Úvod Doly a revíry Diamo Důl Rožná I v Dolní Rožínce

Důl Rožná I v Dolní Rožínce

3156
0
Dul-Rozna

Závod KHB je nejstarším a základním závodem Uranových dolů Dolní Rožínka. Z něj se koncem roku 1959 vyčlenil samostatný důlní úsek Olší jako samostatný závod. V říjnu 1963 došlo k organizačnímu rozdělení závodu KHB na dva samostatné doly, a sice důl Rožná I a důl Rožná II. Oba doly mají nadále společný dobývací prostor, který zahrnuje katastrální území obcí Blažkov, Blažejovice, Bukov, Dolní Rožínka, Horní Rožínka, Horní Rozsíčka, Milasín, Rodkov, Rožná, Vojetín a Zvole o celkové rozloze 1195,5 ha.

Logickým pokračovatelem bývalého závodu KHB se stává závod Rožná I, a proto údaje dále uvedené se vztahují i k původnímu závodu KHB.

Technická charakteristika závodu

Důlní pole závodu KHB (Rožná I) bylo původně otevřeno průzkumnými šachticemi š. 11 do úrovně 3. patra, š. 13 do úrovně 1. patra a štolou č. 4 v úrovni 1. patra. V rámci exploatace byly vyhloubeny tyto jámy:

jáma účel doba hloubení patro konečná hloubka
R 1 těžební 1957-62 0-12.p.  
R 1 těžební 1964-66 12.-14.p 668 m
š. 37        
Milasín těžební 1963-65 3.-9.p. 351 m
Bukov těžební 1962-67 0-14.p. 652 m
Bukov 2 větrací 1976-78 0-12.p. 543 m
R 4 těžební 1962-64 0-7.p. 313 m
R 6 větrací 1966-71 0-18.p. 784 m
R 6 S větrací 1980-83 18.-24.p 314 m
R 6 S větrací 1987-88 24.-26.p 115 m
R 7 S těžební 1973-77 12.-24.p 628 m
VK-7/o větrací 1973-75 0-7.p. 303 m

 

Charakteristika těžních a větracích jam a šachtic v dolovém poli R I

jáma výztuž profil
raž. plocha
těžní věž/výška těžní nádoba těž. stroj  poznámka
š.11 dřevěná věncová obdélníkový 7,4m2 dřevěná 1etáž. klec H – 800 demont. těž. zaříz.
š.13 dřevěná věncová obdélníkový 7,4m2 dřevěná 1 etáž. klec H – 800 demont. těž. zaříz.
R 1 dřevěná věncová obdélníkový 10,95 m2 ocelová 18,5 m 2 etáž. klec 2B – 3508 do r. 1962
R 1 ocelová 30 m 4 etáž. klec 2B – 6018 od r. 1963
R 4 dřevěná věncová obdélníkový 10,95 m2 ocelová 11 m 1 etáž. klec 2B – 2009 demont. těž. zaříz.
R 6 litý beton kruhový 20,4 m2 prohlíd. klec H – 1200  
Bukov žel. bet. věncová dřevěná obdélníkový 10,95 m2 ocelová 19,5 m 2 etáž. klece 2B – 3508  
R 7 S litý beton kruhový 27,5 m2 komín 38,2 m 4 etáž. klece 2B – 3616 2M  
Bukov 2 litý beton kruhový 20,4 m2 ocelová 23,8 m prohlíd. klec H-1200  
R 6 S litý beton kruhový 20,4 m  
Vk-7/0 litý beton kruhový 13,9 m2  
š. 37 Milasín dřevěná věncová obdélníkový 7,4 m2 ocelová 19,5 m 1 etáž. klec 2B – 2009 demont. těž. zař.

Těžní jáma R 1 má rozfáráno 1. až 12. patro a odtud se i těžilo. Na 13. a 14. patře jsou zřízena jen náraziště. Těžní jáma R 4 byla rozfárána na 2. – 7. patře. Těžní jáma Bukov je rozfárána na 3.,5.,9. a 12. patře. Slepá jáma R 7 S má deset pater, v provozu jsou patra 12. , 17. ,18. , 19. , 20., 21. a 24. patro. Severní klece těžních jam R 1, Bukov a R 7 S jsou opatřeny závěsy pro kontejnery na dopravu dlouhého materiálu.

Horizontální doprava

Horizontální doprava je kolejová, rozchod kolejových tratí 450 mm. Přeprava rubaniny ve vozech typu JDV o obsahu 0,63 m . Strojní doprava byla v minulosti zajišťována převážně el. trolejovými lokomotivami TDL-3,5 a el. akumulátorovými lokomotivami typu METALLIST. Zhruba od r. 1965 byla tato doprava nahrazena výhradně lokomotivami se vznětovým motorem. Byly to lokomotivy typu BND-15, BND-30 a v posledním období lokomotivy typu DH-30 D. Vůbec první strojní doprava na závodě byla zavedena v r. 1958 na štole č. 4, a to lokomotivou BND-15. Počet lokomotiv v provozu dosahoval až 40 ks – doprava byla provozována současně na 10-ti i více patrech. Kromě dopravy rubaniny a materiálu se na závodě R I provádí i strojní doprava lidí, zejména na 12. patře mezi jámami R 1 a R 7 S.

Větrání a klimatizace

Závody Rožná I a Rožná II jsou začleněny do společného větracího systému. Způsob větrání se v průběhu let měnil. V době zahájení těžebních prací bylo větráno podtlakovým způsobem s diagonálně rozmístěnými těžními a větracími jámami. Potřebný podtlak vytvářely tři axiální ventilátory s celkovým výkonem 140 m3 sec-1. Tento způsob byl používán až do r. 1967.

V souvislosti s měnícími se názory na účinnost větrání i rozsahem rozfárání dolů bylo v roce 1967 přistoupeno k přestavbě společného větracího systému se zavedením přetlakového větrání. Z tohoto důvodu byly zabudovány dva nové axiální ventilátory C 42 na větrací jámě R 6 a těžní jámě R 3. Tento systém větrání byl v provozu do srpna 1983, kdy z provozních, energetických i hygienických důvodů bylo nutno větrací systém přebudovat. Byl navržen znovu podtlakový systém větrání zajišťovaný dvěma hlavními ventilátory typu VCD 31,5 M instalovanými na jámě R 6 a VK-7/o. Optimální výkon ventilátoru 200 m3 sec-1. Ohřev větrů byl instalován na vtažných jámách R 1, R 4, Bukov a Bukov 2.

Klimatizace pracovišť s obtížnými mikroklimatickými podmínkami se provádí mobilními chladícími jednotkami typu KLC-50.

Vedení důlních děl

Zhruba do r. 1961 se chodby a překopy razily buď bez výztuže anebo se zajišťovaly dřevěnou dveřejovou výztuží. V r. 1961 byla na závodě KHB poprvé použita ocelová oblouková výztuž typu TH. Prakticky od r. 1965 se změnil i systém přípravy ložiska. Upustilo se od ražeb sledných chodeb a tyto byly i nahrazeny směrnými překopy. Rovněž od r. 1961 byla používána i svorníková výztuž. Zhruba v r. 1979 se zkouší nový typ výztuže – stříkaný beton prováděný torkretovacím strojem typu SSB-02 V výr. ČSUP. Možno říci, že největšího rozšíření doznala ocelová oblouková výztuž TH.

Podobná situace je i u vyztužování komínů. Až do r. 1972 se prováděla pouze dřevěná věncová výztuž. Od tohoto roku se úspěšně zavedlo vyztužování kruhovou ocelovou výztuží TH. Podíl této výztuže rychle rostl a u dobývkových komínů dosáhl hodnoty 80 – 90 %. Část větracích komínů ražených razicí soupravou STH-5E je bez výztuže.

Dobývací práce

Dobývací práce prošly v uplynulých letech na závodě R I rychlým vývojem. Až do roku 1965 jsou na dobývkách uplatňovány jen dvě metody. Výstupkové dobývání s vyztužováním a zakládáním vydobytého prostoru a výběrový výlom. V průběhu let 1965-70 jsou na závodě ověřovány nové dobývací metody jako sestupné lávkování na zával pod umělým stropem, sestupné dobývání z mezipatrových chodeb, chemické loužení v podzemí, pneumatická i hydraulická doprava základky do vydobytých prostor. Maximálního rozšíření doznala metoda sestupné lávkování na zával pod umělým stropem. Od roku 1970 jen poměrně malá část dobývek byla a je dobývána výstupkovou dobývací metodou a nebo metodou „dobývání rudních čoček z mezipatrových chodeb“.

Rozvoj závodu

Až do roku 1963 se údaje týkají tehdejšího závodu KHB, který tvořily důlní úseky budoucích dolů Rožná I a Rožná II. Možno říci, že právě toto období (od r. 1958 do konce r. 1963) je charakterizováno největším rozvojem závodu, který dosáhl svého vrcholu v letech 1962 a 1963. Tehdy závod kryje 75 % těžby uranu podniku, počet zaměstnanců činí 1250 a 1330. Nejvyšší nárůst těžby uranu je zaznamenán mezi léty 1961 a 1962, plných 100 %. Příčinou byl výpadek těžby na závodech Javorník a Olší a také mimořádně příznivé přírodní podmínky na 2. patře jámy R 2, kde začala intenzivní příprava k dobývání na 1., 1A a 11. zóně. V prosinci 1962 závod KHB svojí těžbou „nad plán“ překrývá jednodenní manko těžby uranu tehdejšího ÚSV a TRS.

V r. 1962 byla zahájena výstavba největší a nejmodernější těžní jámy R 3 a to systémem přibírky předražených komínů a bývalé šachtice š. 27. Ještě v r. 1961 bylo zahájeno získávání uranu z hald loužením. Byl to první pokus v rámci tehdejšího n.p. JD Rožná. Závod KHB má v tomto období dominantní postavení a to bylo zřejmě tím nejzávažnějším důvodem, proč k 1.10. 1963 byl závod rozdělen na dva samostatné doly Rožná I a Rožná II. Těsně před rozdělením závodu byla provedena úplná rekonstrukce těžního zařízení na jámě R 1. Tím byla podstatně zvýšena těžební kapacita jámy.

Nový závod Rožná I přebírá polovinu úkolů bývalého závodu KHB, dokončuje hloubení jam R 4, Bukov, Milasín a R 1. Výrazně se podílí na odzkoušení nových dobývacích metod.

V roce 1970 se řeší perspektiva závodu otvírkou spodních horizontů jižního křídla dolového pole. Jsou navrženy dvě varianty – nová jáma z povrchu v prostoru Milasín – Bukov a slepá jáma z 12. patra. Přednost dostala druhá varianta a v r. 1973 bylo zahájeno hloubení nové těžní jámy R 7 S. Jáma je dohloubena v r. 1977.

Na úseku těžby uranu probíhá desetileté období I konsolidované a vyrovnané těžební činnosti. V této době jsou hornické práce soustředěny do centrální části dolového pole, hloubkově po úroveň 9. patra.

Po roce 1977 nastává zhruba 10-20 procentní pokles těžby uranu. Tato situace s mírnými výkyvy přetrvává dodnes. V souvislosti s vyhlášením útlumového programu těžby uranu koncem r. 1987 začíná vedení závodu uvažovat o omezení činnosti některých provozů jako jsou jáma Bukov a R 4. Jáma R 4 je v r. 1991 vyřazena z provozu.

Závod KHB za období svojí činnosti (1958-63) vyrazil 71.535 bm chodeb a překopů, 11.610 bm komínů a vydobyl 582.400 tun uranové rudy.

V současné době je prakticky ukončena těžební činnost v úseku ložiska do 12. patra a je přenesena na spodní horizonty jižního křídla ložiska, které je otevřeno těžní jámou R 7 S.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..