Úvod Doly a revíry UDZČ Stručná charakteristika Uranových dolů Západní Čechy (UDZČ)

Stručná charakteristika Uranových dolů Západní Čechy (UDZČ)

3055
0

Na západočeském ložisku probíhal v počátečních letech složitý vývoj. Průzkum objevil uranové výskyty v okolí Mariánských Lázni a na Tachovsku. Vznikly zde nové závody Jáchymovských dolů, podléhající postupně podniku v Mariánských Lázních, Horním Slavkově, v Jáchymově a tvořící nakonec samostatný národní podnik Uranové doly Západní Čechy se sídlem v Zadním Chodově, posléze odštěpný závod Uranové doly Západní Čechy. Rokem 1965 začal plný rozvoj těžby v oblasti sedimentárních třetihorních ložisek.

V roce 1964 se však už začal likvidovat Důl 2 v Chodově, o dva roky později i Důl Odeř v karlovarském okrese. V téže době však začala hornická činnost na Dole Dyleň, převzatém od Geologického průzkumu, na borském masivu u Tachova, o něco později i na Dole Ruprechtov u Karlových Varů.

Důl Ruprechtov III skončil těžbu v roce 1968. Od tohoto roku probíhala v rozmezí dvou let výstavba stavebně montážního provozu (sloučeného později pod stejným názvem se stavebně výrobním provozem). Od dubna 1970 pracoval SMP na licenční výrobě spalovacích pecí.

Stavebně montážní provoz odštěpného závodu Uranové doly Západní Čechy se však podílel i na dalších důležitých akcích: na zařizování staveniště vodního přivaděče Želivka — Praha, na výstavbě pražského metra a vodního přivaděče Přísečnice.

V roce 1970 byla zahájena konečná etapa výstavby Dolu Dyleň (přejmenovaného později na Důl Pohraniční stráže), o tři roky později se zahájily hornické práce i na Dole Okrouhlá Radouň. Tak jako v dřívějších letech přibývaly nové a nové svobodárny a hotelové ubytovny v Zadním Chodově, stavěly se i hotelové ubytovny v Okrouhlé Radouni, dílny a garáže provozu technologické dopravy v Plané u Mariánských Lázní i nová prádelna v Zadním Chodově.

Důl Vítkov II, jeden z hlavních dolů závodu, se podstatně lišil od podobných dolů oboru v několika směrech: byl dolem s velmi ekonomickým provozem; při dobývání se zde praktikovala částečně metoda otevřené komory s povolenou výškou mezipatra 3,5 m, dříve většinou bez výztuže. Na dobývkách se používalo kolových nakladačů. Jistou zvláštností dolu byl i celík pod 3. patrem o ploše přes 1200 m2, který odděloval důl od lomu; vlastní kontrolní systém bezpečnosti celíku byl dvakrát vyhodnocen na sympoziu Hornická Příbram ve vědě a technice.

Důl Okrouhlá Radouň měl před sebou slibnou perspektivu; na ostatních dolech odštěpného závodu hornické práce tak jako na jiných závodech postupovaly do větších hloubek, avšak po roce 1989 byl důl utlumen. Těžba na tomto dole probíhala v letech 1972 až 1990. Byly zde 3 průzkumné šachtice, 2 jámy a 41,6 km horizontálních důlních děl. Plocha dobývacího prostoru zaujímala 1,4 km2. Hloubka dobývání činila 600 m pod povrchem. Vytěženo bylo celkem 1 339,5 t uranu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..