Horníci slavili padesát let založení světoznámého podniku ČLUZ
V době kolem svátku Sv. Barbory se již tradičně sešli současní, ale také bývalí pracovníci jednoho z největších podniků historie na Rakovnicku – pracovníci Českých lupkových a uhelných závodů, dnes již jenom lupkových. Letos bylo toto setkání vpravdě historické. Firma ČLUZ totiž v roce 2008 slaví 50. výročí od svého založení.
Odkaz: http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/cluz20081213.html
Zdroj: Deník.cz
OKD prodalo svou dceřinou společnost OKD, Bastro
OSTRAVA (2. prosince 2008) – Společnost OKD, a. s., největší český producent černého uhlí, prodala svou stoprocentní dceřinou společnost OKD, BASTRO, a. s. firmě Bucyrus DBT Europe GmbH. Společnost OKD, Bastro se specializuje na strojírenskou výrobu a opravárenství, její nový majitel je německou pobočkou výrobce důlních technologií Bucyrus International, Inc.
Tato transakce odpovídá dlouhodobému záměru OKD soustředit se na svůj primární obor, tedy těžbu uhlí. Bastro bude i nadále pro OKD působit v roli dodavatele důlních technologií a strojírenských služeb.
Generální ředitel OKD a člen správní rady NWR Klaus-Dieter Beck uvedl: „Prodej Bastra silnému partnerovi je v souladu s naší dlouhodobou strategií zbavit se všech aktiv, která přímo nesouvisí s naším klíčovým oborem podnikání, kterým je těžba a prodej uhlí. Pro Bastro znamená integrace s mezinárodní skupinou Bucyrus potenciál k dalšímu růstu. Přejeme kolegům z Bastra do budoucna vše nejlepší.“
Bucyrus International, Inc. je světovou jedničkou v oblasti navrhování a výroby technologií pro povrchovou i podzemní těžbu. Povrchové technologie Bucyrus slouží k těžbě uhlí, mědi, železné rudy, ropných písků a dalších surovin, zatímco podzemní se v první řadě využívají k těžbě uhlí. Zároveň se strojírenstvím vyrábí Bucyrus také vysoce kvalitní OEM součásti a poskytuje prvotřídní servis. Bucyrus International, Inc. sídlí v South Milwaukee (Wisconsin, USA). Společnost je zároveň hlavním dodavatelem technologií pro OKD v rámci optimalizačního programu produktivity POP 2010.
Společnost OKD, BASTRO, a. s., se zabývá především dodávkami, montáží, modernizací a opravami technologických zařízení v důlním průmyslu, ale i dalších odvětvích. Společnost sídlí v Ostravě–Radvanicích, jako strojírenská základna ostravských uhelných dolů působí společnost v různých formách na trhu již od roku 1952; dnešní akciová společnost byla založena v roce 1993. Další informace na www.bastro.cz.
Zdroj: OKD.cz
Historie Dolu Jan Šverma v Ostravě (IV. část)
DŮLNÍ ČINNOST V DOBÝVACÍM PROSTORU SVINOV VE 20. STOLETÍ
V tomto dobývacím prostoru, jehož původní název byl „Důlní pole Oderský“ (podle kutné šachtice bratří Oderských), se v původních úvahách předpokládalo založení malého dolu do hloubky asi 300 m, který měl sloužit k vytěžení předpokládaných uhelných zásob v nejvyšších místech karbonské elevace (v blízkosti původní šachtice bratří oderských).
Ze zjištění nových geologických skutečností průzkumnými pracemi na rozloze přes 10 km2, které navazovaly na dobývací prostor M.H. a v něm zjištěné geologické poměry, se uvažovalo s následujícími možnostmi:
– vybudování samostatného dolu pro vytěžení uhelných zásob západně od Ignátova sedla DJŠ
– malým důlním závodem vytěžit ty uhelné zásoby nad kótou – 200 m, které jsou ze stávajících důlních dél DJŠ obtížné přístupné
– veškeré uhelné zásoby v tomto dobývacím prostoru vytěžit DJŠ.
Po výpočtu uhelných zásob v roce 1961 se projekčně uvažovala možnost založení pomocného závodu v dobývacím prostoru Svinov ve spojení s důlním podnikem umístěným v prostoru průzkumného pole Zábřeh. Vrtný průzkum v zábřežském poli ověřil velmi složité poměry karbonu a také rozsah basálních klastik, které byly zjištěny po jeho celé rozloze. Mocnost těchto zvodnělých vrstev (s ohledem na zkušenosti při ražení těžní výdušné jámy Bedřich) neumožňovala za současného stavu techniky hloubení a výztuže, tyto bezpečně projít svislými důlními díly. Také poměrně malé množství uhelných zásob jak v průzkumném poli Zábřeh, ták i v dobývacím prostoru Svinov, přispělo k rozhodnutí přičlenit dobývací prostor Svinov k dobývacímu prostoru M. H.
Toto rozhodnutí vyžadovalo s ohledem na stav větrání na DJŠ, aby pro docílení potřebných klimatických poměrů v dole (hlavně v tzv. Oderském poli) byla vyhloubena další výdušná jáma a umožněno pro odvětrání uvedeného důlního pole docílit výhod diagonálního větrání.
Po schválení investičního záměru bylo zahájeno hloubení výdušné jámy Oderský v srpnu 1973, s cílem dosáhnout větrního spojení touto jámou na 6., 7. a 8. patře do konce 70. let. Tento termín byl v podstatě dodržen a po napojení stávajících důlních děl na jednotlivých patrech na tuto výdušnou jámu bylo docíleno značného zlepšení větrání a klimatických podmínek nejen v tomto důlním poli, ale na celém závodě Svinov (který uskutečňoval hornickou činnost i v části dobývacího prostoru M. H.). Hloubení jámy bylo ukončeno v roce 1978.
Zmíněná výdušná jámu nebyla ražena v blízkosti původní šachtice bratří Oderských, nýbrž přibližně 1 450 m jihovýchodně (zhruba uprostřed dobývacího prostoru Svinov). Důvodem bylo jednak nevázat ochranným pilířem předpokládané uhelné zásoby v karbonské elevaci (tzv. Oderské kupě), ale také optimálně řešit dopravní a větrní spojení v případě dobývání uhelných zásob z části průzkumného pole Zábřeh.
V době propojení jámy na výše uvedených patrech nebyla jáma vystrojena, ani nebyla postavena těžní věž. Ústí jámy bylo zakryto poklopem, pod kterým byly zaústěny kanály pro ventilátory. Zprovoznění jámy (tj. postavení těžní věže, výstroj jámového stvolu se zavěšením dvou třípatrových těžních nádob) bylo dokončeno v roce 1991. Do doby ukončení provozu na DJŠ byla na zmíněném těžním zařízení povolena pouze mimořádná jízda na laně.
První důlní díla, která směřovala do dobývacího prostoru Svinov, byla ražena přes Tesařovu poruchu na VI. a VII. patře ze slojí Max spodní a Fanny, dobývacího prostoru M. H.
Po dosažení větrního spojení mezi VI. patrem (- 295 m) a VII. patrem (- 420 m) bylo zahájeno dobývání v roce 1971 ve sloji Novodvorský, mezi VI. a VII. patrem porubem v šikmém uložení, jihozápadně od Tesařovy poruchy. Na počátku 70. let představovala těžba z dobývacího prostoru Svinov pouze doplňkovou těžbu tehdejšího závodu 2, jehož vymezený prostor zaujímal i část dobývacího prostoru M. H. Postupně s rozsahem otvírkových a přípravných prací těžba v tomto prostoru narůstala a před ukončením provozu činila přibližně polovinu těžby závodu 2 (Svinov).
Vedení DJŠ připravilo projekčně také vydobytí uhelných slojí v karbonské elevaci (Oderské kupě) v severní části dobývacího prostoru Svinov, kde karbon dosahuje k povrchu (místo vyhloubení kutné šachtice bratří Oderských). Na IV. patře výdušné jámy Oderský ve výškové úrovni – 119,7 m byly ze směrné třídy ve sloji Leonard (mocnost okolo 1 m) raženy průzkumné překopy pro ověření rozsahu karbonu na této výškové úrovni. Po nafárání kryvného útvaru, a tím upřesnění reliéfu karbonu bylo od záměru vydobytí uhelných zásob mezi VI. patrem (-295 m) a povrchem upuštěno, z důvodu jejich malého množství.
Veškerá těžba z obou dobývacích prostorů DJŠ byla těžena Jámami č. 1 a 3/4 v dobývacím prostoru M. H.
V období let 1964 – 1966 byla prohloubena (v této částí již výdušná) jáma č. I a vybavena jednočinným skipovým zařízením. Toto bylo upraveno v roce 1975 na dvojčinné.
Poslední důlní vůz s uhlím byl vytěžen již na závodě Jan Šverma dne 31. března 1992.
Historie Dolu Jan Šverma v Ostravě (III. část)
PRŮZKUMNÉ A KUTACÍ PRÁCE V DOBYVACÍM PROSTORU SVINOV
V oblasti obce Svinova byly prováděny kutací práce již ve druhé polovině 19. století. V roce 1895 zjistili bratři Oderští při kutání uhelné sloje v malé hloubce pod povrchem a údajně také povedenými mělkými vrty z povrchu, i sloje uložené hlouběji. Na základě tohoto průzkumu nechali vyhloubit na parcele č. 1107/2 v katastru obce Svinova (která se nacházela přibližně 800 m západně od Svinovského dvora) šachtici.
Při hloubení bylo zjištěno několik slabých slojí. Tato skutečnost a nedostatek finančních prostředků je donutil prodat svá výhradní kutiště v roce 1869 hraběti Schwarzenbergovi, respektive těžařstvu Vordenberg – Radgewerken, které uskutečnilo vyhloubení jámy do hloubky 109,21 m. Ze dna jámy byl v roce 1876 proveden upadni vrt, který dosáhl úrovně 202 m (od povrchu). Jámou a vrtem bylo zjištěno (podle tehdejších měřítek) 6 rubatelných a 8 nerubatelných slojí.
Tyto výsledky, nedostatek finančních prostředků a také vyjádření tehdejších odborníků, že se jedná o sloje, které náleží ke kulmu, zapříčinil ukončení další hornické činnosti. Koncem 19. století nechala společnost Marie – Anna v této oblasti provést několik hlubinných vrtů z povrchu (dokumentace se nezachovala), ale další průzkumná hornická činnost již není v dobových materiálech zaznamenána. Také není uvedeno, zda na základě výsledků kutacích prací byly propůjčeny některým z majitelů výhradních kutišť dolové míry.
Další geologický průzkum byl v této oblasti obnoven až v první polovině 50-tých let 20. století.
Řeka Bílina se z trubek opět vrátí do přírodního koryta
Jirkov, Most – Bílina, svého času nejšpinavější řeka v Česku, se vrátí do otevřeného koryta. To dříve muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí, v Ervěnickém koridoru je dokonce řeka několik kilometrů vedena v potrubí.
Odkaz:http://www.denik.cz/z_domova/bilina20081206.html
Zdroj: Deník.cz
