Úvod Dějiny hornictví Minulost Útlum hornické činnosti s.p. VUD (1994)

Útlum hornické činnosti s.p. VUD (1994)

700
0

V letošním roce jsme si 24. března připomněli 500. výročí narození G. Agricoly, jehož Dvanáct knih o hornictví a hutnictví ovlivňuje hornické generace dodnes.

Naopak razantní útlum hornictví zahájený v roce 1990 bude neustále klást odborníkům i havířům otázku, kde je hranice mezi vloženou prací a kapitálem likvidovaných dolů, vztahem státu k nerostnému bohatství, ekonomikou dolů a dlouhodobými sociálními dopady.

1. dubna 1994 byla oficiálně ukončena těžba uhlí na VUD symbolickým vytažením posledního vozu z Dolu Kateřina II a tím ukončeno dobývání uhlí v nejstarším revíru v České republice, neboť první nález uhlí je datován v roce 1570 na Žacléřsku. Na Svatoňovicku byla odkryta první uhelná sloj později a to 22.6.1590 u Markoušovic.

Uhelné hornictví v Podkrkonoší vzniklo náhodným objevem černého uhlí na výchozech slojí ve všech hlavních oblastech.

Východočeské uhelné doly (VUD), státní podnik Trutnov (dříve Malé Svatoňovice) se vyčlenily z bývalého státního podniku Kamenouhelné doly, koncern Kladno dne 1. 7. 1990.
VUD s.p. byl původně organizačně rozdělen na 4 závody:
– Důl Zdeněk Nejedlý (DZN), Malé Svatoňovice – Odolov
– Důl Jan Šverma (DJS), Žacléř
– Důl Kateřina (DKa, dříve Stachanov), Radvanice v Čechách
– Strojírenský a opravárenský závod Jívka, který byl delimitován z rámce s.p. VU D k 1.1. 1991.

Do konce roku 1990 bylo součástí VUD s.p. SOU Malé Svatoňovice.

Strukturální změny národního hospodářství přinášejí s sebou mimo jiné i snižování těžby uhlí. Snižování potřeby uhlí se přirozeně projevilo v poptávce po uhlí z dolů VUD s.p. Trutnov. Důvodem byl zejména přebytek uhlí v ostatních revírech (OKR, a.s., ČMD, a.s. a ve světě), potřeba dalších investjc (DZN), vysoké náklady spojené s těžbou uhlí (DZN, DJŠ) a horší užitné vlastnosti uhlí jako např. vysoká popelnatost, radioaktivita, těžké kovy (DKa). Dalším faktorem byla cena uhlí včetně dumpingových.

Těžba na Dole Zdeněk Nejedlý byla ukončena k 31. 12. 1990, na Dole Jan Šverma k 31.12.1992 a na Dole Kateřina byla ukončena k 31.3.1994.

V usnesení vlády ČSFR č. 397 ze dne 11. června 1990, o koncepci snižování ztrátovosti těžby černého energetického uhlí státního podniku Kamenouhelné doly, koncern Kladno cestou jejího útlumu v letech 1990 až 1992 s výhledem do dalších let, se ukládalo ministru paliv a energetiky zastavení těžby a zahájení likvidace nebo konzervace Dolu Zdeněk Nejedlý ve Východočeských uhelných dolech dnem 31.12.1991.

Vzhledem k připravované liberalizaci cen uhlí v roce 1993 a ukončení dotací na provoz dolů rozhodl dne 19. června 1992 ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Ing. Karel Dyba, CSc. o ukončení těžby Dolu Jan Šverma k 31.12.1992.

Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Usnesením vlády České republiky č. 691 ze dne 9. prosince 1992 k programu restrukturalizace uhelného průmyslu.

Důl Kateřina k 1.10.1993 ukončil nutné investice potřebné pro zajištění těžby ve výši 450-500 kt na dobu 5-8 let, těžbu zajišťovaly 4 kompletně mechanizované poruby, z nichž dva s tříletou životností samy mohly zajistit roční těžbu 300-350 kt. Náklady na 1 tunu uhlí byly jedny z nejnižších a pohybovaly se na hranici 600 Kč/t v roce 1993, v roce 1994 po likvidaci DKa I se předpokládaly v úrovni 550 Kč/t.

O osudu Dolu Kateřina, který byl privatizačním projektem připraven k 1. 1. 1994 na přechod do akciové společnosti, rozhodlo výběrové řízení CEZ, a.s. dne 16. 11. 1993, kde z těžby cca 450 kt nutné pro ekonomické přežití dolu bylo potvrzeno pouze 100 kt při ceně 43 Kč/GJ. Nebyla akceptována nabídka VUD, že zpětným odběrem popílku do utlumované části Dolu Kateřina I lze řešit problematiku ceny uhlí a odpadu. Otázka kombinátu EPO Poříčí a Dolu Kateřina byla ze strany ČEZ odmítnuta již dříve. Dne 30. 11. 1993 vedení MPO ČR rozhodlo o stažení projektu a.s. Kateřina a následně ministr Dlouhý vyhlásil k 1. 1. 1994 zahájení útlumu Dolu Kateřina a tím likvidaci těžební činnosti celého státního podniku VUD.

Vybrané TEI uzavíraných dolů

DZN těžba celk. výkon UVN
(kt)/rok (t/sm)/rok (Kč/tmp)/rok
135/89 0,896/89 1 732/89
98/90 0,878/90 1 570/90
DJŠ těžba celk. výkon UVN
(kt)/rok (t/sm)/rok (Kč/tmp)/rok
223/89 1,372/89 1 188/89
189/90 1,416/90 1 208/90
195/91 1,478/92 1 520/91
182/92 1,623/92 1 868/92
DKa těžba
celk. výkon UVN
(kt)/rok (t/sm)/rok (Kč/tmp)/rok
262/89 2,083/89 1 153/89
288/90 2,219/90 1 105/90
330/91 2,371/91 1 101/91
378/92 2,486/92 1 520/92
373/93 2,592/93 1 638/93

Vývoj poznání v oblasti útlumu uhelného hornictví, daný složitostí celého procesu a časovým průběhem se přirozeně projevil i v rozdílné kvalitě projektové dokumentace a tím v nutnosti řešit některé oblasti dodatečně, navíc dochází k upřesňování této problematiky z pohledu MPO ČR, MFČR i státní báňské správy. To platí v plné míře pro zánik uhelného hornictví v severovýchodních Čechách.

Pro Důl Zdeněk Nejedlý zpracovaly Báňské projekty Ostrava v listopadu 1990 „Plán likvidace Dolu Z. Nejedlý“ a „Plán zajištění (konzervace) Dolu Z. Nejedlý“. Na základě posouzení předložených návrhů bylo rozhodnuto o zahájení likvidace DZN dnem 1.1. 1991. TPL předpokládal za období 3 let vyplenit 25 942 m dlouhých děl a uzavírání jednotlivých částí dolů a následné uzavření úvodních důlních děl ústících na povrch. V oponentním řízení byl uložen úkol minimalizovat ztrátu z technické likvidace a zkrátit lhůtu likvidace. Proto byl zpracován Dodatek, který řešil uzavření dolu do 31. 12. 1991. V nákladech bylo zahrnuto jen částečné plenění důlních děl, uzavření dolu, některé vyvolané investice, náklady na demontáž těžních věží.

Pro Důl Jan Šverma zpracovaly Báňské projekty Ostrava, a.s. TPL v srpnu 1992. Na základě schvalovacího řízení dne 6. 10.1992 byl zpracován Dodatek, který doplnil zpracovaný TPL.

Technická likvidace dolu včetně uzavření úvodních děl byla plánována do konce roku 1993, likvidace povrchových objektů nevhodných k dalšímu využívání do srpna 1994.

Od 1. 6. 1993 přebrala technickou likvidaci dolu firma Gemec, s.r.o. Změněný projekt předpokládá zaplnění volných důlních prostor samotuhnoucí nerozplavitelnou zakládkou, tvořenou flotačními hlušinami z bývalého provozu Dolu Šverma, elektrárenskými a teplárenskými popelovinami. Potřebná voda pro tvorbu směsi bude použita z části jako důlní voda čerpaná na povrch. Voda bude využívána v uzavřeném okruhu. Dosud platná smlouva předpokládá ukončení důlních prací do 31. 12. 1996, včetně likvidace povrchových jednoúčelových objektů a rekultivaci.

TPL Dolu Kateřina byl schválen 24.3.1994, předpokládá uzavření dolu včetně zásypu do června 1995, do konce roku 1996 likvidace, příp. jiné vypořádání povrchu včetně rekultivace. VUD, s.p. bylo uloženo zkrátit uzavřenídolu do března 1995 a ukončení povrch, prací do června 1996. Od 1. 1. 1997 bude zahájena III. etapa, kde likvidační skupina VUD bude nadále řešit sociální problematiku, vypořádání majetku a zahlazování důlní činnosti.

Jelikož končí těžba na posledním činném Dole Kateřina je zpracován i Technický projekt likvidace s.p. VUD. Projekt zahrnuje celou oblast závazků státního podniku v oblasti sociálně zdravotní, zahlazování následků důlních škod, archivní služby, dokončení privatizace majetku, řešení majetku nezahrnutého do privatizačních projektů, převod zemědělské půdy na zemědělský půdní fond a další.

Technický projekt likvidace (TPL) Dolu Kateřina, který je řešen současně s TPL s.p. VUD je zpracován samostatně a zahrnuje celý komplex závazků týkajících se jen Dolu Kateřina. TPL DK a a s.p. VUD zpracovala firma Halfar (nyní GSP):

K oblasti TPL lze konstatovat, že útlum všech tří dolů je technicky zvládnut, detailnější popis neumožňuje rozsah referátu.

Na povrchu dolů je situace složitější.

DZN měl dva povrchy – první byl prakticky bezúplatně převeden na Ministerstvo spravedlnosti, které zahájilo přestavbu areálu na věznici.

Druhý povrch je nyní v rámci první vlny privatizace formou přímých prodejů schválených vládou CR v záři 1992 předán novým vlastníkům.

Na Dole Jan Šverma byla část objektů pronajmuta firmě Gemecs.r.o., která převzala likvidaci dolu. Zbylá část je nyní v pronájmech, většinou bývalým ved. středisek. Na Dole Kateřina, který má tři areály, se počítalo s postupnou likvidací areálu Celestýn a DKa I a soustředění na nový povrch DKa II. Vyhlášení útlumu však přišlo před realizací těchto záměrů.

Ve schváleném TPL DKa jsou objekty zařazeny do skupiny demolic, nebo podmíněně využitelné, aby bylo umožněno případné další využití většinou však jednoúčelových objektů. Nejsložitější však byl vývoj v sociální oblasti. Emociální přístup řady havířů i řídicích pracovníků, neuvážené zásahy dalších orgánů a organizací včetně politizování útlumu vyústily při vyhlášení útlumu k řadě kritických situací.

Koncem září 1990 bylo doporučeno vedením podniku vyhlásit útlum DZN k 1.1.1991 s tím, že do 30.6.1991 bude v souběhu prováděno dotěžení zásob ze SZ pole. Tato varianta byla odsouhlasena i Dozorčí radou. S ohledem na vysoké náklady ÚVN – 1732 Kč/tmp v roce 1989 a nutnost řešit nedostatek zdrojů půjčkou ze státního rozpočtu, došlo k částečnému urychlení útlumu. Výsledkem stávky v dole, které se ve dnech 31.10. a 1.11. zúčastnilo přes 200 havířů bylo, že do konce roku 1990 odešlo s pětinásobky přes 300 zaměstnanců a zbylá část byla použita v roce 1991 na výkliz a uzavírku dolu. Tím byla ztracena část kvalifikovaných havířů pro zbývající dva doly. Likvidace dolu byla ukončena v prosinci 1991, po zabetonování vstupů se důl zatápí. Obdobná situace, která hrozila rovněž stávkou v dole byla na DJŠ v Žacléři. Tam navíc již byly známy postupy likvidace dolů navrhované panem Thylem Gheyselinckem.

Navíc zde došlo po ukončení dotační politiky státu v roce 1992 k tomu, že pracovníkům na likvidaci dolu v roce 1993 byl vyplacen pouze zákonný dvojnásobek odstupného, což je v současné době předmětem soudních sporů.

U Dolu Kateřina bylo této situaci předejito tím, že na jedné straně vedení podniku a závodu nepodlehlo tlaku na vyplácení odstupného a okamžité odchody stěžejních pracovníků, na straně druhé bylo garantováno, že tržby za uhlí v období I. etapy útlumu budou sloužit ke krytí pětinásobku odstupného. Výpovědi pracovníkům v rubání byly dány až k 1. 4.1994. Tímto a dalšími opatřeními bylo nakopáno cca 95 kt. (k datu uzavření není odebírka).

Současně se intenzivně jednalo s Úřady práce v předstihu o rekvalifikacích a možnostech jiného zaměstnání.

Nejistota vznikla nyní po novelizaci Zákoníku práce o odstupném.

Jak lze celý proces hodnotit z pohledu výše popsaných skutečností.

1. Důl
– rychlým útlumem řady dolů nelze zhodnotit materiál a ZP v dole
– dochází ke ztrátě nerostného bohatství, neboť nové otevření ložiska je velmi problematické.
2. Povrch
– není zpracována metodika oceňování hornických povrchů a tím se komplikují převody majetku.
3. Personální
– po vyhlášení útlumu dochází ke složitým jednáním a kompromisům s cílem plynulého přechodu na likvidaci, samostatnou kapitolu by vyžadovala problematika stabilizace řídících pracovníků po celou dobu útlumu organizace a změna povolání při útlumu.
4. Sociální
– obrovský tlak pracovníků na sociální dávky, ať již nemoci, choroby, NPE, odškodňování prac. úrazů a další
– problematika zaměstnanosti regionu rovněž přesahuje rámec příspěvku.
5. Majetek
– řešení privát, jednotek, pozemků, důlních škod, zahlazování, individuální prodej majetku do 15 tis.Kč, zpracován í prodeje do vlády dle zákona č. 92/91, problematika identifikace majetku na Katastrálním úřadu.
6. Problematika financování útlumu
Záměrně nepoužívám pojem ekonomika, neboť v této etapě dochází k přímé závislosti na státním rozpočtu a každá porucha v tomto systému znamená značné komplikace k okolí, včetně možnosti konkurzu, příp. kolapsu. Celková zátěž ve III. etapě z pohledu likvidace českého hornictví není dle mého názoru ani řádově odhadnuta, jedná se řádově o desítky miliard Kč.

Dosud nedořešená III. etapa útlumu stojí před námi, tj. po vlastní likvidaci šachet
– výplaty soc. dávek (ZPH, renty, deputáty důchodců vč. valorizací) po dobu několika let až desetiletí, soudní spory v oblasti pracovníků a majetku, asanace, důlní škody, měření poklesů, dosypání jam, hořící odvaly, archivní služby, půdní fond, ocenění a likvidace zbylého majetku, možné změny legislativních aktů, kontrola opuštěných a starých děl (cca 160 v revíru), další možnosti ukládání hmot do podzemí, příp. jiné využití. Závěrem bych chtěl říci, že jednoznačným cílem po vyhlášení útlumu báňských specialistů nás všech by mělo být komplexní vypořádání důsledků hornické činnosti a minimalizace rizik pro další generace.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..