Pro důl Harrachov byly povoleny tyto dobývací metody:
– Výstupek s cizí základkou
– Skládka
– Sestupné lávkování
– Otevřená komora s použitím středně dlouhých vývrtů
Výstupek s cizí základkou
Je uplatňován všude tam, kde je nutné chránit povrchové objekty a tam, kde vzhledem k narušení nadložních i podložních hornin nelze použít skládkové dobývání.
Přípravné práce – dobývkový blok se rozdělí na porubní frontu s maximální délkou 60 m.
V polovině této fronty se vyrazí středový komín z níže položeného patra na výše položené (cca 50 m). Tento komín slouží pro dopravu základky do dobývky, jako druhá ústupová cesta a zajišťuje průchozí ovětrávání dobývky.
Při okraji dobývaného porubu se s postupem dobývání razí okrajové komíny. Z těchto komínů se provede propojení chodby do středového komína a ponecháním nadchodbového pilíře cca 3-4 m. Výška chodbic je maximálně 2,5 m.
Dobývání – vyrubaný prostor je zakládán pomocí škrabákových vrátků ŠVE – 4, 9; ŠV – 8. Vrátky jsou umístěny v okrajových komínech. Těmito škrabáky se rozhrnuje hlušina od středového komína po celé dobývce. Založený vyrubaný prostor je až na 1,5 m ponechané volné pracovní výšky. Před sestřelováním rudy musí být základkový materiál řádně urovnán po celé počvě dobývky.
Analogicky se odtěžuje žílovina do sýpu okrajových komínů, ze kterých se vypouští do důlních vozů.
Dosahované porubové výkony: 7-10 t/hl/sm
Znečištění do 15 %
Výrubnost až 74,5 %
Skládkové dobývání
Používá se tam, kde je soudržné nadloží i podloží.
Přípravné práce – s ohledem na použitou odtěžovací techniku nejsou dobývky delší než 50 m.
Výška dobývky se řídí vzdáleností jednotlivých horizontů, tj. cca 50 m. Vlastní příprava dobývky spočívá ve vyražení okrajových komínů do výšky zhruba 6 m. Další ražba se provádí s postupem dobývky. Komíny slouží jako přístupové cesty do dobývky, zajišťují průchozí větrání dobývky a přívod energií.
Mezi těmito komíny se vyrazí vypouštěcí sýpy s osovou vzdáleností 3 m. Při dosažení výšky sýpu okolo 2 – 2,5 m započne se postupem a s rozšiřováním profilu. Provedením nálevkovitého rozšíření sýpových komínků docílí se úplného rozvinutí a otevření celé dobývky.
Dobývání – podstata této metody je patrna již z názvu a spočívá v tom, že se nastřílená rubanina ukládá ve vydobyté prostoře.
Protože objem rozpojené rudniny zvyšuje svůj objem, je nutné 30-40 % rudniny vypouštět sýpy ze skládky. Tento cyklus pravidelné se opakující odrubává žilnou výplň od spodního patra k vrchnímu. Po vyrubání celého porubu je rubanina z celé skládky vypuštěna.
Vypuštěná volná dobývka je ponechána volná, anebo slouží k ukládání hlušiny.
Výhody této metody:
1. Minimální ruční práce.
2. Jednoduchá příprava dobývky prováděná pouze v rudné substanci
3. Minimální ztráty rudy.
4. Nízké materiálové náklady.
Nevýhody:
1. Druhotné znečištění rubaniny opadáváním boků dobývky při konečném vypouštění skládky.
2. Časté zacementování skládky, které znesnadňuje její vypouštění.
3. Nemožnost reagovat na podélný vývoj žíly v dobývce.
Dosahované výkony: 7-12 t/hl/sm
Výrubnost: 72 %
Znečištění: do 15 %
Sestupkové lávkování
Tato metoda se používá všude tak, kde je silné narušené nadloží i podloží žil. Tato metoda je hlavní dobývací metodou na ložisku.
Příprava – přípravné práce pro tuto metodu spočívají pouze ve vyražení komína. Komín je ražený po žilné výplni a podle podmínek se používá věncové nebo srubové výztuži. Ražený komín se používá pro přístup do dobývky a její řádné ovětrávání.
Dobývání – jak již z názvu metody vyplývá, dobývá se sestupně od vrchního patra ke spodnímu. Z po rubového komína se razí jednotlivé lávky po žíle. Výška jednotlivých lávek je 2,5 – 3 m. Šířka odpovídá mocnosti žilné struktury.
Po vyražení zátinky je pokládán umělý strop zhotovený z prahů, na kterých je položena tyčovina a pletivo. Na takto vybudovaný umělý strop se za pomoci trhacích prací provede zával lávky. Další postup dobývání se provádí již pod umělým stropem.
Odtěžování rubaniny se provádí pomocí škrabáků VVE, VV-4,9.
Porubové výkony, které ovlivňuje mocnost žíly, se pohybuji mezi 5-10 t/hl/sm.
Znečištění: do 12 %
Výrubnost: 79 %
Otevřená komora s použitím středně dlouhých vývrtů
Tato dobývací metoda byla použita na žíle „Křemenný val“ v bloku č. 55, kde dosahovalo zrudnění mocnosti do 10 m.
Přípravné práce – středem bloku byl ze 4. na 3. patro vyražen pomocí razící plošiny RP-3 odsekový komín. Komíny, které ohraničovaly dobývku, byly raženy klasicky s dřevěnou věncovou výztuží. Z těchto komínů byly vyraženy 3 vrtné chodby v profilu 2,5 x 2,5 m. Propojily okrajové komíny s odsekovým komínem a rozdělily blok na tři části.
Dobývání – z vrtných chodeb byly pomocí vrtných souprav VS-1 postupně odvrtávány a odstřelovány vrtné vějíře.
Odtěžování bylo prováděno za pomocí nakladačů NL-12 a NL-15 s dálkovým ovládáním z paty odsekového komína, trhací práce byly malého rozsahu.
Výhody:
1. Vysoký těžební výkon s minimální fyzickou námahou osádky (15-20 t/hl/sm)
2. Bezpečnost práce
Nevýhody:
Touto metodou nelze reagovat na proměnlivou mocnost žíly a tím nelze eliminovat znečištění, které dosahovalo až 25 %. Metoda byla použita pouze v jednom bloku.
Vývoj těžby
S dobývacími pracemi bylo na ložisku započato v roce 1959. kdy byl na p. – 200 m odebrán technologický vzorek. Se zkouškami technologie se pokračovalo i v roce 1960, aby rokem 1961, kdy bylo ložisko předáno těžební organizaci, začala pravidelně evidovaná těžba.
Jednak byly těženy partie ložiska převážné fluoritové, kde obsah barytu nedosáhl 10 % a jednak partie barytové. Fluorit stejně jako galenit byly zpracovávány na flotované koncentráty. Barytová ruda se pouze drtila a bez další úpravy posílala odběratelům především jako zatěžkávadlo pro uhelné prádlo. Od počátku osmdesátých let, kdy úpravna v Sobědruhách stále řešila problém zpracování fluorit – barytového typu, byly těžební aktivity přesunuty na fluoritový typ.
V úvodu dobývacích prací byl zájem soustředěn do vyšších partií severní části žíly Oldřich a nejblíže přístupných partií centrální části žíly Oldřich až po patro – 250 m. Používané dobývací metody byly dobývání na skládku a výstupek s cizí základkou. V následujícím období bylo dobýváno i na hlubších úrovních severní části žíly Oldřich. V závěrečném desetiletí byl zájem soustředěn do bilančních částí nejmohutnější žíly ložiska Křemenný val. Mezi úrovněmi – 100 m až – 200 m probíhala nejkvalitnější těžba na lokalitě.
S úspěchem byly používány metody sestupného plástvování a otevřené komory. Dobývací práce na žíle Božena a na ostatních částech známých žil ložiska byly z hlediska celkových objemů těžeb zanedbatelné.
