Dopady na OKR v celém hornictví
Po katastrofě na dolech Jan a Františka se otázka bezpečnosti práce na dolech v OKR dostala také do pléna říšského sněmu. Situace byla posuzována velmi kriticky a současné byla navržena řada opatření ke zlepšení stavu. Hlavní slovo ovšem měli zástupci báňských úřadů. Z připravované zprávy pro sněmovnu vrchní horní rada Zechner v parlamentní rozpravě konstatoval: „Nechci se zastávali podnikatelů, ale musím říci, že báňské zařízení v Rakousku je přiměřeno naší době a vyrovná se každému jinému„. Z rozpravy vzešel požadavek na provedení kontroly stavu bezpečnosti na všech dolech revíru v co možná nejkratším čase.
Ministerstvo orby ovsem již v roce 1894 zřídilo pod tlakem poslanecké sněmovny dva výbory, jeden v Ostravě a druhý v Božím Požehnání (Zastávka u Brna). V obou předsedali revírní hejtmani (moravsko-ostravský a brněnský). Obnovily se tak v nové podobě činnosti „Komise na zjištění nejúčelnějších bezpečnostních opatření proti výbuchům třaskavých plynů v dolech“, kterou zřídilo vídeňské ministerstvo orby v revíru v roce 1885. Od 3. října 1895 ve své činnosti oba výbory zřízené v roce 1894 pokračovaly jakožto „Stálé výbory k vyšetřování otázek o třaskavých plynech„.
Byl to ovšem důsledek nejen karvinské katastrofy v červnu 1894, ale celé série explozí v devadesátých letech, počínaje výbuchem na jámě Trojice v Ostravě v roce 1891 (61 obětí), přes další na dolech Pokrok v Duchcově v roce 1893 (18 obětí) a Pluto v Louce u Mostu v roce 1894 (19 obětí). Obecné pohoršení vyvolala i stávka na Trojici a střílení do horníků v květnu 1894. Po další karvinské explozi na dole Hohenegger s 52 smrtelně zraněnými 16. února 1895, po dalších interpelacích zřídilo ministerstvo orby ještě další speciální komisi řízenou přímo z Vídně. Tato komise zahájila svoji činnost 2. dubna 1895 a po čtyřměsíční intenzivní činnosti svoji práci ukončila. Výsledkem bylo zrušení zastaralého nařízení o třaskavých plynech z roku 1886 a vydání nového nařízení Báňského hejtmanství ve Vídni č. 2350 ze dne 27. října 1895, kterým se stanoví „bezpečnostní pravidla na zamezení výbuchu třaskavých plynů a uhelného prachu„. Nové nařízení zavedlo přesněji definované roztřídění uhelných dolů obvodu revírního báňského úřadu v Mor. Ostravě již jen do dvou tříd nebezpečí, bylo zavedeno povinné používání bezpečnostních třaskavin při střelbě v uhlí a za přítomnosti plynů. Mimo jiné opakovalo v § 43 znovu požadavek báňského hejtmanství ze dne 21. července 1877 č. 965 na vydání poučení pro zaměstnance. Taková jednotná instrukce byla konečně naplněna Poučením ze dne 4. února 1896.
Ještě v roce 1895 bylo také vydáno nařízení, kterým se ukládalo zneškodňovat uhelný prach v dole. Chodby se měly postříkávat vodou pomocí trysek a ručního čerpadla. Užitková důlní voda měla být rozvedena do celého dolu.
Po urputných jednáních v říšském sněmu i na stránkách tisku byl 28. září 1895 přijat zákon o zvýšení počtu personálu na horních úřadech asi o třetinu. To umožňovalo, aby dozorčí služba nad horními závody mohla být prováděna intenzivněji. Bylo určeno, že: „c. k. revírní horní úředník má za povinnost jednotlivé závody svého revíru navštíviti v přiměřených intervalech časových a důkladně je prohlédnouti“ To ovšem od dozorujících požadoval již Agricola. V parlamentní debatě ministr orby hrabě Ledebur, pod kterého hornictví patřilo, mimo jiné prohlásil: „Vláda si přeje, aby se tento zákon uskutečnil a veřejné mínění uspokojilo, přičemž autorita státních úřadů se nesmí podkopávat a rušit.„
