Nakonec byla zbudována výbuchuvzdorná hráz na II. patře. Po postavení metr silné zděné hráze, po kontrole všech dříve postavených hrází a po jejich opravě, byl 10. prosince opětovně spuštěn ventilátor na jámě Hlubina. Po desetiminutovém provozu se ukázalo, že hráze jsou těsné a nedochází k žádným výkyvům v tlaku u ventilátoru. Důlní pole jámy Hlubina bylo nyní dobře izolováno.
Na celkové uzavření požářiště v širším okruhu a postavení propustí a provizorních zděných hrází během horizontálního zmáhání bylo spotřebováno 58 800 ks cihel a 360 q cementu.
Když i na Františce byl 15. prosince uveden do provozu ventilátor, bylo možné zastavit odsavač, lutny vytáhnout na povrch, vyměnit klece a provést prohlídku jámy. Pak byly zesíleny hráze č. 1, 2, 3, 4, 7 a 10 a započalo čištění a zmáhání.
První těžba na jámě Hlubina se uskutečnila ze III. patra před vánočními svátky 1894 a z V. patra 5. února 1895. Na jámě Františka byla těžba obnovena 24. ledna 1895. Těžba probíhala v již dříve připravených a výbuchy nepostižených porubech v 16. a 17. sloji.
Paralelní etapa ve východním revíru
Po dobu zmáhacích prací na Františce byly ve východním revíru prováděny kontroly jam Jan a Karel. Z tohoto období jsou jen dvě poněkud rozdílné zmínky:
Rebrová s odkazem na SOA Karviná uvádí, že „7. července 1894 došlo k výbuchu plynů na povrchu jámy Jan – Karel, kde výbuchem a požárem byly v kanceláři šachty zraněny naštěstí jen 4 osoby. Byli to štajgr Jan Gajdoš, dozorci František Hamtak a Wilibald Samek a havířský pomocník Alois Gibien. Dva zranění s ohořelými vlasy a lehčími popáleninami byli ošetřeni v Karviné a 2 převezeni do těšínské nemocnice.” Bilan bez přímého odkazu uvádí, že „5. července 1895 při zmáhání na jámě Karel bylo zraněno šest lidí – jeden těžce, pět lehce. Setřením bylo zjištěno, ze vznícení zapříčinilo rozbití ochranného skla elektrické důlní lampy kylofem“.
Dne 10. srpna byly zprovozněny těžní klece na jámě Jan a 11. srpna v 18 hodin byl důl otevřen a prohlédnut. V důsledku toho došlo na všech jámách východního i západního revíru ke zvýšení deprese o 20 až 40 mm a na jámě Hlubina k poklesu deprese ze 40 mm na 8 mm. Jáma Jan byla proto uzavřena, aby se předešlo neblahým zkušenostem z minulosti. V neděli 16. srpna byla jáma Jan znovu otevřena a prohlédnuta, přičemž nastaly stejné problémy jako 11. srpna. Po uzavření jámy v 9:30 h však byly problémy vyřešeny.
Na jámě Karel bylo započato to zmáhání až 17. prosince 1894. Po zkušenostech s asanací jámy Františka bylo rozhodnuto pracovat v dýchacích přístrojích v uzavřené jámě Mayerovou metodou a v žádném případě nepřipustit oživení ohně.
Zásahová klec byla upravena jako na Františce, ale bylo zapotřebí vyrobit větší zásobníky vzduchu. Po vytažení klece z V. patra a opravě vodítek v jámě následovalo uzavírání požářiště v širším okruhu.
Asanační práce zde však pokračovaly pomaleji než na Hlubině nebo Františce. Již při první fázi stavění propustí, tj. při uzavírání požářiště v širším okruhu, se již myslelo na možnost postupu z těchto propustí do užšího okruhu k oddělení 19. sloje. Avšak práce v 19. sloji směřující ke zúžení poškozeného pole byly velmi náročné. Vzhledem k mocnosti sloje zde byla také vysoká spotřeba materiálu a předčasné rozfárání s velkým počtem chodeb a prorážek neumožňovalo rychlý postup.
Ukázalo se, že celková strategie zmáhání od jámy Hlubina přes Františku na jámu Karel byla správná. Umožnilo to cíleně započít těžbu v nepoškozených slojích postupně na obou jámách koncem prvního pololetí 1895.
