Máme-li začít nejstaršími dobami používání nerud na našem území, neboť s ohledem na letopočty, nejen z hlediska využití nerud, se dá u nás hovořit až od středověku, a těžba a použití nerudních surovin na našem území sahá až do starší doby kamenné. Nejstarší nástroje byly vyráběny z kambrického nebo dinasového křemence (např. pěstní klíny, škrabadla) a z pazourku získaného sběrem v morénách a glacifluviálních usazeninách na severní Moravě nebo výměnným obchodem s Pobaltím (čepele, nože). V mladší době kamenné vyhledával člověk kameny, které bylo možno opracovávat vrtáním, broušením a hlazením, jako např. amfibolit (Posázaví), spilit (stř. Čechy), smolek (Slovensko).
Nejstarším dokladem dobývání horniny na našem území je lom Bílý kámen na Sázavě. Neolitický člověk používal mramoru z tohoto lomu na výrobu korálů a náramků a na pálení vápna na nátěry svých primitivních staveb.
Nejstarším těženým průmyslovým nerostem na území Československa je grafit. Těžili jej Keltové před začátkem n.l. v okolí Netolic a u Svinova u Mohelnice a používali na barvení keramických nádob.
Ve starověku a raném středověku se na území bývalého Československa těžil pravděpodobně drahý opál u Dubníku u Prešova. V písemnostech republikánského Říma jsou zmínky o drahém kameni, jehož popis odpovídá dubnickému opálu, nikde se však nenašel ve špercích z té doby. Okolo roku 800 se opálové ložisko u Dubníka již soustavně těžilo. Ve stejné době začala pravděpodobně těžba soli u Prešova (od 1572 šachtou). O něco později je doložena výroba cihel (od 16. stol. pálením v milířích) a použití opuky. Arabský kupec Ibrahim ibn Jákub píše v roce 965 o Praze jako o bílém (zřejmé opukovém) městě.
Slivenecký mramor se používá od 12. století, sklářský křemen od 13. stol. Do konce středověku spadá využití fluoritu z Krušných hor jako taviva, do 16. století použití pyritu a chryzolitu. Hrnčířské jíly se používají od doby kamenné, žáruvzdorné jíly od objevu zpracování kovů, ve větší míře od 18. století. Toto století objevilo také význam kaolínu, živce, azbestu a granátu. Magnezit, dolomit, mastek, diatomit, cementářské suroviny a sádrovce našly uplatnění až v minulém století, baryt, sklářské písky a bentonit v prvé polovině 20. století, petrurgický čedič, perlit a zeolit až v době nejnovější.
Rozkvět těžby grafitu na schwarzenberském panství v jižních Čechách v nové době spadá do 2. pol. 18 století (ložiska Černá, Hůrka). Ložiska u Mokré a Bližné byla objevena ve třicátých letech 19. století, koncem století ložiska ve Chvaleticích u Netolic, u Dolních Chrášťan a na Městském vrchu u českého Krumlova. Ložiska na severní Moravě se těží nepřetržitě od začátku 19. století, ve Velkém Tresném od 1854 do 1966.
Kutací práce zaměřené na fluorit v oblasti Moldavy a na žíle Oldřich v Harrachově spadají do začátku 19. století. Koncem tohoto století se povrchovým způsobem těžil fluorit v Mutěnicích u Strakonic.
Z ložisek barytu těžených v 20. století (Horní Benešov 1902-1917, Tišnov 1907-1909, Pernárec 1924-1965, Drnava-Malý Vrch po 1900 – okolo 1965) se těží po válce jen ložisko Rudňany (od 1956).
Živec se těžil v malém v jihozápadních Čechách již v 18. století, 1880 až 1886 u Písku, 1900-1910 u Volyně (Nuzín), od 1890 v okolí Poběžovic a Domažlic, v 2. pol. 19.století na Tepelsku, 1949-1972 ve velkém v okolí Velkého Meziříčí. Předmětem těžby byly blokové zóny pegmatitových žil. Začátkem 20. století byly vybudovány mlýny na živec v Poběžovicích a Meclově.
Drahé kameny patří k nejdéle těženým nerudním surovinám na území Československa (dubnický drahý opál 2000 let). Za vlády Karla IV. byly známé chalcedony, acháty, jaspisy, křišťály a morióny z Podkrkonoší. První zpráva o českém granátu je z roku 1547 (Agricola: De re metallica libri), o něco později je o chryzolitu z čediče u Železného Brodu (Boetius de Boot). V roce 1715 bylo v Turnově založeno Bratrstvo kamenářské a v témže roce v Třebívlicích těžařstvo na ložisku granátu, jež je podle západních pramenů jako nejstarší svého druhu předchůdcem těžařských gigantů jako je de Beers Consolidated, Anaconda Copper nebo Kennecott.
