Začátek 60. let byl poznamenán změnou názoru na rozvoj lomů v Komořanské oblasti, která naprosto zásadním způsobem ovlivnila další vývoj lomu ČSA. Na základě studijních prací, zabývajících se dlouhodobým rozvojem lomů ve slatinicko-komořanské oblasti bylo rozhodnuto, že oproti původním záměrům, kdy za perspektivní lom s dlouhodobou životností byl označován lom Obránců míru, bude životnost tohoto lomu zkrácena a lom ukončí těžbu uhlí na začátku 80. let. Současně s tím bylo rozhodnuto, že role perspektivního lomu připadne do budoucna lomu ČSA. Toto rozhodnutí ve svých důsledcích znamenalo, že lom jako jediný v SHR postoupí vějířovitým způsobem do velice složitých báňsko-geologických a ekologických podmínek severního okraje pánve při úpatí Krušných hor, za současné rekonstrukce dobývací technologie s kolejovou dopravou na výkonnější technologii TC1 a TC2 s dálkovou pásovou dopravou. Po dosažení stavu, kdy těžební fronty budou postaveny kolmo na linii Krušných hor, lom paralelním postupem východním směrem vytěží uhelnou sloj v této části pánve a bude pokračovat jihovýchodním směrem do její centrální části.
Takto plánovaný rozvoj lomu by v jeho počáteční fázi nebyl možný bez vyřešení dvou z báňsko-technické-ho hlediska neobyčejně složitých problémů:
1. Uvolnění dobývacího prostoru
Uvolnění území pro plánovaný postup lomu ČSA si vyžádalo likvidaci obcí Kundratice s osadou Podhůří, Dřínov, Albrechtice a společně s potřebami lomu Jan Šverma také obce Nové Sedlo. Zlikvidován byl také hlubinný důl Maršál Koněv ve Dřínově a trať ČSD regionálního významu Chomutov-Litvínov. Mimo to bylo nutno provést přeložku řeky Bíliny a silnice první třídy 1/13 Karlovy Vary-Chomutov-Teplice-Děčín.
Právě přeložka těchto dvou liniových staveb je spojená s technicky unikátním řešení tzv. Ervěnického koridoru inženýrských sítí, kterým byla vyřešena i územní problematika sousedního lomu J. Šverma, v jehož předpolí se nacházela důležitá trať ČSD Ústí nad Labem – Karlovy Vary – Cheb. Pro vytvoření Ervěnického koridoru tak nejprve oba lomy počínaje rokem 1964 odtěžily svým vějířovitým postupem území mezi v té době (pro uvolnění postupu lomů J Šverma a ČSA) již zlikvidovaným městem Ervěnice a obcí Nové Sedlo. Poté byl vyuhlený prostor koordinovaným postupem vnitřních výsypek obou lomů zasypán tak, aby vzniklo těleso, na jehož temeno byly jmenované liniové stavby přeloženy. Tento záměr se uskutečňoval od počátku 60. let a do ukončení a zprovoznění celého díla v letech 1983-85 bylo do tělesa tohoto obrovského náspu umístěno 520 mil. m3 skrývkových hmot, přičemž maximální výška náspu činí 170 m a délka jeho temene cca 3 000 m.
Velice složitým problémem bylo i vodohospodářské řešení budoucího těžebního prostoru při úpatí Krušných hor. Tak například, abychom jmenovali alespoň ty nejdůležitější akce, musely být potoky vytékající z příčných údolí hor odkloněny mimo zájmové území. Potoky Kundratický a Vesnický byly umělými těsněnými koryty odkloněny západním směrem, potoky Šramnický a Černický dvěma tunely o celkové délce 1 350 m, raženými v krystaliniku Krušných hor, naopak východním směrem. Náhradou za akumulační a retenční nádrž Dřínov o rozloze 270 ha a objemu 10 mil. m3 vody, byla nad západním okrajem lomu postavena nádrž Újezd.
2. Kontakt těžební činnosti se svahy Krušných hor
Při výzdvihu Krušných hor došlo k mechanickému porušení krystalinického bloku. U pánevních sedimentů při tom došlo k flexurnímu ohybu s proměnlivým sklonem od 20 do 80°, při kterém byla uhelná sloj vyvlečena z nadmořské výšky kolem + 80 až na + 300 m n.m. Stabilitu svahů lomu proti Krušným horám za těchto podmínek a při úplném vyuhlení sloje, by bylo možno zachovat pouze při odtěžení všech nesoudržných zemin naléhajících na krystalinikum Krušných hor. To by však znamenalo rozsáhlý zásah vysoko do porostu původních dřevin na horských svazích, na kterých je navíc umístěna přírodní rezervace Jezerka a zámek Jezeří. Za této situace bylo úplné vyuhlení shledáno z ekologického hlediska za nepřijatelné a v prostoru pod oběma chráněnými objekty byly ponechány dva ochranné pilíře o celkovém objemu cca 90 mil. tun uhlí.
Pro důkladné ověření geologické stavby v prostoru obou pilířů a následné sledování, byly do horského masivu vyraženy dvě průzkumné štoly o délce 470 a 430 m a jedna svislá jáma hloubky 60 m.
Bylo zavedeno systematické sledování a průběžné vyhodnocování technické bezpečnosti pilířů i přilehlých horských svahů nainstalováním systému kontrolního měření stability – monitoringu, který tvoří měření ve vrtech, ve štolách a na povrchu. Proti infiltraci vod z příčných horských údolí byly navíc vybudovány dvě podzemní těsnící stěny. Na zrodu všech těchto opatření se vedle Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí Most podílely také Československá akademie věd, ČVUT Praha, VUT Brno, VŠB Ostrava, Stavební geologie Praha a další renomovaná pracoviště, zabývající se stabilitními problémy.
Souběžně s řešením těchto problémů probíhala od roku 1973 komplexní rekonstrukce technologického zařízení dolu z kolejové technologie na technologii s dálkovou pásovou dopravou (DPD). Pro těžbu uhlí tak byly v letech 1973-79 nasazeny tři komplexy řady TC 1 s dálkovou pásovou dopravou šíře 1 200 mm a kolesovými rýpadly KU 300.S.
Pro těžbu skrývky pak v letech 1977-81 tři komplexy řady TC 2 s DPD šíře 1 800 mm a kolesovými rýpadly KU 800 na dobývací straně a zakladači ZP 6600 na vnitřní výsypce. Ty byly v r. 1983 doplněny čtvrtým TC 2 s korečkovým rýpadlem RK 5000 pro dobývání pevných jílovců na posledních dvou skrývkových řezech a zakladačem ZP 6600, nasazeným ve zbytkové jámě bývalého lomu Obránců míru.
Těžba balvanitých krušnohorských sutí o mocnosti až 60 m byla prováděna lopatovými rýpadly E7 a Poclain za pomocí sekundárních trhacích prací. Sutě pak byly kolejovou dopravou závodu Obránců míru transportovány do roznášecí vrstvy na temeni Ervěnického koridoru a na výsypku do zbytkové jámy lomu stejného jména. Automobilovou dopravou byly sutě dopravovány také do tělesa přeložky trati ČSD západně od Ervěnického koridoru.
Takto vybavený lom dosáhl v roce 1989 se 3 570 pracovníky historicky nejvyšší těžby uhlí 9,745 mil. tun a 37,494 mil. m3 skrývky.
Současnost a výhled
Popsaná koncepce rozvoje lomu ČSA vznikla a byla uskutečňována v době centrálně řízeného hospodářství, s jeho enormní energetickou náročností a z ní vyplývajícími požadavky na zvyšování těžeb uhlí v SHR i za cenu nadměrné zátěže pro krajinu, ve které bylo uhlí dobýváno a v elektrárnách bez odsiřovacích zařízení spalováno.
Po společenských změnách ze začátku 90. let, doprovázených restrukturalizací hospodářství, došlo k výraznému snížení spotřeby a tedy i těžby hnědého uhlí. To mělo za následek pokles těžby i na lomu ČSA, takže v roce 2001 vytěžil lom již jen 5,504 mil. tun uhlí a 24,311 mil. m3 skrývky.
Snaha po omezení negativních vlivů těžby na krajinu vedly navíc v roce 1991 k přijetí vládního usnesení č. 444/91 o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v severočeské hnědouhelné pánvi, které zásadním způsobem omezuje území budoucí těžby některých těžebních lokalit, mezi nimi i lomu ČSA.
Původní koncepce rozvoje lomu, která počítala s pokračováním lomu podél Krušných hor dále východním směrem před osadu Černice a obec Horní Jiřetín a poté jihovýchodním směrem až k ochrannému pásmu Chemopetrolu přibližně do poloviny 21. století, tak musela být radikálně změněna. Východní postup lomu musel být zastaven na hranici ochranného pásma osady Černice, kterého dosáhla vrchní hrana skrývky v roce 1994. Těžební fronty se odtud vějířovitým postupem jižním směrem postupně propojí do zbytkové jámy zastaveného lomu Obránců míru, kde lom Československé armády ukončí po téměř 120 letech svoji těžbu.
