Podnikatelé, zvaní též kverkové neboli těžíři, neuspěli a finančně vykrváceli. Teprve za biskupa Jana Turza (1506-1520), pocházejícího z rodu známých slovenských důlních magnátů, dostalo dolování nové podněty. Biskup zaslal evropsky známému humanistovi Erasmu Rotterdamskému, jehož byl přítelem, čtyři zlatá zrna, nalezená ve Zlatých Horách. Pověst o tamních bohatých nalezištích zlata rozněcovala fantazii soudobých kronikářů, kteří psali o kusech zlata v ceně 120 uherských dukátů. (Měl-li dukát váhu 3,5 gramu, pak by kus zlata vážil 420 gramů.) Snad byly tyto zprávy záměrně šířeny jako lákadlo pro nové podnikatele, nedbající krutých zklamání svých předchůdců.
Roku 1510 udělil biskup městu nový horní řád podle vzoru tehdy proslulých dolů v Reichensteinu (dnes Zloty Stok v Polsku), kde augspurští magnáti Fuggerové docilovali ve štole Zlatý osel nevídaných zisků. Velkou iniciativu vyvíjel ve Zlatých Horách František Těšínský z Lovenberku, který tu postavil tavící pec. Nakonec však přišel na mizinu a r. 1517 se všech důlních podílů vzdal.
Dolování bylo tedy ztrátové a to nutilo biskupy, aby odpouštěli kverkům předepsané poplatky. Ale ani pak neměli podnikatelé na mzdy pro horníky a tito začali r. 1522 stávkovat. Novou vzpruhu dolování měl poskytnout horní řád z r. 1524 o 104 článcích, vydaný biskupem Jakubem ze Salzy (1520-1539), přejímající mnohé zvyklosti tehdy módního jáchymovského práva.
Počátkem 16. století ožila v podivuhodné míře báňská činnost téměř ve všech oblastech Jesenicka. Hnací silou se stal zmíněný rod Fuggerů, který koupil r. 1497 jesenické panství a obnovil těžbu na zlato a stříbro. Kromě nich hledal r. 1519 vzácné kovy Petr Bechel z Banské Bystrice, který kutal na Zlatém Chlumu. Tamtéž začali razit štolu biskupský maršálek Diprand Czetiris z Bělé a Jan Süss, správce fuggerovského panství. V městě byl ustaven horní úřad, od jehož rozhodnutí se mohly sporné strany odvolat k hornímu soudu v Jihlavě. Bohužel chybí zprávy, jakých výtěžků dolování dosáhlo, ale zdá se, že nebylo bez účinku, když se hlásili vždy noví a noví zájemci. Roku 1524 se v městě ustavila těžířská společnost, vedená místním farářem Clemensem, jež získala právo kutat na dnes neurčitelném Kopenberku a v údolí zvaném Grundwasser. Zbohatnout chtěl v Jeseníku i synovec biskupa Turza Jan Turzo z Betlemfalvy, který tu vlastnil štolu sv. Jakuba a dvě dědičné štoly na Zlatém Chlumu. Roku 1529 vyšel pro Jeseník nový horní řád, v němž byl jako odvolací instance určen Jáchymov, nikoliv Jihlava. Práva udělená horním podnikatelům byla tak rozsáhlá, že si město vyžádalo r. 1531 na biskupovi ujištění, že nebudou na újmu privilegiím, jež samo dostalo r. 1506. Počítalo se dokonce s výstavbou samostatného horního města.
Než přepjaté naděje na zisky z dolování se zdaleka nevyplnily a po delším váhání se rozhodli Fuggerové z Jeseníku odejít. Roku 1547 prodali panství biskupu Baltazaru z Promnitz za poměrně nízkou cenu 2000 uherských zlatých.
Odchodem Fuggerů a ostatních bohatých podnikatelů upadala těžba drahých kovů a dolování se omezilo jen na dobývání železné rudy v dnes neznámém místě Rosenthal a na její zpracování v hamrech u potoka zvaného Hammersbach. Ještě r. 1560 si vyžádali jeseničtí horníci ze Zlatých Hor poučení, jak je třeba postupovat při těžbě železné rudy. Hornická sláva Jeseníku v šedesátých letech 16. století zjevné dohasínala a ani zvěsti, že tu r. 1580 Reinmar Werner odkryl zlaté žíly, úpadek nezastavily. Třetím místem, zachváceným kutací horečkou počátkem 16. století, byl Javorník. I zde byl iniciátorem biskup Jan Turzo, rád přebývající na zdejším hradě. Hledal stříbro i v několika štolách i přímo pod zámkem a po jeho smrti přešla jím rozpracovaná horní díla do rukou soukromníků. Štolu sv. Barbory s hutí a mlýnem, ležící v javornickém údolí i si pronajal kanovník dr. Jan Drysler, dědičnou štolu sv. Kateřiny, tvořící součást dolu sv. Mikuláše, zase jmenovaný už synovec biskupův Jan Turzo, který získal r. 1528 navíc ještě jednu důlní koncesi.
