Princip metody spočívá ve vzestupném dobývání (od spodního patra směrem k hornímu) dobývkového bloku horizontálně vedenými výstupy (lávkami) o výšce 3 metry s vyztužováním a zakládáním vydobytých prostor. Prostorové vymezení bloku je dáno výškou patra a úklonem rudné zóny (žíly) a směrné vzdálenosti mezi patrovými rozrážkami, tj. 50-60 metrů. Základní rozměry bloku tedy jsou 60 – 65 metrů (výška) krát 50 – 60 metrů (délka). V hranicích bloku jsou předraženy (nebo raženy současně s dobýváním) blokové komíny, které jsou společné vždy pro dva sousední bloky, mezi nimi uprostřed bloku může být s postupem dobývání zvedán pomocný komín sloužící především k odtěžování rubaniny.
Vyztužování je prováděno dřevěnými dveřejemi (půldveřejemi), zakládka je používána vlastní, tzn. že je získávána v rámci dobývkového bloku, zejména ražbou chodbic do nadloží. S ohledem na způsob získávání základky má tato charakter především základky technologické (založeny jsou vydobyté lávky, ale nově jsou vytvořeny volné prostory v nadloží ražbou chodbic). Základka umožňuje použití této dobývací metody pro dobývání i pod dosud nevytěženými zásobami, nemá však zásadní vliv na průběh rozvolňování a zavalování nadložních hornin a projevy dobývání na povrch. Na ochraně povrchu se projevuje eliminací cca 40 – 50 % vylomeného objemu touto dobývací metodou.
Pozn. Tato dobývací metoda je jednou z metod používáných na Dole Rožná při těžbě uranové rudy.
