Úrazy na komorách provázely severočeský revír celou jeho historií a tato nehoda je jednak typická a jednak vyvolala určitý předěl. V šedesátých letech byla používána technologie komorového dobývání na zával spočívající v tom, že po vyražení slepé porubní chodby v délce cca 70 m se na jejím konci založila komora o rozměrech asi 8×8 m. Vstup do komory (ústí) tvořilo několik párů zesílené výztuže. Vše začínalo vypleněním výztuže v délce uvažované komory, plošným rozšířením pomocí střelné práce (poddělávka) a následným sestřelováním jednotlivých stropů eventuelně jejich vyrovnáváním a strojním vytěžováním uhlí tak dlouho, až se poslední ochranný strop prolomil tlakem nadloží a došlo k závalu komory. Před založením nové komory o dalších cca 10 m zpět se ponechal pilíř o síle 2 m a proces se opakoval. Bezpečnost havířů v komoře byla a je zcela v jejich rukou, pád stropu nebo samovolný zával komory se totiž v drtivé většině případů dal předpovědět. “Hlásí se” tzv. ohazováním stropu, což znamená, že tu i onde spadne ze stropu kousek uhlí a četnost opadávání se stále zvyšuje. To je signál k urychlenému opuštění komory, protože do pádu stropu nebo závalu komory zbývá již jen několik sekund. K tomu nutno dodat, že znalost chování stropu komory je dlouhodobou a často instinktivní záležitostí, kde sice není třeba znát mnoho teorie, ale nutno mít letité zkušenosti. Bývá zajímavé pozorovat, jak se starší a trochu již obtloustlí komoráři dovedou v takových okamžicích nečekaně hbitě pohybovat, přičemž nikomu nedoporučuji jim v jejich skocích do ústí komory překážet. Ne vždy se však pád stropu nebo zával komory takto ohlásí a o tom je následující příběh.
Děj úrazu lze popsat lakonickými slovy protokolu obvodního báňského úřadu v Mostě takto : “Při nabíjení stropních vývrtů v komoře č. 79 ve II. úseku IV. revíru Dolu President Gottwald, které prováděli všichni tři postižení najednou, došlo dne 22.1.1962 asi v 15.55 k náhlému spadnutí stropu, které mělo za následek zavalení postižených.”
Svědek Hanžl k tomu vypovídá: “Dne 22.1.62 na odpolední směně jsem pracoval na porubní chodbě, kde jsem měl za úkol čistit dopravník. Komoráři mně požádali, abych jim připravil jílové ucpávky pro trhací práci, že budou brzy střílet. Když jsem ucpávky zhotovil, komorář Pixa vzal krabici s náložkami a vešel do komory, kde mezitím střelmistr Macas spojoval roznětné vedení a komorář Bárta nabíjel vývrty střelivem. Krátce po vstoupení Pixy do komory se bez jakéhokoliv příznaku a znamení závalu náhle utrhl strop a zaplnil celé ústí uhlím. Po závalu jsem slyšel volat Bártu o pomoc, byl nejblíže ústí. Pokusil jsem se ho dostat ven tím, že jsem okamžitě začal těžit uhlí z komory, ale dopravní zařízení se brzy samovolně zastavilo. Tato práce trvala asi 5 minut do okamžiku zastavení. Poté jsem spěchal přivolat pomoc, cestou jsem potkal Tahovského a Zemana a poslal je na komoru, sám jsem dál běžel pro revírníka Hurycha. Pokud se pamatuji, před závalem byla komora poddělána (rozšířena) na každou stranu asi 2 m, porub byl dlouhý asi 9 m a vysoký asi 4 m. Na pravé straně komory byl výlom o rozměrech asi 1 x 1 m. Uhlí závalu přilétlo z pravé strany, t.j. z místa, kde se nacházel výlom a ihned zaplnilo celé ústí.” Na otázku, zda komoráři před vstupem do komory očistili strop pak svědek odpovídá, že viděl p. Pixu, jak špičákem strop očistil.
Svědek revírník Hurych dále vypovídá, že :”během pochůzky jsem potkal p. Hanžla, jenž mi oznámil, že na komoře č. 79 došlo k závalu pracovníků. Běžel jsem tam, kde již Zeman a Dvořák těžili uhlí z komory a z ústí komory vyčnívala přílba, část hlavy a pohybující se ruka. Slyšel jsem ještě jednoho z postižených něco nesrozumitelného mluvit. Neprodleně jsem přistoupil k organizaci záchranných prací, poslal jsem pracovníky pro vyprošťovací špičky, zavolal osádky okolních komor č. 83 a 78 a povolal další dřeviče ke zmáhání závalu a vyprošťovacím pracem. Za mé přítomnosti byl vyproštěn Macas, (bylo to ve 20.35, další ve 21.45 a poslední v 03.30 hod.) mezitím se dostavil závodní lékař, jenž po hodinových oživovacích pokusech konstatoval smrt udušením.”
Během dalšího vyprošťování zbylých dvou postižených bylo zjištěno, že se nacházejí vleže hlavou a rukama obráceni směrem k východu z komory, zasypáni drobným uhlím. To je zastihlo při nečekaném závalu a ani lety praxe vypěstovaný instinkt, ani rychlá reakce zkušených komorářů na zával už nemohla jejich životy zachránit. Stejně jako Macase, ani Pixu s Bártou se nepodařilo za použití dlouhodobých oživovacích pokusů přivést k životu. Z dalšího šetření této nešťastné události potom vyšlo najevo, že příčinou náhlého závalu tří pracovníků v komoře byla přítomnost starých důlních chodeb ve stropu pravé části komory. To způsobilo narušení soudržnosti stropních vrstev a náhlý nečekaný zával. Dále bylo zjištěno, že všichni postižení měli náležité znalosti i kvalifikaci, byli včas a řádně poučeni i seznámeni s přítomností důlních děl nacházejících se nad stropem komory. Protože však v dole nebyla do té doby tato okolnost příčinou nenadálého a náhlého závalu, nikdo, ani postižení, jí nevěnovali pozornost.
Každá taková událost vedle okamžitého šoku z ní přináší řadu opatření, která se namnoze dostanou až do bezpečnostních předpisů a technologických postupů pro jednotlivá pracoviště. Případ “Pixa, Bárta, Macas ” přinesl několik opatření, které se ve své podstatě udržely až do doby, dokud byla metoda komorování na zával v dolech aplikována.
Především bylo nařízeno, že v případě podezření na přítomnost důlních děl ve stropu komor bude toto ověřováno navrtáváním. Dále bylo znovu potvrzeno původní opomíjené nařízení o tom, že do komory smí vstoupit vždy jen jeden pracovník a druhý ho musí střežit z bezpečného místa v ústí komory. Později, jak šel čas, se tato opatření zpřísňovala v tom směru, že na komorách, u kterých se předpokládá přítomnost chodeb nad stropem komory, musí být zaměstnáni oba komoráři s plnou kvalifikací a musí být se situováním takových důlních děl vždy předem prokazatelně seznámeni. Navíc začal platit přísný zákaz vstupu všech pracovníků do komory v době, kdy nebylo provozuschopné dopravní zařízení. Vzpomeňme si, jak svědek Hanžl začal ihned odtěžovat uhlí z komory s cílem postižené vysvobodit a jak se dopravník zastavil. Ani tato důkladná opatření však během příštích let nemohla zabránit dalším nekontrolovaným náhlým závalům v komorách, tu s dobrým a ondy i se špatným koncem. V polovině šedesátých let se začalo na Hlavní báňské záchranné stanici v Mostě používat vyprošťovací potrubí, které hnáno hydraulikou, bylo za určitých podmínek schopné pracovníka uvězněného závalem v komoře, pokud jej přežil, rychle vysvobodit. Historie mostecké hlavní záchranné stanice má ve svých análech řadu případů, kdy toto potrubí zachránilo život závalem zaskočeného komoráře.
