Druha etapa asanace z Františky
V sobolu 21. července odpoledne se připravovalo proniknutí do důlního pole jámy Františka. Předpokládalo se, že díky zamezení přímého unikli větrů do požářiště na IV. patře, bude možno na Františce spustit ventilátor. Větrní kanál byl opatřen čtyřdílnými větrními dveřmi, aby v případě potřeby bylo možno jámu rychle uzavřít.
Pootevřeným poklopem na větrní jámě Františka však začala vystupovat bělomodrá pára, která měla jen slabý neurčitelný zápach, způsobující však bolení hlavy a nevolnost. Přesto započalo v poledne odstraňování hráze z větrního kanálu. Tyto obtížné práce byly prováděny bez dýchacích přístrojů s tím, že v pondělí musí být zahájena příprava záseku.
Při této práci bylo zpozorováno, že mírně proudící větry náhle zvětšily svůj objem, což bylo přisuzováno možným výbuchům v dole. Práce proto byly přerušeny. Tento jev byl ovšem také vysvětlován jako střet těžkého atmosférického vzduchu s lehkými důlními větry, které doposud byly v klidu a nyní se tlačí větrní jámou a důlními díly ven do atmosféry. Analýzy důlního ovzduší vykazovaly ve větrní jámě Františka v hloubce 90 m 1,0 až 2,0 % CO2, 0,2 % O2 a ani stopu CO. Na ostatních sledovaných jámách činil obsah CO2 4 až 7 % a CO nebyl zjištěn.
Stavba regulační hráze ve větrním kanálu byla ukončena v 16 hodin. Ventilátor byl uveden do provozu v 16:30 h při 10 otáčkách a současně byl uzavřen poklop na větrní jámě. Deprese na všech uzavřených jámách velmi prudce poklesla. Pouze na Františce ukazoval manometr depresi do 23 mm. Proto byl zvýšen počet otáček ventilátoru na 25.
Zrána v pondělí 23. července byly odstraněny písek, slin, fošny a trámy z těžní jámy Františka. Těžní klec byla pomalu spuštěna s osmi hořícími lampami na IV. patro. Po dvou hodinách byla klec s plně svítícími lampami vytažena na povrch. Potom byli v kleci spuštěni dva holubi, kteří se po čtvrt hodině vrátili bez příznaků otravy.
Hned nato v 9 hodin sjeli horní rada Grey, vedoucí závodu Ing. Kohout, Ing. Veselý, Ing. Pilař, Ing. Schimiczek, naddůlní Šindelář, důlní Eliáš, nadkopní Wollersdorfer, jeden havíř a dva narážeči na II. patro. Na větrním překopu pozorovali, jak v plném profilu proudí k větrní jámě bílý dým. Naddůlní Šindelář konstatoval, že se jedná o podobný zápach, jaký byl pozorován před třemi roky při záparu na dole Hermenegild. Stejný zápach vystupoval z ventilátoru, který se otáčel při 40 obrátkách. Odebrané analýzy však nevykazovaly žádný výskyt CO jak ve větrní jámě, tak na II. patře. Většina se domnívala, že se jedná pouze o rozvířené produkty požárů, neboť 14. června byly spodní partie dřevem vystrojeného paralelního šibíku zachváceny ohněm.
Bylo proto dojednáno pokračovat v práci v dýchacích přístrojích. A to i vzhledem k tomu, že blíže stojící dvoje vyzděné dveře mohly sloužit jako propust. Práce sice pokračovaly rychle, ale rozměry hráze byly příliš velké (3 x 2,8 m) a ve 13 hodin chybělo k jejímu dokončení upevnit ještě dvě prkna.
V té době se inženýři Veselý a Pilař nacházeli u propusťových dveří. Náhle pocítili silné nasátí přes všechny netěsnosti a vzápětí náraz v uších. Vrátili se i dva zasahující a hlásili, že přes ně přešel silný studený náraz a zplodiny hoření naplnily kukly jejich dýchacích přístrojů. Nato všichni přítomní vyfárali.
Otáčky ventilátoru byly sníženy na 18 a poté se hustota kouře rapidně zmenšila. Proto bylo rozhodnuto znovu se pokusit uzavřít peření pro případ náhlého nárazu větru. Na návrh strojníka ventilátoru byl zvýšen počet otáček na šedesát.
