Důl byl nejdříve nazýván Nová šachta. Byl vyhlouben v roce 1865 za účelem větrání a odvodňování dolu Františka. Postavit novou větrací šachtu bylo rozhodnuto bezprostředně po výbuchu na Františce v roce 1860. Jáma byla zaražena v srpnu 1861 a později bylo rozhodnuto vybudovat větrací, lezní, čerpací, ale i těžní šachtu. Větrání bylo přirozené, ventilátor byl postaven roku 1902 s elektrickým pohonem. Uhlí zde bylo horší kvality a těžilo se jen pro potřebu strojů, které poháněly čerpadla. V roce 1911-1913 byla šachta znovu vybetonována a zmodernizována. Stala se centrální šachtou jižní části rosicko-oslavanského uhelného revíru. Měla za úkol zabezpečit dostatek paliva pro nově vybudovanou elektrárnu v Oslavanech, která byla vybavena pro spalování méně kvalitního uhlí právě z teto části revíru. Na Dole Kukla byly zbořeny staré budovy s vysokým komínem, všechny povrchové budovy byly nově vystavěné, těžní věž, vysoká 37 metrů, byla postavena ze železobetonu a v její nejvyšší části byl umístěn elektrický těžní stroj Koepe, první v Rakousko-Uhersku, s elektrickým měničem systému Illgner. Byl to první těžní stroj na území naší republiky zabudovaný v těžní věži. Důl Kukla byl, dá se říci, nejdůmyslněji vybudovaným dolem revíru. Celá šachetní budova, budova kanceláří, dílen, nádvoří, vše bylo promyšleně umístěno a tvořilo nedílný celek, organizačně dobře zvládnutelný. Kopie tohoto dolu byla postavena a je dodnes provozována v Maďarsku v revíru Pecz.
V roce 1914 byla uvedena do provozu nová lanová dráha na zbudované prádlo – třídírnu uhlí, poblíž elektrárny. Od září 1913 zásoboval Důl Kukla uhlím oslavanskou elektrárnu. V případě zvýšené potřeby bylo ještě těženo uhlí z Dolu Františka a dopravováno Bleichertovou visutou dráhou do uhelného prádla přes Důl Kukla. To bylo spojeno vlečkou s nádražím Oslavany a později byla doprava uhlí prováděna šachtou. V roce 1923 přišla na Důl Kukla první dvě sbíjecí kladiva. Do dvou let byla zavedena na všech pracovištích. Nejdříve typu Flotman, pak Goliath. V roce 1932 byli ještě používáni v důlní dopravě na dole Kukla koně, ale i benzínové lokomotivy. Celé 6. patro dolu Kukla bylo ještě vytěženo pomocí koní. Stáje měli na hlavních překopech. Pracovalo jich v dole až 18. Teprve na 8. patře přestali být koně používáni. V roce 1942 byl ražen šachetní překop 9. patra již vrtacími a nakládacími vozy, které vrtaly současně osmi kladivy. V roce 1942-43 byla zmodernizována třídírna uhlí, suché prádlo bylo opatřeno čtyřmi pneumatickými splavy a odprašovacím zařízením. Roku 1943 proběhly na dole první pokusy v revíru se stěnováním. Ve 2. světové válce byla těžní věž dolu Kukla několikrát zasažena, k poškození strojů však nedošlo. Těžit se začalo 5. května 1945. V roce 1947 byl Důl Kukla přejmenován na Důl Václav Nosek.
Po vybudování nové centrální šachty revíru – dolu Jindřich II, byla těžba na dole V. Nosek ukončena. Poslední vůz uhlí byl z dolu vytěžen 31.8. 1973.
Zbylí horníci přešli pracovat na nový důl Jindřich II do Zbýšova. Ještě do roku 1985 sloužil důl jako vtažná jáma a k odčerpávání důlních vod. Roku 1986, 121 let od vyhloubení jámy Kukla, byl důl definitivně uzavřen železobetonovou krycí deskou.
Důl V. Nosek-Kukla byl hluboký 881 m a měl 11 pater.
V roce 1921 došlo na tomto dole k výbuchu třaskavých plynů. Zahynulo 26 horníků. Bylo to druhé největší důlní neštěstí v revíru. Hrob zahynulých horníků je na oslavanském hřbitově.
Literatura: Plchová, J.: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. Oslavany 1999, 62 str.
