ukončeno v červnu 1994.
