Úvod Dějiny hornictví Historie Pozůstatky starých důlních prací na Javorském vrchu

Pozůstatky starých důlních prací na Javorském vrchu

1358
0

Javorový vrch u Malé Morávky patří k velmi známým geologickým a montanistickým lokalitám v Jeseníkách. Skoro celý jeho povrch, resp. oba jeho svahy směrem k silnici z Malé Morávky do Karlovy Studánky i směrem do údolí tzv. Šindelného koutu (Schindelwinkel), jsou pokryty rozsáhlými pozůstatky starého dolování – štolami apod. Jsou dokonce i na samotném vrcholí Javorského vrchu, který dosahuje nadmořské výšky 1024 m. Jde tedy o jednu z nejvýše položených hornických lokalit v Jeseníkách, což nasvědčuje mimořádnému významu tamního dolování. Pozůstatky důlních děl na Javorovém vrchu jsou vedle pozůstatků děl v revíru Ruda u Rýmařova a některých lokalit v revíru Zlaté Hory nejrozsáhlejšími památkami starého dolování v Jeseníkách.

Předmětem dolování na Javorovém vrchu byla odedávna železná ruda, a to její velmi kvalitní druhy (mj. i magnetit). Zpráva i průzkumu Jeseníků horníky z Banské Štiavnice r. 1763 sice hovoří i o nálezu olověného šlichu se stříbrem, nebyla však blíže ověřena a nelze proto tvrdit, že by se tam v minulosti něco takového získávalo.

Jako na většině hornických lokalit v Jeseníkách je i na Javorovém vrchu těžba prastarého data. Přesné datum počátku nelži určit, ale jistě se zde pracovalo už ve 14. století, kdy je doloženo osídlení na místě nynější Malé Morávky archeologickým nálezy. Po zpustnutí území v 15. století se oblast znovu dostává do popředí zájmů majitelů bruntálského panství po r. 1566 (založení osady Nová Rudná), kteří jevili snahu o její ekonomické využití. Mapa bruntálského panství z r. 1579 dokládá již některé zárodky osídlení, resp. znovuosídlení Malé Morávky (mlýny). Na mapě je také zakreslena lokalita Železný vrch (jde o vrch naproti Javorovému vrchu s nadmořskou výškou 859 m, podnes známý pod tímto názvem), což dosvědčuje těžbu železní rudy. Nepochybně se tehdy již také přistoupilo k její obnovené těžbě také na Javorovém vrchu. Osada Malé Morávka se konstituovala na počátku 17. století a byly tam přeneseny hamry z Meziny, pro něž se dosud těžba prováděla. Koncem 17. století přešly tyto hamry znovu do Ludvíkova, kde vytrvaly až do 80. let 19. století. A právě doba 17. – 19. století, kdy doly na Javorovém vrchu zásobovaly hamry v Malé Morávce na Ludvíkově, je klasickou érou rozkvětu těchto dolů, po nichž se dostaví rychlý úpadek.

Jednou z nejstarších známých šachet zde je šachta Slovo boží na úpatí vrchu nalevo od Bělokamenného potoka a silnice Malá Morávka – Karlova Studánka. V 17. a 18. století zde pracovali podnikatelé Kautzové a když již dobývky zatápěly přítoky vody, byla během 18. století na jejich odvodnění ražena štola Slovo boží, jejíž ústí je o něco blíže k Malé Morávce vpravo od zmíněné silnice mezi ní a Bělokamenným potokem. Vzhled štoly a dolu pěkně ilustruje mapa z r. 1813. Další mapa celé lokality Javorového vrchu asi z poloviny 19. století nám podává přehled o rozmístění jednotlivých důlních děl a umožňuje jejich identifikaci s pozůstatky dolování v terénu.

Vidíme tedy, že napravo od šachty Slovo boží poblíže cesty se nacházela šachta Sarkander, nad šachtou Slovo boží ve směru hlavního pinkového tahu dvě jámy Bartoloměj a vpravo od nich štola Simon Juda, která podfárávala šachtu Simon Juda poblíže tzv. Rudné cesty. Dále napravo rovněž u této cesty vznikla jáma Nový Šimon Juda. Hlavní pinkový tah pokračoval nad Bartolomějem šachtou Martin, štolou Želízko (Schligel), vedoucí před dobývky Kajetán ke stejnojmenné šachtě, následovaly štola Uršula, jáma Jindřich a za tzv. Horskou stezkou (dnešní lesní silnice k pramenům Bělokamenného potoka) rozsáhlé dobývky Bílého cechu. Tah byl poté přerušen a pokračoval až na opačném svahu Javorového vrchu komplexy dobývek Jiří, Marek a Hilarius (poslední podfárávala stejnojmenná štola).

Dobývky z šachet Sarkander a Šimon Juda přecházely postupně do druhého souběžného pinkového tahu, tvořeného štolou a šachtou Hedvika, dvěma jámami Filip, komplexy dobývek Všech svatých. Vít, Jan, Rochus (přes něj šla Horská stezka), Vítův střevíc a Kryštof. Komplex dobývek Rochus byl z důlních děl na Javorovém vrchu nejrozsáhlejší, zasahoval až k samotnému vrcholu hory, kde se na něj napojovala šachta Havel. Na opačném svahu po určitém přerušení nacházíme komplex dobývek Domek na Javorovém vrchu (štola a několik šachet), pod nimi jámu Lukáš a štolu Ondřej a nejníže pod cestou v údolí Šindelného koutu štolu Nový Hilarius.

Poněkud stranou vpravo od obou těchto tahů spatřujeme na svahu pod Horskou stezkou štolu Barbora a na protějším svahu v údolí Šindelného koutu šachtu Vít, pod níž zřejmě směřovala z tohoto údolí štola Alexander. Již tento výčet jmen dokazuje mimořádný rozsah důlních prací na Javorovém vrchu a nepochybně dlouhou dobu hornické činnosti na této lokalitě.

Po zániku těžby na počátku 80. let 19. století již na Javorovém vrchu těžba znovu nezačala. V 50. letech 20. století jsme j věnovali určitou okrajovou pozornost při báňsko-historickém výzkumu rudního revíru Soukenná – Nová Ves v souvislosti s některými rudními indiciemi na nedalekém vrchu Kopřivná. S obnovou těžby na Javorovém vrchu se však již nepočítá a lokalita zůstane jako pozoruhodná technická památka svědkem práce a činnosti našich předků v jesenickém regionu. V některých štolách hnízdí chráněné druhy netopýrů, proto vstupy do nich byly uzavřeny mřížemi. Jinak by bylo vhodné tyto památky blíže zpřístupnit a popularizovat pro veřejnost, která je zatím zná poměrně málo.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím, vložte Váš komentář!
Prosím, zde zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..