Chrustenické ložisko je tektonickým pokračováním nučické rudní čočky, od které je odděleno Krahulovskou poruchou. První zpráva o dobývání a zpracování železa je v Hájkově kronice (8. století), k velkému rozmachu těžby však dochází v polovině 19. století po nálezu kladenského uhlí. Povrchové dobývání lomem postupně přechází v dobývání hlubinné.
Ložisko dosahuje po úklonu hloubky 650 m a je směrně vyvinuto na délku 1 800 m. Mocnost se na západě pohybuje okolo 3 m, ale na východě, u Krahulovské poruchy dosahuje až 20 m.
Těžba v poválečném období plynule navázala na využívání ložiska v období I. republiky a okupace a nadále využívala již dříve vyražená otvírková důlní díla. Byly to:
Nová štola na úrovni 8. patra, vybavená řetězovkou.
I. vlečná jáma mezi 8. a 48. patrem v délce 974 m, vybavená lanovkou. Do provozu byla uvedena v roce 1928.
II. vlečná jáma mezi 48. a 72. patrem o délce 585 m, vybavená lanovkou a uvedená do provozu v roce 1937.
Uvedená díla sloužila zároveň jako vtažná, výdušné větry byly odváděny systémem větracích komínů. Důl byl zřejmě s ohledem na občasný výskyt metanu jedním z mála rudných dolů, kde bylo již před 2. světovou válkou zavedeno umělé větrání. Dobývalo se Nučickou dobývací metodou.
Těžená ruda se před expedicí pražila v pražících pecích. V roce 1957 však bylo pražení zastaveno a ruda pak byla dodávána výhradně do hrudkoven. Nejvyšší těžba v poválečném období činila 139 kt a bylo jí dosaženo v roce 1953. Z obdobných důvodů jako na okolních lokalitách však byla k 30.6. 1965 ukončena. Celkem bylo z chrustenického ložiska vytěženo asi 7 700 000 tun rudy.
