Důl Vojtěch na Březových Horách patřil k hlavním a z ekonomického hlediska nejvýznamnějším dolům březohorského rudního revíru. Tento revír proslavil Příbramsko u nás i ve světě bohatou hornickou tradicí, jejíž počátky sahají až do dávné minulosti. V polovině 16. století zde vyvrcholila první rozsáhlejší konjunktura dobývání stříbra a také díky ní povýšil císař Rudolf II. Habsburský roku 1579 Příbram na královské horní město. Největší rozmach stříbrorudného báňského průmyslu nastal ve 2. polovině 19. století a byl do značné míry umožněn převratnými kvalitativními změnami v oblasti montánní vědy a techniky, jakož i příhodnými geologickými podmínkami revíru. Těžba stříbra a olova v příbramském horním závodě představovala v 2. polovině 19. století 97,7 % celé rakousko- uherské produkce. Podstatná část dobývacích prací se tehdy realizovala právě v dole Vojtěch, který byl zaražen roku 1779 nedaleko místa původní středověké šachtice. Došlo k tomu zásluhou hormistra Jana Antonína Alise, průkopníka novodobého hlubinného dolování na Příbramsku.
Jáma Vojtěch se začala hloubit 11. 10. 1779. V roce 1801 pronikli havíři již do 287,6 m pod zem. Roku 1782 zde byl uveden do činnosti vodní těžní stroj k čerpání spodních vod V letech 1858-1859 došlo k zabudování prvního parního těžního stroje o výkonu 30 KS. O deset let později se podařilo proniknout již do hloubky 800 m a v roce 1872 do 900 m. I z těchto velkých hloubek bylo možné získávat značné zásoby stříbrné a olověné rudy. Tehdy pracovalo na Vojtěšské a s ní spojené Mariánské šachtě celkem 1388 horníků. Kromě parního těžního stroje byl v roce 1863 instalován též parní stroj na čerpání vody. Byl situován na 12. patro jámy a sloužil až do roku 1920, kdy došlo k jeho výměně za elektrický. Mimo to zde bylo použito od 60. let 19. století další vodotěžné zařízení, které fungovalo do roku 1894. Poté bylo nahrazeno novými vodními čerpadly.
V roce 1875 se podařilo dosáhnout v dole Vojtěch světového prvenství 1000 m svislé hloubky za pomoci jediného těžního lana. Na počest tohoto pracovního triumfu se konaly velkolepé oslavy na státní úrovni a s mezinárodní účastí. Svědkem událostí byla i současná šachetní budova postavená v roce 1870 na místě původní z období po roce 1779. Jedná se o monumentální průmyslový objekt 2. poloviny 19. století, který tvoří přirozenou dominantu Březových Hor. Tato romantická stavba byla údajně, dle názoru architektů, budována pod vlivem německé pozdně gotické architektury. Její fasády jsou řešeny kombinací režného lomového zdiva z tzv. březohorského kamene a cihlových článků, při použití zajímavých tvarovek. Výška věže, měřená z nádvoří, činí 23,2 m; od lávky směrem k přilehlé komunikaci je výška hlavní šachetní budovy 21 m. Suterén je zapuštěn 2,7 m pod úroveň nádvoří. Uvnitř budovy byla ocelová těžní konstrukce vysoká 16,23 in se dvěma lanovnicemi o průměru 4,04 m. Profil jámy zaujímal plochu přes 13 m2 (2,2 m x 6 m). Pro vertikální dopravu mužstva i rudnin byl v provozu parní stroj z produkce pražské továrny Breitfeld-Daněk o síle 450 KS (později upraven na 500 KS), instalovaný do sousední strojovny vletech 1888 – 1889. Přepravoval dvě dvouetážové klece, každou při hmotnosti břemene 1900 kg. Těžní lano konstrukce Seal-Warington o průměru 27 mm mohlo být použito až do hloubky 1300 m. Parní těžní stroj, ve své vývojové řadě mimořádně dokonalý a i z estetického hlediska unikátní, sloužil po celou dobu bez větších oprav až do roku 1978, kdy došlo k uzavření březohorského rudního revíru n. p. Rudné doly Příbram. Poslední tři roky (od r. 1975) byl poháněn stlačeným vzduchem z turbokompresoru. Na dole Vojtěch bylo dosaženo svislé hloubky 1248,9 m 35. patrem a i s tzv. volnou hloubkou je jáma hluboká 1262,9 m. Hloubení dolu bylo ukončeno v roce 1935, těžební práce vsak probíhaly, jak již bylo řečeno, až do roku 1978. Je zajímavé, že až do současnosti se v podzemí dochovala původní věncová výdřeva, plnící účel výstroje i výztuže. Roku 1886 došlo k elektrifikaci osvětlení vojtěšské úpravny, poté i areálu dolu, v letech 1927 – 1931 byl postupně elektrifikován celý revír, přesto v případě těžního stroje na dole Vojtěch (z r. 1889) i na dole Anna (z r. 1914) se ponechala parní trakce až do roku 1975.
