Jáma D-I byla osazena těžní věží H 19,5 – ČKD (číslo označuje výšku věže v metrech) se dvěma lanovnicemi o průměru 3,5 m. Původní těžní stroj ČKD – 2B 1606 s výkonem 70 kW byl v roce 1970 vyměněn z důvodu zvýšení povoleného zatížení z jedné na tři tuny. Byl osazen těžní stroj ČKD – 1B 3212 s výkonem 400 kW, který pracoval bez podstatných změn až do likvidace dolu. Těženo bylo tříetážovou klecí rychlostí 4 m/s. Poté, co jáma sloužila jen jako větrací a útěková cesta z dolu, se jezdilo rychlostí 2 m/s.
Jáma D-ll byla až do doby vyhloubení na 7. patro osazena těžní věží H 7,6 a jako těžní stroj sloužil vrátek PHZ 2500. V roce 1971 byla postavena stávající těžní věž H 30 s lanovnicí o průměru 5 m a osazen těžní stroj ČKD – 1B 3212. Těžilo se jednočinně dvouetážovou klecí rychlosti 4m/s. V této době se vozy ze spodních pater přetěžovaly jamou D-ll na 7. patro a odtud se těžily na povrch jamou D-l. V roce 1980 byl z důvodů zvýšení kapacity přebudován těžní stroj na systém Pseudokoepe s pomocnou lanovnicí o průměru 5 m a osazeny dvě čtyřetážové klece. Po výměně obložení v roce 1981 se zvýšilo povolené zatížení ze třech na čtyři tuny.
Při popouštění těžby na 20. patro v červenci roku 1987 došlo při spouštění lana k havárii na spouštěcím zařízení a pádu lana do jámy. Škoda na laně byla 300 000 Kčs.
V roce 1989 při popouštění klecí na 22. patro a přebudovávání stávajícího systému na systém KOEPE se spodním lanem, byla po zkušenostech z předchozí havárie zadána práce na spuštění lan příbramské organizaci ZDM. Práce byly prováděny na přelomu srpna a září vratem EPR – 80. Havárie se opakovala, tentokrát však padající hlavní lano strhlo i lano ploché, připravené v jámě. Škoda na lanech byla tentokrát 1 500 000 Kčs. Již 1. října byla obnovena těžba prozatím na stávající systém. Původně zamýšlená přestavba byla provedena v listopadu. Bylo zrušeno vedení lana přes pomocnou lanovnici a provedena výměna převodové skříně těžního stroje. Byl zaveden těžní systém Koepe se spodním vyvažovacím plochým lanem. Těženo bylo dvojčinně, čtyřetážovými klecemi rychlostí 6,7 m/s. Toto těžní zařízení pracovalo až do likvidace dolu. Maximální počet vytěžených vozů z 22. patra za jednu směnu byl 210.
