Výstavba dolů Dukla a Obránci míru přinášela nové problémy, vyplývající ze skutečností, že v bezprostředním nadloží i podloží sloje byly písčité silně zvodnělé horizonty. Tato skutečnost vedla projektanty k otevření svislými jámami, přestože malá úložní hloubka nabízela otevření těžními úpadnicemi s uplatněním jednostupňové kontinuální pásové dopravy.
Na dole Obránci míru byl projektový záměr v plném rozsahu realizován s tím, že byla vyhloubena těžní centrálně lokalizovaná jáma a opatřena jednoetážovým klecovým těžením, řešeným jako vícelanový výtah s obsluhou mimo klec. Obsluha klecového výtahu ze svého stanoviště na výjezdovém povalu současně ovládá narážení vozů i jejich oběh z plné strany na prázdnou. Důlní pole (v prvé etapě jižní část) byla rozfárána protičelbami z těžní jámy ze starého dolu Obránců míru I., k němuž důlní pole nového dolu v jihozápadní části přiléhalo. Pro větrání dolu byla vyhloubena diagonálně umístěná větrná jáma při jihovýchodním okraji pole.
Ražení chodeb bylo nutno vzhledem k poměrně malé mocnosti sloje 2,2—2,4 m řešit přibírkou podložního písku, čímž současně vznikla odvodňovací drenáž zdůrazněná až přes metr prohloubenou stokou. Přesyp sběrné centrální pasové dopravy do důlních vozů je umístěn na počátku vozového seřadiště na narážecí straně jámového oběhu. Při výstavbě byla poprvé v revíru vyhloubena a uvedena do provozu jáma metodou zmrazování celého úložního sledu.
Druhá etapa výstavby, zahrnující severní část důlního pole, navazovala na získané zkušenosti a ověřenou koncepci. V této fázi byl zejména řešen problém přechodu přes zvodnělou tektonickou poruchu spojovacím překopem a ražení chodeb razícím hlavicovým kombajnem typu PK-7 s dodatečnou selektivní přibírkou podložního písku.
Ve vývojí provozní technologie zejména významně přispěl Důl Obranců míru k řešení dobývání lignitové sloje o snížené mocnosti při aplikaci štítových výztuží. Vzhledem k menší rubané výšce, než je nastavitelná výška štítových sekcí, bylo nutno vsunout do běžného sledu stěnových operací přibírkovou jízdu kombajnu. Přibírkou podložního písku, který musel být zvlášť odtěžen, vznikla požadovaná výška na čelbě stěny pro přesun štítových sekcí. „Selektivní těžba”, jak byla tato technologie místně nazvána, byla jediným řešením problému dobývání nízkých slojí, pokud nebyly k dispozici štítové výztuže s nastavitelnou provozní výškou 1,3—1,5 m.
Povrchový areál závodu měl podobné řešení jako důl Osvobození s tím, že visutá lanovka napojená na expediční vlečkové centrum v Šardicích společné i pro důl Dukla, dopravovala přímo důlní vozíky. Jejich oběh byl tedy dán výsypkou centrální pásovky, jámovým seřadištěm, klecovým těžením, výjezdovou plošinou, návěsnou stanicí lanovky, výklopníkem expedičního centra a prázdnou větví lanovky zpět na narážecí stranu výjezdové plošiny. Předdrcené uhlí bylo expedováno ve směsi společně s uhlím dolu Dukla.
