Po otevření těžní jámy Františka byly odstraněny všechny 4 části uzávěry a stvol jámy byl ponechán přirozenému difuznímu větrání. Bylo výrazně vidět, jak jedním oddělením jámy proudí studený vzduch do jámy a druhým oddělením důlní větry vzhůru.
Bylo nezbytné pokračovat v uzavírání horizontálních děl a zpevňování stávajících hrází zděnými hrázemi, ale nastal problém, jak odvětrat pracoviště, aniž by musel být v provozu hlavní ventilátor. Ing. Pilař přisel s nápadem vyrobit vlastními silami exhaustor, tj. odsavač důlních větrů, který by pomocí páry a trysky vytvořil podtlak.
Původní vyložení bylo pro dvouetážové klece po dva vozy na 0,7 t. Volná těžní klec východního oddělení byla vytažena a do uprázdněného oddělení jámy byly na lanech dvou vrátků na povrchu zavěšeny lutny o průměru 630 mm ze zinkového plechu, každá o délce 4,75 m. Celková hmotnost zavěšeného tahu činila 6 tun. Na povrchu pak byla umístěna skříň odsavače, na kterou byly připojeny lutny z dolu. Odsavač byl umístěn na podpěrách tak, aby s ním bylo možné při montáži luten pohybovat. Druhá klec byla rovněž vytažena na povrch a po odpojení lana odsunuta. Na její místo byla pověšena jednopatrová klec o poloviční hmotnosti. Tím byla na pevném bubnu umožněna jízda a popouštění materiálu na zdění v dole. Maximální zatížení dvěma vozy se 300 cihlami proběhlo při zkouškách bezproblémově.
Dne 25. srpna byla celá jáma profáraná a došlo ke kontrole hrází. Tímto dnem byly na těžní jámě Františka zahájeny zmáhací práce ze základny v čerstvém větrním proudu vytvořeném odsavačem.
U každých propusťových dveří byl jeden hlídač, který nepřipustil snížení deprese pod 10 mm. Pro dorozumění s pracovníky, kteří pracovali v nedýchatelném prostředí, byly ve dveřích zřízeny skleněné výplně a domluveny signály lampou. Pozorovaným třem pracovníkům tak bylo možné kdykoliv poskytnout pomoc.
Také zde se při zmáhání horizontálních děl pracovalo v dýchacích přístrojích tři hodiny, u ostatních prací šest hodin. Pracovníci v dýchacích přístrojích po třech hodinách práce vyfárali na povrch, převlékli se a fárali znovu na pracoviště, aby dokončili šestihodinovou směnu jako hlídači u propusťových dveří. Pracovalo se ve dne i v noci. Po ukončení směny dostávali na povrchu občerstvení.
Postupně tak byla zmáhána díla a byly vyprošťovány pozůstatky postižených horníků a s obtížemi také koní.
Větrání lutnami pomocí odsavače se velmi osvědčilo. Při prodlužování vzdálenosti pracoviště od jámy však bylo nutné zvyšovat depresi (obvykle postačovala deprese 50 mm), ale ve 200 m vzdálenosti byl již odpor nepřekonatelný. Proto byla provedena záměna za dva paralelní tahy luten o délce 2 m a průměru 300 mm, které byly vyrobeny z ocelového plechu natřeného dehtem.
Po dobu zmáhání horizontálních důlních děl na IV. patře až k severním partiím 16. sloje na Hlubině, tedy na vzdálenost 600 m od jámy, bylo větrání zabezpečováno bez potíží pomocí odsavače. Od 24. října byly obdobně napojeny lutny o průměru 250 mm pro větrání III. patra a lutny o průměru 300 mm pro II. patro.
Od 23. 10. do 7. 11. probíhalo velmi namáhavé a časově náročné zmáhání velkého výlomu v tektonicky narušené části za devátou propustí. Aby byly odstraněny velké časové ztráty, bylo rozhodnuto provádět zmáhání současně na III. patře. Také na IV. patře pokračovaly práce tak, aby byly zamezeny průtahy mezi větrní jámou Františka a požářištěm.
Aby byla jistota, že všechny cesty mezi požářištěm v 19. sloji a větrní jámou Hlubina jsou hermeticky uzavřeny, byl závěrem na 10 minut uveden do provozu ventilátor. Nebyly však pozorovány žádné tlakové odchylky.
