Doly knížete ze Salmu byly založeny v roce 1850, osm let po Terezii (Bezruč), sedm let po Michalu (Cingr), šest let po Trojici a dolu Jan Maria. Dobývací prostor se dotýkal dříve nebo později vyměřených DP na jihu dolu Jan Maria na Hranečníku (později zárubecké pole, na západě dolu Michálka v Michálkovicích, na severu dolu Michal (tamtéž, později Cingr) a na východě s pozdějším dolem Ludvík v Radvanicích, s nímž se ke konci své existence doly knížete Salma spojily. V roce 1906 totiž doly od knížecí rodiny odkoupila nově založená společnost Berg- und Huttenwerkgesellsaft in Wien, které pak patřily doly Barbora, Gabriela a Hohenegger v Karviné, Albrecht v Petřvaldu, Ignát a Odra (bývalý důl Šverma 3) v Ostravě. Tato společnost pak prosperovala jako Báňská a hutní v Brně.
Doly Na Salmě, jak se tato oblast dodnes jmenuje, tvořily zpočátku dva důlní závody. Byla to jáma VII. s těžní jámou Eliška (na konci těžby kóta 589 m), větrní Hugo (433,2 m) a jáma II. s těžní Leopold (595 m) a větrní Michálkovickou (438,6 m). Dobývaly v sedmi ploše uložených slojích o mocnosti 0,55 až 1,5 m z maximální hloubky 587 m.
Dvě těžní věže o výšce 30 m po osu lanovnic již asi málokdo pamatuje. Parními těžními stroji se na dole VII. těžilo dvouetážovou klecí po dvou vozech na etáži, na dole II. dvouetážovou klecí po jednom vozu na etáži. Zajímavostí je, že těžní stroje vyrobily Strojírny knížete Salma v Blansku. Doly byly plynující, zařazené do II. třídy nebezpečí s absolutní exhalací 8 až 9 000 m3/24 h. Větrně patřily k prostornějším (A = 1,1 m2) a větrány byly ventilátory s průměrným množstvím 20 a 50 m3/s (rezervní 33 m3/s).
Na přítok podzemních vod postačovala kapacita 33 l/s.
Dobývací metodou bylo většinou dovrchm stěnování s odtěžením kanály 15 m od sebe a s dopravou kdysi táčkami, později žlaby (v roce 1925 28 souprav/l 260 m). Kopání ruční, v závěru s podšramáním sloupovými šramačkami. Dobývání bylo v roce 1923 z 63,3 % stěnování se základkou, zbytek pilířování ze dvou třetin na zával.
V roce 1900 se zde těžilo 131 630 tun ročně s celkem devíti sty zaměstnanci s výkonem téměř 9 tun/ hl/sm. Maximální těžba byla dosažena v roce 1912 (212 282 t), ale v roce 1920 již opět jen 136 300 tun při výkonu necelých 4,5 tuny na hlavu a směnu. To byl počátek konce. V roce 1925 se zde ještě vytěžilo přes 120 tisíc tun. Avšak dne 8. května 1926 byly doly Salma zastaveny.
Tento článek je velice zavádějící!!!
Jáma II-Leopoldina byla zastavena roku 1923, na jámě VII byla v roce 1925 těžba přerušena a roku 1926 zastavena (v tom se shodneme)
Ovšem co se týče rubaných slojí tak váš počet je zavádějící a krajně nepravdivý.Jen jámou II se těžili v roce 1877 ,(jáma dosahovala v té době hloubky -335m),sloje-Mohutná-3,8m, Juno-1,08m, Urania-1,08m, Gabriela-0,79m, XII.-1,19m, XI.-1,6m, X.-0,92m, Hugo-1,05 a Eliška-1,02m a to nemluvím o tom,že minimálně jámou VII se těžilo ze sloje Adolf
Dobrý den,
děkuji Vám za Vaše postřehy. Záběr webu je celorepublikový a údaje, které jsou dostupné, již dále neověřuji. Samozřejmě, pokud se někdo problematikou toho či onoho revíru zabývá hlouběji, jistě najde jisté nesrovnalosti. Od toho jsou komentáře, aby se věci uvedly, jsou-li nesprávné, na správnou míru. Cílem webu je vytvořit ucelený obraz o českém hornictví, což je pro jednoho člověka práce až nad hlavu.
S OKD mohu pomoci :-)
“Doly knížete Salma v Ostravě”
k poznámce:admin dne 26.4. 2013 v 7:57
Doly knížete Salma v Ostravě
Tvrzení: “:Záběr webu je celorepublikový a údaje, které jsou dostupné, již dále neověřuji.”
I přes toto tvrzení jsou data do elektronické databáze zanášená (evidována) a jsou značně nepřesná. Podle textu pan Salma (používání šlechtických titulů bylo asi zákonem zakázáno) – na levém břehu Ostravice žádný ze dvou dolů nevlastnil.
Evidence majetků a evidence kutacích práv jsou rozdílné záležitosti.
Opomíjená je rovněž historická skutečnost – datum vzniku Československa – říjen 1918 a datum Osvobození Ostravy Rudou armádou 30. dubna 1945. Jde o mezníky nejen v majetkoprávních vztazích.
V Ostravě 1 – čtvrtek 17. září 2015 – 21:37 hodin