Předložený článek se zabývá oblastí nejbohatšího naleziště černého uhlí v České republice – čs. části hornoslezské uhelné pánve, konkrétně její jižní části. Následně seznamuje s výsledky vrtného průzkumu ložiska s následným stanovením dobývacího prostoru a výstavbou Dolu Frenštát, včetně původní koncepce jeho výstavby. V závěru je popsán přechod výstavby Dolu Frenštát na konzervační režim a nastíněn stav doprůzkumu ložiska.
Vrtný průzkum ložiska
Oblast Frenštát – Trojanovice patří co do uhlonosnosti k nejbohatším novým nalezištím černého uhlí, které bylo od roku 1945 ověřeno v české části hornoslezské uhelné pánve. V letech 1958 – 1968 byl zde objeven denudační relikt karvinského souvrství v rámci prováděného vrtného průzkumu z povrchu v oblasti Mořkov – Frenštát. Výskyt reliktu byl dále ohraničen vyhledávacím průzkumem v letech 1971 – 1977, který byl soustředěn do oblasti Frenštát – Trojanovice. V různých etapách vrtného průzkumu bylo provedeno celkem 65 vrtů z povrchu.
Vrtný průzkum prokázal, že karbonský masiv je uložen pod horninami pokryvných útvarů, jejichž mocnost kolísá od 900 do 1 200 m v závislosti na konfiguraci terénu a reliéfu karbonu. Reliéf karbonu je málo členitý. Nejvyšší vrchol karbonu byl zastižen v hloubce -372 m B.p.v. Pokryvné útvary můžeme rozdělit na autochtonní karpat (mocnost 0-106 m), alochtonní slezský (mocnost 460 – 1.010 m) a podslezský příkrov (mocnost cca 380 m) a kvartér. Produktivní karbon lokality je tvořen ostravským a karvinským souvrstvím. Karvinské souvrství dosahuje celkové mocnosti 220 m a je zastoupeno sedlovými vrstvami – sloj č. 34 až č. 40. a spodní části sušských vrstev – sloje č. 32 a 33. Sloje jsou mocné s kolísavou mocností (nosná sloj č. 40 kolísá v mocnosti od 3 do 15 m), průvodní horniny uhelného souvrství se vyznačují převahou pískovců a slepenců. Ostravské souvrství dosahuje celkové mocnosti 9,20 m a je zastoupeno všemi vrstevními jednotkami od petřkovických po porubské vrstvy. Sloje jsou stálejší oproti karvinskému souvrství, mají však nízkou průměrnou mocnost, nižší je také uhlonosnost vzhledem ke klasické části OKR.
Uložení slojí je klidné, dá se interpretovat jako plochá brachysynklinála orientována západo-jižním směrem. Úklony vrstev jsou proměnlivé (mísovité) v rozmezí 5-15°. Generální úklon je od severu k jihu. Tektonická stavba je členitá. Plochá brachysynklinála orientována západo-jižním směrem je ohraničena kaskádou zlomů: na severu 4. frenštáckým zlomem, poruchou FA, 1. a 2. západo-východní poruchou a na jihu beskydským zlomem, javornickým zlomem a čeladenskou poruchou. Další tektonický systém tvoří poruchy orientované kolmo na tyto tektoniky (tzn. severojižním směrem) a dělí reliéf na jednotlivé kry.
