Nejstarší zmínky o dobývání fluoritu jsou známy ze středověku z oblasti Vejprty – Přísečnice – Kovářská v Krušných horách. Zjištěné fluoritové akumulace, které byly objeveny v doprovodu barytu při těžbě Ag a Co rud, byly v menší míře těženy pro potřeby železných hutí v Kovářské, fluorit s barytem byl těžen v 18. stol. rovněž v Přísečnici a byl dovážen do hutí v Hoře sv. Kateřiny.
V 17. a 18. století byl zjištěn fluorit při dobývání limonitických Fe rud v okolí Křížan v Ještědském pohoří. Z prvé poloviny 19. stol. jsou uváděny kutací práce v širším okolí Moldavy na barytové žíly s příměsí fluoritu. V tomto období byla v malém rozsahu těžena výchozová partie žíly Oldřich v Harrachově. Žíla obsahovala převážně barytovou výplň s nehojným fluoritem.
Koncem min. století se v malém měřítku těžil povrchově fluorit z křemenné žíly v Mutěnicích u Strakonic.
V 1. polovině 20. století do r. 1950, bylo možno zaznamenat pokusy o znovuotevření štol na žíle Oldřich v Harrachově v letech 1901, 1947-1948 a v r. 1949-1950 již n.p. Rudné doly Příbram.
Do období 1. světové války spadají kutací a těžební práce na fluorit v Kožlí u Ledče nad Sázavou. Rubanina byla odvážena do chemické továrny v Donaufeldu u Vídně. Další pokus o těžbu v r. 1946 firmy Baťa trval pouze krátce. Celkem bylo na ložisku Kožlí vytěženo cca 200 t kazivce, jednalo se tehdy o největší fluoritové ložisko Českého masivu.
Ve stejném období, tj. 1900-1950, byl prováděn průzkum, otvírka a těžba barytových žil v Hradišti (1924-1928). V Pernárci byl baryt těžen v letech 1924-1942 pro chemické účely, celkové množství vytěženého barytu je udáváno na 27 000 t.
Na Moravě byla v 1. 1905-1908 dobývána barytová žila v Tišnově v katastru Květnice, celkem bylo vytěženo 1 486 t barytu, který byl dodáván do chemičky v Hrušově u Bohumína. Dále byl baryt těžen v letech 1902-1914 v Horním Benešově, kde bylo podle dochovaných materiálů vytěženo celkem 15 000 t.
Systematická pozornost průzkumným a těžebním pracím na fluorit byla věnována po r. 1950. K podpoře této činnosti došlo i vydáním vládních usnesení. V rámci tehdejšího podniku Západočeské rudné doly Dubí byl prováděn vyhledávací průzkum fluoritu, méně barytu J. Chrtem v okolí Kovářské, Nového Zvolání, Hradiště, Vrchoslavi, Pernárce a Harrachova. Výsledkem byla báňská otvírka nově nalezených fluoritových žil a jejich systematický průzkum ve vyšších etapách v dalších letech.
Další éra nastala v letech 1952-1958 po zřízení podniků geologického průzkumu. V rámci prací bývalého Severočeského rudného průzkumu byla nalezena a prozkoumána vedle výše uvedených, další ložiska a výskyty a to Blahuňov, Bleigrund u Kraslic, Přísečnice, Moldava, Telnice, Osek-Rýzmburk, Jílové u Děčína, Křížany a Sv. Petr.
Průzkum byl řízen J. Chrtem, F. Maláskem, J. Tauchmanem, J. Drbohlavem a Š. Martákem.
Třetí průzkumná éra na fluorit a baryt byla zahájena v r. 1963 národním podnikem Geoindustria. Prováděl se průzkum ložisek Moldava, Jílové, Křížany, Harrachov, Běstvina, Novina ve Slavkovském lese, jakož i regionální vyhledávací úkoly Krušné hory střed a surovinová studie „Fluoritové a barytové suroviny Českého masívu”. Průzkumné práce byly řízeny zejména J. Chrtem, K. Tichým, F. Maláskem, P. Majerem, H. Lienertem, Z. Knotkem, P. Ocmanem, L. Jurákem.
Oblast Děčínského Sněžníku
Oblast Děčínského Sněžníku a širší okolí bylo v minulém století předmětem geologického mapování řady autorů v různých měřítkách, jakož i četných geologických, mineralogických, geomechanický, geofyzikálních, hydrogeologických, genetických a metalogenetických výzkumů a ložiskových průzkumů především na fluorit.
Zvýšený zájem geologů o širší oblast mezi Teplicemi a Děčínem byl mimo jiné do značné míry ovlivněn pozitivními výsledky prováděného vyhledávacího průzkumu na fluorit v padesátých a šedesátých letech pracovníky geologického průzkumu a geologicko-výzkumnými pracemi regionálního charakteru ÚÚG Praha se zaměřením na ochranu minerálních vod Lázní Teplic a Bílina.
V okolí Sněžníku a Jílového nebyla kromě indicií známa žádná průmyslová ložiska fluoritu. Teprve nález fluoritové žily ve skalní rozsedlině „pod stěnou” jižně od obce Sněžník J. Chrtem a F. Maláskem v roce 1953 znamenal zahájení a dlouholetého pokračování všech etap průzkumu v této oblasti s následnou těžbou fluoritu Rudných dolů Příbram, závodu Sobědruhy.
Vlastní těžba byla zahájena v r. 1955 na žilném uzlu č. 1, po vytěžení cca 8 000 t byla však v r. 1957 ukončena.
Od r. 1963 byly postupně prováděny průzkumné práce na žilných uzlech č. 2, 3 a 4, průzkumnou organizací Geoindustria n.p. Praha závod Dubí a posléze i těžební organizací.
Těžba byla obnovena v r. 1968 na žilném uzlu č. 2, Rudnými doly n.p. Příbram, závodem Sobědruhy, od r. 1988 závodem Teplice.
Usnesení vlády č. 468 z 25.8. 1993 o nezbytnosti útlumu těžby surovin, znamenalo i na ložisku Jílové-Sněžník definitivní tečku za relativně krátkou těžební aktivitou.
Přehled průzkumných prací
Nález fluoritové žíly jižně od obce Sněžník v r. 1953 zahájil dlouhodobé provádění geologicko-průzkumných prací v ložiskové oblasti Jílové-Sněžník, které byly přerušeny pouze v období let 1957-1963. Ukončení průzkumu nastalo až v r. 1991, v poměrně krátkém předstihu před zastavením těžby v r. 1994.
Užívané termíny: ložisková oblast Jílové-Sněžník, nebo fluoritový revír Jílové-Sněžník, je rozuměna v širším smyslu západní část Děčínské vrchoviny – Stěny, v prostoru mezi Labem a Tiskými stěnami a mezi státní hranicí se SRN a Jílovským potokem, v užším smyslu potom jižní svah Děčínského Sněžníku až k obcí Jílové u Děčína. Pojem ložiska se mnohdy kryje s pojmem „žilný uzel”. Tyto žilné uzly byly vysledovány 4, žilný uzel č. 1 byl otevřen štolou Š-l, žilný uzel č. 2 štolou Š-2, žilný uzel č. 3 štolou Š-3 a žilný uzel č. 4 štolami 4, 5 a 6.
Termín Jílové I se kryje s žilným uzlem č. 1 a Jílové II s žilným uzlem č. 2. Těžební organizací bylo užíváno rozdělení na provoz Jílové, který zahrnoval žilné uzly č. 1, 2, 3 a provoz Sněžník s žilným uzlem č. 4. Rovněž vykazované zásoby byly tímto způsobem členěny. Výskyt někdy označovaný jako žilný uzel č. 5, se ukázal jako nevýznamný a nebyl dále sledován.
Prvá etapa průzkumných prací v letech 1953-1955 byla zaměřena na žilný uzel č. 1, tyto práce byly řízeny tehdejší Hlavní správou geologického průzkumu Ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů a prováděny Severočeským rudným průzkumem n.p. Teplice.
Rozhodující objem průzkumných prací byl proveden v letech 1963-1988 v etapách vyhledávacího a předběžného průzkumu, který byl zaměřen na žilné uzly č: 2, 3 a 4. Průzkumné práce byly zajišťovány Geoindustrií, n.p. Praha, závodem Dubí.
Etapa podrobného průzkumu byla prováděna Rudnými doly n.p. Příbram, závodem Sobědruhy, později Teplice a byla soustředěna na patro -55 m žilného uzlu č. 2 a na štoly S-4 a S-5 žilného uzlu č. 4.
Těžební průzkum byl prováděn ve vlastní režii závodu.
