Systém přípravných prací
Systém horizontálních přípravných prací úzce souvisí s použitou dobývací metodou pro kterou zajišťují konturaci dobývacích bloků. Dimenze dobývacích bloků vycházela z teoretických výpočtů otevřené dobývací plochy tzv. horninového mostu prachovcové vrstvy, která nesměla přesáhnout po úklonu 200 m a po směru ložiska 300 m. S postupem rozšiřování porubní fronty a získávání praktických výsledků přestala být směrná délka bloků limitující, neboť při dobývání vznikaly meziblokové zbytkové celíky jejichž dodatečné vydobytí se zpožďovalo, protože se v nich projevovaly patkové důlní tlaky a tím dobývání prakticky zpomalovaly až znemožňovaly. Proto se postupem dobývání přešlo na plynulé rozvinování dobývání z bloku na blok po směru ložiska bez ponechávání těchto celíků.
Vedle konturačních chodeb tvořily přípravné práce i tzv. dělící směrné chodby, které rozdělovaly dobývací blok po úklonu na pruhy o šířce 100 až 120 m a ty odpovídaly největší délce ražených dobývacích komor. Jejich délka byla limitována kapacitou separátního větrání komor z hlediska dosažení přípustných hodnot koncentrace rozpadových produktů radonu.
Technologie přípravných prací
Technologie ražeb přípravných chodeb se vyvíjela spolu s vývojem technologie dobývacích prací. Z počátku ražba chodeb byla zajišťována obdobně jako u překopů. Ručním vrtáním, nakládání kolejovým lžicovým nakladačem do důlních vozů o obsahu 1 m3. Postupně bylo ruční vrtání nahrazováno vrtnými vozy. Odzkoušen byl např. kolový vrtací vůz KVV-3 (výrobek VZUP Kamenná), kolový dvoulafetový vrtací vůz LBG-18/2 (výrobek AG Wismut, NDR) a v širokém měřítku se osvědčil a byl nasazen vrtací kolový dvoulafetový stroj BWA-3 (výrobek AG Wismut, NDR).
Uplatnění komplexní kolové mechanizace 3. generace při dobývání (vrtací vůz KVV-101) umožnilo použít tuto mechanizaci i při ražbě chodeb a tím optimalizovat přípravné práce.
Těžkou ocelovou obloukovou a lichoběžníkovou korýtkovou výztuž postupně ve vhodných podmínkách nahradila svorníková výztuž. Svorníková výztuž chodeb od klínových svorníků přešla nejdříve na svorníky trubkové a posléze na hydraulické. Instalace svorníkové výztuže byla zajišťována upravenými samohybnými svorníkovacími vrtacími kolovými vozy ATH-15 (klínové svorníky,vůz fy. Secoma, Francie), upravenými vrtacími vozy BWA-3 (trubkové svorníky) a stroji KSV-201 (hydraulické svorníky, výrobek VZUP Kamenná).
Odtěžení rubaniny z čelby přípravných chodeb zajišťovaly nakladače druhé generace LB125/1000 AG Wismut, NDR nebo lžicový přepravníkový nakladač 3. generace LF-4 GHH, NSR.
Průměrné směnové výkony dosahované při ražbě chodeb s klasickou kolejovou mechanizací a mechanizací 2. generace odpovídaly výkonům dosahovaným na překopech a činily cca 0,250 až 0,350 bm/hl a sm., při výkonu cca 5 – 6 m3/hl a sm. a měsíčním postupu čelby cca 60 m.
Při nasazení kolové mechanizace 3. generace na ražbách přípravných chodeb (přepravníkový nakladač LF-4, vrtací vůz KVV-101, svorníkovací vůz KSV-201, samohybná pracovní plošina KTR-M2) a využití svorníkové výztuže byl dosahován výkon 17 m3/hl a sm, při produktivitě 0,9 bm/hl a sm. a měsíčním postupu cca 250 m.
Základny byly vyztužovány ocelovou rámovou výztuží. Používaná výztuž přípravných prací se řídila platnými směrnicemi ředitele k.p. UD Hamr , které upřesňovaly podle stavu poznání horninového masivu zásady pro vyztužování chodeb v ložisku.
Na chodbách přípravných prací byla z počátku používána ocelová oblouková výztuž typu 0-00, nebo 0-0R velikosti 10.
Se zaváděním kolové mechanizace se přešlo na směrných a dělících chodbách na lichoběžníkový profil s ocelovou výztuží LA s hrubým profilem [LA-10(14m2), LA-12 (17,9m2), LA-14 (20m2)] a plným pažením vlnitým pozinkovaným plechem.
Od r. 1991 bylo možno provozně používat svorníkovou výztuž i na přípravných chodbách v dobývacím bloku do doby 50 % vydobytí zásob bloku okolo chodby.
Na dole bylo v průběhu exploatace vyraženo celkem 24,5 km chodeb. Průměrné směrné číslo příprav(bm chodeb) činilo 2,95 bm/1 000 t rudniny z dobývek.
