Úvod Doly a revíry RD Teplice Otvírka ložiska Moldava

Otvírka ložiska Moldava

1728
0

Prvním otvírkovým dílem na ložisku byla štola Josef. Po ověření žíly Josef v úrovni štolového patra se ukázalo nezbytné vyrazit tzv. provozní překop, z něhož pak byla hloubena slepá jáma H-1. Třetím otvírkovým díle v blízkosti žíly Josef je v 80. létech vyražená tzv. větrací štola.

Původní otvírka na žilném systému Papoušek bylo mělké hloubení, které však bylo hned v úvodních létech průzkumu opuštěno.

Hlavním a vlastně jediným otvírkovým díle na žilném systému Papoušek je jáma H-2, hloubená z povrchu.

Z jednotlivých jam byly postupně raženy patrové překopy, z nichž pak byly ověřovány jednotlivé žíly. Na jámě H-l byly patrové překopy vyraženy na patrech -50 m (vč. sev. patrového překopu), -100 m, -150 m, -200 m (vč. sev. patrového překopu), -250 m, -300 m, -350 m a -400 m(vč. sev. patrového překopu). Z jámy H-2 byly pak patrové překopy vyraženy na 1.p., 3.p., 5.p. a 7.p. S výjimkou 5. patra byly z těchto pře kopů ověřovány jednotlivé žíly.

Podobně jako na ostatních ložiskách fluoritu v ČR, i na Moldavě bylo v počátcích průzkumných prací snahou ověřovat jednotlivé žíly slednými chodbami s dřevěnou výztuží. Protože moldavské žíly jsou však doprovázeny výraznou směrnou poruchou spolu s pásmem hydrotermální alterace, docházelo velice často k rychlému zavalování důlních děl a bylo nutno výztuž znovu budovat.

V 60. létech docházelo postupně k přechodu z výztuže dřevené na výztuž ocelovou (TH). Stropní a boční zátahy byly nejprve budovány ze dřeva, postupně se však přecházelo na betonové pažnice a následně na vlnitý plech.

V průběhu času se také měnil vlastní systém vlastního ověřování jednotlivých žil. Na žíle Josef po patro -250 m a na žilném systému Papoušek v celé hloubce byly žíly ověřovány slednými chodbami, případně kombinovanými v případě mocnosti větších než šířka chodby s ověřovacími překůpky na mocnost. Vlivem intenzivního porušení skalního masivu a využíváním dřevěné výztuže docházelo na sledných chodbách k častým závalům, které byly v některých případech obtížně zmahatelné. Na žíle Josef byl proto od patra – 250 m odlišný způsob ověřování vývoje žíly. Jednalo se o kombinaci ražby směrné chodby zhruba rovnoběžně s předpokládaným směrem žíly s ražbou ověřovacích překopů. Tyto překopy byly raženy ve zvolených intervalech přibližně kolmo na předpokládaný směr žíly. Vlastní ražba sledné chodby bezprostředně předcházela zahájení těžby v daném bloku a klesaly tak náklady na údržbu důlních děl, což bylo z hlediska pracnosti výhodnější i přes zvýšené náklady na ražbu směrných chodeb.

V oblasti žilného systému Papoušek a také na spojené struktuře v úrovni 7. patra prováděla průzkumná organizace ověřování žil prakticky pouze slednými chodbami. V případech v důsledku složitých báňsko-geologických podmínek byly chodby raženy v těsném nadloží či podloží žil, avšak těchto případů nebylo mnoho a tento způsob ražby byl využíván
zejména v závěru průzkumných prací. Dříve uvedený způsob výztuže dřevem a složité podmínky pak byly stejně jako na žíle Josef příčinou mnoha těžkých závalů.

Vertikální ověřování žíly Josef bylo prováděno komíny, raženými přímo v žíle. Prakticky jediným materiálem pro budování výztuže bylo při ražbách komínů v žíle dřevo. I když byl vliv složitých báňsko-geologických podmínek podobný jako na sledných chodbách, byla zde situace poněkud odlišná. Na rozdíl od sledných chodeb, kde byla požadována životnost řadu let, životnost komínů se pohybovala řádově v měsících a pouze v ojedinělých případech přesahovala jeden rok. Nepříznivé vlivy zde proto působily podstatně kratší dobu.

Při průzkumných pracích žíly Josef na patře – 400 m byl vertikální vývoj mezi patry -400 m a -300 m ověřován komíny, raženými mimo žílu. Jednalo se o 100 m vysoké komíny, ražené razící plošinou RP, následně vyztužované ocelovou výztuží s pažením pletivem. Vlastní průběh žíly byl ověřován překopy raženými z komínů zpravidla v intervalu 25 m. Při průzkumných pracích k ověření spojené struktury na patře – 200 m byl vertikální vývoj mezi patry -300 m a – 200 m také komíny o výšce 100 m. Tyto komíny však byly raženy odlišnou technologií. Nejednalo se zde o komíny ražené pomocí trhavin, ale o komíny vrtané soupravou Robbins s průměrem 1800 mm. Komíny byly po obvodu zajištěny pletivem a opět v intervalu 25 m z nich byly raženy překopy k ověření průběhu žíly. Jak komíny ražené soupravou RP, tak komíny vrtané musely být situovány v pevných horninách, protože jejich vyztužování následovalo až po dosažení vrchního patra.

V oblasti žilného systému Papoušek byly vyraženy pouze dva komíny v žíle se dřevenou výztuží: komín z 1. patra na povrch a komín na 3. patře. Tento komín však nebyl vzhledem ke složitým podmínkám dokončen.

V celé historii ložiska Moldava bylo vyraženo několik desítek kilometrů chodeb a několik kilometrů komínů.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..