Úvod Blog Strana 2

Uranové legendy

0

Severní Čechy se po druhé světové válce stávají krajinou radikální proměny. Z kdysi idylické periferie mezi Stráží pod Ralskem a Hamrem vyrůstá centrum těžkého průmyslu, experimentů a vojenského utajení. Objev jednoho z největších ložisek uranu v Československu v 60. letech spouští novou uranovou horečku a rodí se severočeský Klondike. Do regionu přicházejí tisíce lidí hledajících peníze, práci a novou identitu. Horník se stává hrdinou, uran symbolem „míru“, zatímco veškerá těžba míří do Sovětského svazu. Vznikají nová sídliště, šachty i chemické provozy a místní společnost se dělí na starousedlíky a privilegovanou uranovou elitu. Pod povrchem se však platí vysoká cena – riziko ozáření, extrémní pracovní podmínky a rozsáhlé ekologické škody. Chemická těžba mění krajinu na desítky let dopředu. S koncem studené války přichází náhlý útlum a opuštěné doly nahrazují dřívější sliby prosperity. Lidé, kteří zde nechali zdraví i sny, zůstávají s otázkami bez odpovědí. Film Uranové legendy vypráví tuto historii skrze osobní příběhy pamětníků i odborníků. Nesoudí, ale odkrývá minulost, jejíž důsledky jsou cítit dodnes. V době znovu oživovaných jaderných hrozeb získává příběh českého uranu mrazivou aktuálnost.

Uran. Surovina, která po tisíce let spočívala v zemi, se po druhé světové válce stala klíčovým strategickým nástrojem studené války. V oblasti Stráže pod Ralskem bylo v 60. letech objeveno jedno z největších ložisek uranu v Československu. Země se následně stala jedním z hlavních dodavatelů této suroviny do Sovětského svazu – a každý kilogram uranu tehdy ovlivňoval rovnováhu sil mezi Východem a Západem.

Film Uranové legendy sleduje tuto kapitolu dějin skrze osobní výpovědi pamětníků, kteří uran těžili v podzemí i pomocí chemické těžby, a doplňuje je o pohled historiků, geologů, ekologů či odborníků na architekturu a urbanismus. Vzniká tak mozaika příběhů o uranové horečce, přesídlování desetitisíců lidí, vzniku nové společenské vrstvy „uranové šlechty“, ale i o devastaci krajiny a dlouhodobých ekologických dopadech.

Výjimečnou součástí filmu jsou dosud nezveřejněné archivní fotografie státního podniku DIAMO a archivní záběry České televize. Výraznou vizuální vrstvu doplňují také autorské animace hudebníka a výtvarníka Jakuba Königa, které pracují s fenoménem tzv. „uranových legend“ – příběhů, mýtů a polopravd, jež se v regionu vyprávějí dodnes.

Premiéra dokumentu Uranové legendy je naplánována na 24. února, symbolicky na výročí ruské invaze na Ukrajinu. Tvůrci zároveň připravují metodické listy pro školní projekce, které mají pomoci pedagogům zasadit historické téma těžby uranu do širšího kontextu současné geopolitiky, médií a občanské odpovědnosti.

Trailer:

Kolektiv pracovníků DK I před těžní věží jámy č. 5; 70. léta

Důlní motorová lokomotiva DH 35 D.0

0

Důlní motorová lokomotiva DH 35 D.0 je určená jako tažné vozidlo pro horizontální kolejovou dopravu v dolech s výskytem metanu v ovzduší (do 1,5 %).

Lokomotiva se skládá ze tří částí – dvou kabin a středního dílu. Přední a zadní kabinu je možné při přepravě do podzemí demontovat. Každá kabina je vybavená ovládacími, kontrolními a bezpečnostními přístroji. Konstrukce kabiny umožňuje řidiči dobrý výhled na trať a chrání ho před případným úrazem. Řidič při obsluze sedí čelem ve směru jízdy a má umožněný výstup na obě strany lokomotivy.

Pohonnou jednotkou je tříválcový naftový motor ŠKODA 3 S 110 CO, čtyřdobý, vodou chlazený s nepřímým vstřikováním paliva. Spouštění motoru zabezpečuje nízkotlaký vzduchový spouštěč.

Přenos výkonu spalovacího motoru na nápravy pojezdových kol zabezpečuje hydraulická soustava převodu s automatickou výkonovou regulací RNOP přes mechanické převodovky umístěné na nápravách. Mechanické nápravové převodovky jsou propojené kloubovým hřídelem. Hydraulická soustava převodu zabezpečuje plynulý rozjezd, účinné provozní brzdění lokomotivy, dokonalou ochranu proti přetížení spalovacího motoru a plynulou změnu výstupních parametrů při konstantních vstupních parametrech a konstantním výkonu přeměnou mechanické energie na hydraulickou a opačně.

Výrobce: ZŤS TURČIANSKE STROJÁRNE, státní podnik MARTIN

HLAVNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE:

Délka, šířka, výška: 4530, 900, 1500 mm
Tažná síla na háku (μ 0,28): 19 kN ± 10 %
Rychlost (plynulá regulace): 0 ÷ 18 km/h⁻¹
Hmotnost plně vyzbrojené lokomotivy: 7 t ± 10 %
Rozchod: 450 ÷ 620 mm
Minimální poloměr zatáčení: 8 ÷ 10 m
Maximální přípustný sklon tratě: 35 ‰

POHON:

Naftový motor: ŠKODA 3 S 110 CO
Jmenovitý výkon: 26,5 kW
Jmenovité otáčky: 1200 min⁻¹
Počet válců: 3
Vrtání: 110 mm
Zdvih: 150 mm
Měrná spotřeba paliva: 252 g/kWh⁻¹ ± 10 %
Obsah CO ve výfukových plynech: 0,05 %
Chladič motoru: vodní přetlakový s nuceným oběhem

HYDROSTATICKÝ PŘEVOD:

Hydrogenerátor – regulační: SPV 23
Hydromotor – regulační: LMV 23
Maximální tlakový spád: 40 MPa
Provozní otáčky hydrogenerátoru: 600 ÷ 1200 min⁻¹
Otáčky hydromotoru při max. rychlosti lokomotivy: 1946 min⁻¹
Chlazení hydr. oleje: výměník olej–vzduch

BRZDOVÉ ZAŘÍZENÍ:

Provozní brzda: hydraulická
Zajišťovací brzda: mechanická

SPOUŠTĚCÍ ZAŘÍZENÍ:

Vzduchový spouštěč: 3 kW
Provozní tlak: 0,6 MPa
Zásoba vzduchu: 40 l

ZDROJ TLAKOVÉHO VZDUCHU:

Kompresor JIKOV 417 – 4171: cca 9,6 m³h⁻¹

28. února ukončí provoz poslední činná úpravna uhlí v revíru OKD

0

Poté, co k 31. lednu skončilo hlubinné dobývání uhlí, se po více než půlstoletí provozu uzavře na konci února úpravna uhlí Dolu ČSM. Od roku 1968 zpracovávala a upravovala vytěženou uhelnou hmotu tak, aby velikostí zrna a kvalitou odpovídala požadavkům zákazníků. Na konci února odejde z úpravny na 150 zaměstnanců, kterým bude vyplaceno odstupné v celkové výši 75 milionů korun.

Úpravna je výsledkem dokonale sehrané spolupráce mnoha profesí. S mírnou nadsázkou lze říci, že pro každý důl byla úpravna něco jako další porub. Bez dobře fungující úpravny by totiž nedošlo ke zhodnocení těživa, čímž by veškerá práce v podzemí přišla vniveč,“ zdůraznil vedoucí úpravny uhlí Dolu ČSM Zdeněk Piech.

V úpravně uhlí Dolu ČSM se zpracovává a upravuje veškerá vytěžená uhelná hmota v surovém stavu, tedy včetně hlušin. Technologicky je úpravna rozčleněna na třídírnu, hrubou úpravnu, jemnou úpravnu, expedici a sedimentační nádrže s kalovým hospodářstvím. Její součástí je i nový technologický celek, výrobní linka topných směsí, kde společnost OKD vyrábí energetické sortimenty o požadované výhřevnosti dle požadavků zákazníků.

„Na dvou totožných linkách s výkonem 800 tun/hodina rozdružuje úpravna Dolu ČSM uhlí na dva produkty: prané uhlí a hlušinu. Po drcení a roztřídění na frakce 15 – 100 mm a 0 – 15 mm směřují produkty do hrubé a jemné úpravny, kde se surové uhlí zpracovává v magnetitové suspenzi. Dvoulinkový provoz umožňuje souběžnou výrobu uhlí vhodného pro koksování a energetického uhlí,“ vysvětlil vedoucí úpravny.

Moderní historie úpravy uhlí na Dole ČSM se začala psát v roce 1968. Tehdy byla dokončena drtírna, byly vybudovány velkokapacitní zásobníky a zprovozněna kolejová váha. Investiční výstavba dále pokračovala montáží technologického strojního zařízení úpravny, která byla úspěšně dokončena v roce 1970. Důležitým mezníkem se stal prosinec 1971, kdy byl po úspěšných garančních zkouškách zahájen provoz I. etapy hrubé úpravny pro zrno 10–200 mm. V této fázi byla úpravna schopna kapacitně zpracovat přibližně 30 % celkové vsázky. Zbývajících 70 % materiálu bylo nadále expedováno k finální úpravě na okolní závody. Plné technologické soběstačnosti dosáhla úpravna v červnu 1975, kdy byl uveden do provozu komplex jemné úpravny uhlí.

Úpravna ČSM se dlouhodobě zaměřuje na dosažení vysoké kvality produkce, zejména uhlí vhodného pro koksárenské zpracování. Významným krokem v tomto ohledu bylo zprovoznění hyperbarických filtrů, které od září 1993 zásadně zvýšily účinnost odvodnění uhelných kalů,“ doplnil Zdeněk Piech.

Další výrazný technologický posun nastal v roce 2010, kdy byly původní sazečky nahrazeny vysoce účinnými těžkokapalinovými hydrocyklony. Tato rozsáhlá modernizace probíhala za plného provozu dolu. Aby nedošlo k přerušení těžby ani expedice uhlí, byla realizace rozdělena do etap: zatímco jedna linka byla provozována na maximální výkon, na druhé probíhala instalace nové technologie. Po jejím zprovoznění se zátěž plynule přenesla na novou technologii, což umožnilo modernizovat druhou výrobní linku. Tím byla zajištěna kontinuita výroby i během modernizace.

Na úpravně uhlí pracuje aktuálně přes 200 zaměstnanců, z nichž na konci února odejde 150. Odcházejícím bude vyplaceno odstupné v celkové výši 75 milionů korun. Po ukončení provozu se zbylá část pracovníků úpravny bude věnovat útlumové činnosti a práci na třídicí lince Stonávka, kde se bude zpracovávat a připravovat k expedici vlastní i dovezené uhlí a kde bude probíhat těžba a zpracování uhelných kalů pro prodej a další využití jako součást dalšího podnikání společnosti.

Vzdáváme hold nejen těm, kdo se na chodu úpravny podílejí dnes, ale i všem minulým zaměstnancům, kteří zde během let zanechali kus poctivé práce i sebe sama. Za jejich úsilí a věrnost úpravně ČSM jim všem upřímně děkujeme,“ uzavřel vedoucí úpravny.

Rekordy úpravny ČSM

Vsázka do úpravny:
• Nejvyšší roční (2015): 3 883 045 t
• Nejvyšší měsíční (2016): 425 500 t
• Nejvyšší denní (2015): 18 280 t

Expedice:
• Nejvyšší roční (2016): 2 478 961 t
• Nejvyšší měsíční (2012): 319 392 t
• Nejvyšší denní (2016): 13 985 t

Vsázka do prádla:
• Nejvyšší roční (2016): 3 274 822 t
• Nejvyšší měsíční (2016): 332 983 t
• Nejvyšší denní (2016): 16 376 t

Důlní sanitní vůz DVS-2B

0

Báňský sanitní vůz typové řady DVS představuje speciální kolejové vozidlo určené pro zajištění zdravotnického transportu v prostředí hlubinných dolů. Jeho hlavní funkcí byla evakuace zraněných nebo indisponovaných pracovníků z místa nehody do prostor ohlubně, případně k navazujícím prostředkům vertikální dopravy.

Vozy byly vyráběny společností Pohronské strojárne, a. s. a konstrukčně vycházely z požadavků na provoz v důlních podmínkách, zejména s ohledem na omezený průjezdný profil, malé poloměry oblouků a proměnlivý rozchod kolejí. Skříň vozu je tvořena svařovanou ocelovou konstrukcí s uzavřeným přepravním prostorem, který umožňuje umístění standardizovaných nosítek a současně poskytuje místo pro doprovod zdravotnického personálu nebo členů báňské záchranné služby.

Podvozková část je přizpůsobena provozu na důlních tratích s rozchodem zpravidla 480 až 750 mm, přičemž konstrukce umožňovala i přizpůsobení dalším rozchodům podle konkrétního provozu. Maximální provozní rychlost až 25 km/h umožňovala relativně rychlý transport při zachování bezpečnosti přepravované osoby.

Význam těchto vozů spočíval především v jejich integraci do systému důlní bezpečnosti a havarijní připravenosti. Představovaly důležitý článek organizovaného záchranného řetězce, navazujícího na zásah báňské záchranné služby a zajišťujícího následný transport postiženého pracovníka k povrchovému ošetření.

Z hlediska historického vývoje dokumentují tyto vozy rostoucí důraz na bezpečnost práce a systematické řešení mimořádných událostí v hlubinném hornictví druhé poloviny 20. století.

HLAVNÍ PARAMETRY

Typové označení: DVS-2B
Rozměry (délka/šířka/výška): 2960/960/1490 mm
Rozvor náprav/podvozku: 420/1100 mm
Hmotnost: 1195 kg
Rozchod kolejí: 480 – 750 mm, (volitelně 900 mm)
Maximální rychlost: 25 km/h
Maximální sklon tratě: 50 ‰
Minimální poloměr zatáčení: 10 m
Kapacita přepravovaných osob: 2 osoby + 1 ležící pacient

Konstrukce a provedení

Sanitní báňský vůz je speciální důlní kolejové vozidlo určené pro:

– přepravu zraněných horníků na nosítkách
– transport zdravotnického personálu
– zásahy při mimořádných událostech v podzemí

Vůz je vybaven:

– prostorem pro nosítka
– sedadly pro doprovod
– robustní ocelovou konstrukcí
– ochranným lakováním
– výrazným označením červeným křížem

Poslední vozík černého uhlí z Dolu ČSM. Konec těžby černého uhlí v Česku.

0

Ukončení těžby černého uhlí v Česku je uzavřením celé jedné epochy, která trvala bezmála čtvrt tisíciletí a vtiskla tvář krajině i lidem na Ostravsku a Karvinsku.

K 31. lednu 2026 skončila těžba v Dole ČSM ve Stonavě, posledním činném hlubinném černouhelném dole v České republice. Symbolický poslední vozík uhlí vyjel 4. února 2026 a definitivně tak uzavřel éru hlubinného dobývání černého uhlí v zemi. Tím se završila přibližně 250letá historie průmyslové těžby černého uhlí, na níž byla postavena industrializace regionu i velká část energetiky státu. Spolu s odstavením Dolu ČSM odchází z OKD stovky zaměstnanců, pro které je to nejen ekonomický zlom, ale i osobní předěl v životě.

Pro Moravskoslezský kraj je ukončení těžby mnohem víc než technický akt – je to konec světa, kde „šachta“ určovala rytmus dnů, rodinné tradice i způsob, jak lidé přemýšleli o práci, odvaze a solidaritě. Deset generací horníků tady „makalo do úmoru“, jak připomněli regionální představitelé, aby se jejich rodiny měly lépe a země měla energii, ocel a teplo. Hornictví se propsalo do nářečí, folkloru, symbolů, spolkového života i krajiny – od těžních věží přes haldy až po dělnické kolonie. Proto tenhle konec není klasická oslava; je to spíš tichý obřad za profesi, která si vždycky zakládala na hrdosti a soudržnosti.

Pro ty, kdo v revíru vyrostli, není uhlí jen „palivo“, ale kulisa dětství: hučení těžních strojů, světla na věžích, černý prach na pracovním oblečení otců a dědů. I když člověk nikdy nenastoupil do klece jako havíř, šachta byla všudypřítomná – v rodinných historkách, ve vzpomínkách na úrazy a nehody, v povědomí, že někde hluboko pod nohama se pracuje v jiném světě. Z odstupu let si mnozí uvědomují, že bez těch, kteří se denně spouštěli do hlubin, by část toho, co dnes bereme jako samozřejmost – světlo, teplo, infrastruktura moderního života – jednoduše neexistovala. Není proto divu, že při posledním vozíku se mísila hrdost, smutek i úzkost z toho, co bude dál.

Když utichnou těžní stroje a jámy se začnou zasypávat, nezmizí s nimi ani dědictví uhlí, ani zodpovědnost za pohornickou krajinu. Bývalé doly, důlní díla a technické areály se mění v předmět debat: co zbourat, co zachovat jako průmyslovou památku, co proměnit v muzeum, vzdělávací centrum nebo základ budoucích energetických a inovačních projektů. Revír stojí před úkolem přetavit hornickou minulost v novou identitu – v krajinu parků, montánní turistiky a inovací, která nezapírá, odkud vyrostla. Ať už se důlní areály či věže promění v tiché monumenty nebo živá centra, zůstane v nich otisk práce lidí, pro které bylo uhlí víc než surovina – bylo to řemeslo, osud, někdy i daň zaplacená vlastním zdravím či životem.

Ukončení těžby černého uhlí je konec kapitoly, která psala dějiny českého průmyslu i každodenního života celých regionů. Poslední vozík z Dolu ČSM je zároveň posledním řádkem knihy těžby černého uhlí v Česku. Ale ta kniha nezmizí, jen se přesouvá do paměti lidí, do muzeí, archivů a do krajiny, kde stopy člověka zůstanou ještě dlouho čitelné. Teď je na nás, abychom ten příběh uměli vyprávět dál tak, aby nezůstal jen nostalgickou vzpomínkou, ale stal se pevným základem pro to, co přijde po uhlí.

 

Pod zemí zůstávají miliardy tun černého uhlí, obnova těžby v Česku je nereálná

2

Po definitivním ukončení těžby společnosti OKD zůstanou ve Slezsku stále miliardy tun nevytěženého černého uhlí. Zásoby jsou ovšem více než kilometr pod zemí, jejich vytěžení by proto bylo mimořádně technicky i ekonomicky náročné. Případné obnovení v budoucnu je tak podle odborníků velmi nepravděpodobné. Na českou energetiku bude mít ukončení těžby minimální vliv, míní analytici.

„Zůstává tam ještě opravdu hodně uhlí, řádově miliardy tun. Podle dostupných údajů jsme vydobyli za těch více než 200 let zhruba polovinu zásob,“ řekl proděkan Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Václav Zubíček.

Zároveň ale upozornil, že zbylé zásoby jsou více než kilometr hluboko. „Není to technicky nemožné vytěžit, ale je to mimořádně náročné – technicky, fyzicky, bezpečnostně a hlavně ekonomicky. To je ten hlavní důvod, proč těžba končí,“ podotkl.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/tezba-uhli-okd-experti-analytici.A260131_091823_ekonomika_kurl

Horníci v noci naposledy sfárali do dolu ČSM na Karvinsku, těžba černého uhlí je minulostí

0

Těžba černého uhlí v Česku už je minulostí. Horníci v noci naposledy sfárali do dolu ČSM na Karvinsku. Skončila tak éra, která slezské regiony formovala téměř 250 let. Důl čeká útlum a o místo přijde 750 zaměstnanců OKD.

Tentokrát je to všechno naposled. Poslední signál strojníka a klec se rozjíždí. Marek Chodura si ještě všechno prohlíží, aby si zapamatoval každý detail. „Hrozné, já jsem to v životě nikdy nic jiného nezažil, já jsem tu 25 let. Já jsem nikdy nikde jinde nepracoval. Hrdost určitě nějaká je, ale teď převládá smutek, ten přebíjí všechno,“ říká.

A ještě důlním vlakem až do hloubky 1300 metrů, na místo, kde se kope poslední uhlí. „Ano, to je poslední, nic jiného nekopeme,“ dodává Chodura. Poslední tuny těží důlní kombajn. Chodba je rázem plná prachu, frézy odkrajují kusy horniny.

Více na: https://ostrava.rozhlas.cz/hornici-v-noci-naposledy-sfarali-do-dolu-csm-na-karvinsku-tezba-cerneho-uhli-je-9592764

Mezi poslední klecí a tichem: Definitivní konec éry hlubinné těžby černého uhlí v ČR

0

Když před skoro dvaceti lety vznikal web zdarbuh.cz, motivací byla snaha zachytit svět, který po roce 1989 začal pomalu mizet. Útlum byl tehdy v plném proudu, ale hlubinná těžba byla stále realitou – něčím, co určovalo puls regionu. Sledovali jsme konec uranu, loučili se s dalšími šachtami, ale vědomí, že se „v revíru“ stále fárá, tu s námi pořád bylo.

Dnešek je jiný. 

Právě teď končí éra, která trvala 250 let. Éra, kdy svět stovky metrů pod zemí tvořil základ všeho, co jsme znali. Nekončí jen těžba černého uhlí; končí hlubinné dobývání v celém Česku. Projekty na Cínovci nebo ve Zlatých Horách jsou zatím jen vizemi na papíře a budou využívat moderní technologie, které budou jiné. To, co jsme znali pod pojmem „horničina“ – ta syrová, těžká a nekompromisní práce v černém – končí právě teď.

Jaký dopad to všechno bude mít, ukáže až čas. Jedna věc je ale jistá už teď: odchází know-how. Ztrácíme lidi, kteří řemeslu rozuměli do hloubky, věděli „jak na to“ a své zkušenosti si předávali z generace na generaci. Tuto kontinuitu teď odvane čas. Pokud se v budoucnu k těžbě vrátíme, budeme si muset celý příběh prožít znovu od začátku, protože ti, kteří nás učili, už u toho nebudou.

Dnešek je pro všechny, kteří mají s hornictvím něco společného, dnem hlubokého smutku. A možná i vzteku. Z hlavy totiž nelze vytěsnit pocit, že všechno mohlo být jinak. Není to tak dávno, kdy existovaly smělé plány těžit do roku 2035, nebo i za tento horizont. Proč z nich sešlo? Důvodů je mnoho a každý je vidí jinde.

Vlastnická struktura ovšem nebyla nikdy optimální, ale skutečným začátkem konce byla éra NWR. To, co bylo na počátku „zalito sluncem“, mělo až příliš hořký konec. Od té doby už bylo všechno jiné. Dnešní smutek je umocněn vědomím, že končí něco, co končit nemuselo.

Důl ČSM se musel přizpůsobit světu, který ho před třemi lety během energetické krize paradoxně zachránil a prodloužil mu život, ale který mu dnes už nepřeje. Evropa se k uhlí otáčí zády a my jsme svědky toho, když se dopisuje poslední kapitola knihy, která se začala psát dvě a půl století.

Zdař Bůh!

Těžbu v posledním černouhelném dole ukončí OKD 31. ledna na noční směně. Vlak s uhlím vytěženým z ČSM by svou délkou odpovídal téměř 90 % obvodu zeměkoule

0

31. ledna 2026 na noční směně se v posledním porubu 463 204/1 zastaví stroje. Symbolický poslední vozík uhlí vyjede 4. února z hloubky 1 300 metrů, čímž bude těžba černého uhlí v České republice po téměř 250 letech ukončena. V posledním roce 2025 se vytěžilo 1 161 000 tun uhlí a v lednu 2026 se vydobude ještě přibližně 45 000 tun. Celkově bylo na Dole ČSM do konce roku 2025 vytěženo 124 287 401 tun uhlí. Vlak převážející toto množství by byl dlouhý přibližně 35 000 kilometrů.

Česká republika už v oblasti energetiky není závislá na černém uhlí, zákazníky v oblasti koksovatelného uhlí můžeme spočítat na prstech jedné ruky s velmi krátkou perspektivou dodávek. Zásoby, které zůstávají pod zemí, již nejsou ekonomicky ani technicky vytěžitelné a s ohledem na dlouhodobou neexistenci hornického učňovství nejsme schopni nadále doplňovat kvalifikovaný personál. Přijměme proto fakt, že éra černého uhlí v Česku je u konce a využijme tohoto historického momentu k tomu, abychom projevili úctu havířům. Za těch téměř 250 let jich bylo na 10 generací,“ uvedl Roman Sikora, generální ředitel OKD.

Poslední uhlí vyjede z hloubky 1 300 metrů z porubu 463 204/1 provozovaném ve sloji Natan, kde těží kolektiv vedený hlavním předákem Krysztofem Miedzińskim z dodavatelské firmy Alpex.

První vozík vyjel z Dolu ČSM 19. prosince 1968 z hloubky 570 metrů z porubu 230 311, kde začal rubat kolektiv hlavního předáka Antonína Niedoby. Bylo to po deseti letech od zahájení výstavby Dolu ČSM. Začátky rubání jsou spojeny také s kolektivy hlavních předáků Bohuslava Papaly, Boleslava Hlisnikovského, Jana Chovanioka, Jana Svačka, Viktora Högra, Pavla Jirgla a Viléma Lisého.

Tehdy ještě nebyly žádné správní budovy, koupelny, šatny ani závodní jídelna. Celé zázemí bylo v dřevěných přízemních budovách, v nichž nám koupelář před vyfáráním zatopil v plechových kamnech. Fáračky jsme si sušili pod stropem na tyčích. Venku nebyly zpevněné plochy, jen rozbahněný povrch, takže jsme se po vyfárání ani nezouvali z holínek,“ vzpomíná na první roky těžby Vladimír Špok, bývalý hlavní inženýr Dolu ČSM, který byl v pořadí 53. zaměstnancem dolu.

Začaly se tvořit další a další rubáňové kolektivy, které posílili i pracovníci dodavatelských firem Alpex, Polcarbo a Carbokov. Od roku 1990 se v návaznosti na objem těžby počet kolektivů snižoval v průměru na sedm. V posledním roce těžby už v rubáních pracovaly pouze tři kolektivy.

V prvním roce 1969 bylo vytěženo 444 610 tun uhlí. S přibývajícími kolektivy se těžba postupně zvyšovala. V roce 1971 se poprvé vyšplhala nad milion tun, v roce 1975 nad dva miliony. Do roku 2017 byla těžba vždy nad dva miliony a od roku 2018 už postupně klesala,“ popsal výrobně-technický náměstek Petr Škorpík.

Nejvíce uhlí vytěžil Důl ČSM v roce 2012 – 2 870 000 tun. Na výši těžby měl vliv počet kolektivů a nové moderní technologie: těžební komplexy DBT s dobývacími kombajny SL 500 a SL 300. Negativně naopak těžbu ovlivňovaly hloubka dobývání, tektonické poruchy nebo zvýšená seizmická aktivita.

„Těžební výsledky na Dole ČSM se řadily ke špičce v rámci celého OKD. Například v roce 1983 byl 7 z 12 rubáňových kolektivů udělen titul Vzorný kolektiv OKD,“ doplnil výrobně-technický náměstek.

V roce 2009 byla zprovozněna centrální klimatizace, bez které by v provozovaných hloubkách nebyla těžba prakticky možná. V roce 2024 dosáhl Důl ČSM maximální hloubky 1 353 metrů pod povrchem (1 113 metrů pod úrovní moře) a scházelo pouhých 15 metrů, aby vyrovnal hloubku nejhlubší šachty, kterou byl Důl Petr Bezruč na Ostravsku.

Celkově bylo na Dole ČSM do konce roku 2025 vytěženo 124 287 401 tun uhlí, což je za 57letou historii v průměru 2 180 000 tun ročně. Nejvyšší měsíční těžba byla zaznamenána v květnu 2012 a prosinci 2013, kdy bylo vytěženo shodně 310 000 tun. Nejvyšší denní těžby bylo dosaženo 12. dubna 2001, kdy se vytěžilo 17 040 tun. Nejvyšší těžbou kolektivu za měsíc ve výši 160 593 tun se pyšnil kolektiv Dąbek – Polcarbo v prosinci 2010. Nejvyšší roční těžba kolektivu činila 798 679 tun a postaral se o ni v roce 2011 opět kolektiv Dąbek.

Poděkování patří nejen všem horníkům přímo v porubech, ale i všem ostatním pracovníkům všech profesí v dole i na povrchu, kteří svou poctivou prací přispěli k tomu, že se každé kilo uhlí dostalo z porubu do vagónů a k odběratelům,“ uvedl ředitel provozu David Hájek.

Důl ČSM ve zkratce:

• Nejmladší důl v OKD.
• Otvírkové ražby byly zahájeny v květnu 1967.
• Celkem bylo v letech 1967 – 2025 vyraženo 1 100 681 m chodeb.
• Nejvyšší roční metráž dolu byla dosažena v roce 1978, kdy bylo vyraženo celkem 31 386 metrů.
• Nejvyšší měsíční metráž ve výši 3 041 m byla vyražena v říjnu 1978.
• Nejhlubšího místa bylo dosaženo 2. října 2024 v hloubce 1 353 metrů.
• Ražby byly ukončeny po 59 letech 19. června 2025.
• První uhlí bylo vytěženo 19. prosince 1968.
• První milion tun uhlí byl vytěžen v roce 1971.
• Nejvyšší roční těžba činila 2 870 000 t uhlí v roce 2012.
• Nejvyšší měsíční těžby ve výši 310 000 t uhlí bylo dosaženo v květnu 2012 a prosinci 2013.
• V letech 1968 – 2025 bylo vytěženo celkem 124 287 401 tun uhlí.
• Nejvíce zaměstnanců, cca 6 000, měl důl na přelomu 80. a 90. let.
• Na odstupné odcházejícím zaměstnancům vynaloží OKD celkem 1,3 miliardy korun.
• Technická likvidace dolu, která bude dokončena na přelomu let 2028 a 2029, vyjde na 3,3 miliardy korun.
• V roce 1991 do dolu sfáral prezident Václav Havel, který se po skoku přes kůži stal i čestným členem cechu hornického.
• V roce 1992 se v hloubce 903 metrů uskutečnila netradiční svatba: své „ano“ si řekli důlní elektromontér Jaroslav Matúš a prodavačka Dana Daňová. Ženich oblékl černé a nevěsta bílé fáračky, které jim pro tuto příležitost nechali ušít zástupci dolu. Za přítomnosti notářky byl podán návrh na 2 zápisy do Guinessovy knihy rekordů: svatba a hraní na housle na nejhlubším místě na světě.

Zaměstnancům OKD vzrostou mzdy v průměru o 3,5 %

0

Vedení těžební společnosti OKD a odborové organizace po 4 kolech intenzivních jednání podepsaly dodatek ke kolektivní smlouvě na rok 2026. Od února se zaměstnancům společnosti zvýší základní mzda v průměru o 3,5 %. V lokalitách bez závodního stravování budou stravenky nahrazeny stravenkovým paušálem. V platnosti zůstanou ostatní odměny a benefity zakotvené v kolektivní smlouvě.

„Dne 31. ledna ukončíme hornickou činnost a zahájíme novou etapu OKD. S odbory jsme se pro vstup do období transformace dohodli na motivujícím navýšení mezd pro naše zaměstnance, kteří budou provádět technickou likvidaci Dolu ČSM a pracovat na nových podnikatelských projektech,“ uvedl Roman Sikora, generální ředitel OKD.

Zvýšení základní mzdy v průměru o 3,5 % představuje plošný nárůst o 7 korun na hodinu u hodinových mezd a o 1 150 korun měsíčně u měsíčních mezd. Součástí dohody je také navýšení příspěvku na sportovní a kulturní aktivity financované z tzv. sociálního fondu o 200 korun na zaměstnance ročně nebo aktualizace příplatků v souladu s platnou legislativou.

„Na pracovištích, kde není zajištěno závodní stravování, nově zavedeme stravenkový paušál. Příspěvek zaměstnavatele zůstane na úrovni 77 korun na směnu a bude vyplácen za odpracované směny zpětně. Pro zaměstnance je toto řešení jednodušší a výhodnější v tom, že už nebudou nic doplácet a zároveň oproti stravenkám získají neomezenou možnost, kde a jak příspěvek využít,“ doplnil Radomír Štix, personální ředitel OKD.

Podle kolektivní smlouvy mají zaměstnanci OKD dále nárok na příspěvek na penzijní připojištění ve výši 1 100 korun měsíčně, přídavky na dovolenou a na Vánoce, týden dovolené navíc i příspěvek až 6 400 korun ročně na nákup sportovních, léčebných, rekreačních a kulturních aktivit formou benefitních karet. Nechybí rekondiční lázeňské pobyty a příspěvky na prázdninové a ozdravné pobyty dětí.

„Zásadním bodem z naší strany bylo dohodnout pro rok 2026 nárůst, který zajistí, že u zaměstnanců nedojde k poklesu reálných mezd. Vzhledem k předpokládané inflaci dle ČNB pro rok 2026 ve výši 2,3 % jsme navýšením tarifů v průměru o 3,5 % tento cíl splnili. Výsledek jednání jasně ukazuje, že zaměstnavatel si váží práce svých zaměstnanců a vyslal signál, že i v době, kdy končí těžba a dochází k útlumu posledního dolu v OKD, zajistí dobré podmínky pro všechny, kteří se na činnostech společnosti budou nadále podílet,“ zhodnotil výsledky kolektivního vyjednávání Jiří Waloszek, předseda sdružení hornických odborů.

Těžební společnost OKD zaměstnává 2 300 pracovníků, z nichž více než 1 700 jsou kmenoví zaměstnanci. K 31. lednu 2026 odejde 750 zaměstnanců, po ukončení provozu úpravny uhlí k 28. únoru dalších 150. Společnost jim vyplatí odstupné ve výši až 11násobku průměrného měsíčního výdělku, které bude činit celkem více než 500 milionů korun. Prostřednictvím programu Nová šichta jim pomůže najít novou práci. Zároveň s kmenovými zaměstnanci ukončí v OKD činnost i většina dodavatelů důlně-stavebních prací.

Mapa hlubinných dolů