5. prosince 2025 zemřel ve věku 77 let Lumír Plac, dlouholetý ředitel areálu Landek Park – Hornické muzeum v Ostravě-Petřkovicích. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností hornictví, průmyslového dědictví i cestovního ruchu Moravskoslezského kraje.

„Odešel odborník, který celý život zasvětil hornictví a záchraně hornického dědictví. Zároveň odešel skvělý člověk, kterého měli lidé rádi a který v našem kraji zanechal hmatatelné i okem nezachytitelné stopy,“ uvedl Karel Blahut, závodní Dolu ČSM.

Lumír Plac, ostravský rodák a patriot, zasvětil svůj profesní život práci na ostravsko-karvinských šachtách. Během své pracovní kariéry působil nejprve na pozici havíře a přes technické a ekonomické funkce se vypracoval do vedení hornických expozic jako ředitel muzea. Po odchodu z aktivního hornictví začal pečovat o památkově chráněné objekty v ostravsko-karvinském revíru a postupně se stal jednou z klíčových postav rozvoje Hornického muzea OKD, pozdějšího Landek Parku. V různých odpovědných rolích pracoval v tomto odvětví již od 90. let, nejprve jako vedoucí ekonomicko-organizačního úseku, později jako ředitel hornických expozic Hlubina a Landek Park. Svou profesní kariéru zakončil právě jako ředitel areálu Landek Park – Hornické muzeum, největšího a nejautentičtějšího hornického muzea v České republice.

Zásluhy o Landek Park a hornické dědictví

V rámci své cesty za záchranou areálu Landek Parku navázal na práci svých předchůdců a zakladatelů muzea, mezi něž patřili například Stanislav Vopasek, Pravomil Vokřínek, Zdeněk Vlček a mnoho dalších. Velice si vážil také spolupráce se svým předchůdcem Miroslavem Fojtíkem.

Pod vedením Lumíra Place prošel Landek Park výraznou proměnou. Díky jeho aktivitě, úsilí a vytrvalosti byl areál začleněn do souboru atraktivit spolku Dolní oblast Vítkovice, který se věnuje oživování průmyslových areálů v Ostravě. Landek Park, nacházející se v Petřkovicích, se tak stal jednou z nejatraktivnějších součástí této industriální rodiny a vlajkovou lodí hornického dědictví Moravskoslezského kraje.

Mezi jeho nejvýznamnější počiny v cestě za zachováním jedinečného areálu patří například záchrana a kompletní rekonstrukce stoleté těžní věže Dolu Anselm, které hrozila likvidace a která se díky rozsáhlé obnově stala dominantou celého areálu. Dlouhodobě usiloval o to, aby muzeum nebylo jen statickou expozicí, ale živým místem, kde se setkává historie, současnost, a především lidé samotní. V jeho koncepci hrál v návštěvnickém zážitku zcela klíčovou roli důraz na autenticitu místa. Průvodci Hornického muzea tak byli často bývalí havíři, kteří návštěvníkům předávali vlastní prožitky a zkušenosti.

Vedle dospělých návštěvníků kladl při rozvoji aktivit důraz také na programy pro děti. Díky němu dnes část areálu brázdí dobový důlní vláček a návštěvníci zažívají pocit autentického fárání v původní těžní kleci. Komplexní obraz havířství dokresluje expozice báňského záchranářství jako nedílná součást havířské profese a další doprovodné aktivity areálu.

Díky jeho osvícenému přístupu k zachování tradic a postupnému rozvoji areálu se návštěvnost Landek Parku dlouhodobě zvyšovala – z jednotek tisíc návštěvníků ročně v 90. letech až na statisíce hostů za rok v posledním období.

Strážce hornických tradic a živých příběhů

Zcela klíčovou roli hrála v jeho případě filozofie vnímat lidi jako nositele tradice a příběhů. Nepracoval pouze se zbylými objekty a technikou, ale ve svém každodenním působení opečovával především hornické tradice a lidi, kteří je nesou. V rozhovorech opakovaně zdůrazňoval, že po havířích musí „něco zůstat“ – nejen v podobě strojů a budov, ale hlavně ve vzpomínkách, příbězích a úctě k jejich práci.

Stál u zrodu a rozvoje expozic, které ukazují náročnou a často nebezpečnou práci horníků, výjimečnou roli báňských záchranářů i prehistorické osídlení lokality Landek – od Petřkovické Venuše až po lovce mamutů. Jeho cílem bylo, aby návštěvník „opravdu pochopil havířinu“ nedíval se pouze na exponáty, ale zažil atmosféru šachty, seznámil se s reálnými osudy lidí a dokázal si představit, co práce v dole znamenala pro generace hornických rodin.

Ocenění, uznání a vztah k lidem

Za svou pracovitost a celoživotní odkaz získal Lumír Plac řadu uznání, včetně nominace a vítězství v Cenách cestovního ruchu Moravskoslezského kraje 2019/2020 v kategorii Osobnost cestovního ruchu. Právě zde byl představen jako ostravský rodák, který celý život zasvětil šachtám a nyní zachraňuje a rozvíjí Landek Park a hornické tradice.

Kolegové i partneři na něm oceňovali nejen odborné znalosti a houževnatost, ale především lidskost, férovost a schopnost budovat pravé a pevné vztahy. Dokázal si udržet úctu bývalých horníků, z nichž mnozí byli dříve jeho nadřízenými na šachtě.

„Byl skutečným odborníkem z praxe, který rozumí tvrdé práci v dole i dnešním návštěvníkům. Vedení areálu vnímal jako službu místu, lidem a paměti regionu, nikoliv jen jako instituci. Díky tomu byl velmi oblíbený mezi kolegy, průvodci i pamětníky nejen jako ředitel, ale jako člověk, který se o ně upřímně zajímal, naslouchal jim a dokázal jejich práci ocenit,“ řekl Petr Koudela, jednatel společnosti Moravian – Silesian Tourism a bývalý ředitel Dolní oblasti Vítkovic.

Vztah k cestovnímu ruchu a destinaci

Pod vedením Lumíra Place se Landek Park stal klíčovou součástí nabídky industriálního a kulturního cestovního ruchu Moravskoslezského kraje, včetně zařazení do projektů jako Technotrasa – surová krása a do prezentace destinace Severní Morava a Slezsko.

Největší devízou Lumíra Place byla skutečnost, že byl člověkem, který hornictví a tento region miloval, a proto byl při jejich propagaci a osvětě zcela autentický.

Poslední rozloučení

Poslední rozloučení s Ing. Lumírem Placem proběhne v sobotu 13. prosince 2025, 10:30 hod. v Kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích.