Důl Nelson III byl vybudován v roce 1885 anglickou těžařskou společností založenou Williamem Refeenem. Těžební pole bylo ohraničeno těžebním polem dolu Viktorin, Nelson I, inundační poruchou a severním výchozem uhelné sloje pod úpatím Krušných hor. Patřil k dolům těžícím nejkvalitnější hnědé uhlí v Severočeském hnědouhelném revíru. Výhřevnost dosahovala až 25 MJ. Jednalo se vysloveně o technologické uhlí pro vybrané spotřebiče.
Těžební pole bylo otevřeno dvojicí úvodních důlních děl, jámou těžní a materiálovou, čímž byl docílen základní větrný okruh. Od tohoto základního větrného okruhu se razila otvírková díla metodou dvojice předků až k výdušným nebo pomocným jámám. Jednalo se o výdušné jámy IV, V, VI – pomocná, VII, VIII – pomocná a výdušnou jámu IX.
Otvírka v uhelné sloji byla vedena v horní kře inundační poruchy směrem západním a severním. Ražba přípravných děl byla vedena dvojicí chodeb, převážně dovrchním způsobem, což odpovídalo ruční technologií dopravy rubaniny důlními vozíky ke sběrným svážným. Porubní chodby se razily výhradně po vrstevnici. Důvodem byla ruční doprava.
Po zrušení železnice Osek – Duchcov dotěžoval uvolněné zbytkové zásoby dolu Nelson I.
Dne 3.1. 1934 došlo k výbuchu nahromaděného uhelného prachu, při němž zahynulo 142 horníků, a který zcela zničil zařízení dolu a tím ochromil těžbu. Likvidace následků výbuchu byla skončena na počátku 40. let. Dne 1. 5. 1940 byl přičleněn k dolu Alexander, ale těžil dále v původním areálu. Obnovení těžby indikuje nárůst těžby na dole Alexander v r. 1941 o cca 120 kt. V roce 1947 byl přes inundační poruchu vyražen spojovací překop, který umožnil dotěžení uhelných zásob na horní kře při zkrácení dopravních cest na Důl Alexander. Těžba byla ukončena v r. 1969 vytěžením volných zbytkových zásob.
