V šachetní budově Dolu Stachanov v Radvanicích v Čechách, koncernového podniku Východočeské uhelné doly vypukl včera v ranních hodinách požár. Pohotovým zásahem byl oheň v krátké době uhašen, ale část kouřových plynů vnikla do prostoru dolu. Rychlým a účinným zásahem báňské záchranné služby se postupní podařilo všechny horníky, kteří v té době v dole pracovali, vyvést na povrch bez újmy na jejich zdraví.

Dne 10. ledna 1985 v časných ranních hodinách došlo při rozmrazování vzduchového vrátku v šachetní budově Dolu Stachanov k požáru v prostoru náraží na zhlaví hlavní úpadní. Oheň, který se začal rychle rozšiřovat, se nepodařilo pracovníkům povrchu ručními hasicími přístroji v zárodku uhasit.

Spojení přerušeno

Službu konající dispečer vyhlásil okamžitě závodní sirénou požární poplach a současně uvedl do výjezdní pohotovostí báňské záchranáře.

Vzniklá situace byla o to závažnější, že kouřové zplodiny začaly vnikat do podzemí, neboť požární poklopy pod zhlavím úpadní nebyly včas uzavřeny. V prvních okamžicích vypuknutí ohně byla veškerá pozornost soustředěna na jeho likvidaci a rychle se šířící plameny zakrátko znemožnily lidem přístup k důlním požárním uzávěrám. V této době bylo v dole na noční směně 82 havířů. O vniknutí kouře do jámy a vzniklém nebezpečí se však dispečerovi podařilo vyrozumět jen osádky porubů 4/ 141, 2/142 a 1/141, které byly vyzvány k okamžitému odchodu do přetlakové komory. Krátce nato došlo totiž k přerušení spojení s podzemím, protože na povrchu prohořel spojovací kabel k důlním telefonům. Členy zbývajících osádek v jámě nebylo již možno na nehodu upozornit. Vlivem velkého žáru na hlavě hlavní úpadní došlo nejen k poškození kabelů, ale přehořela i ocelová těžní lana. Plné i prázdné vozy sjely se zbytky lan na 10. patro, kde bylo poškozeno dvacet důlních vozíků, silové kabely, potrubí a výztuž náraží.

Závod s časem

Zanedlouho po vyhlášení poplachu, už ve 4.00 hod., se dostavilo na důl požární družstvo závodu, jehož členové bydleli v blízkosti šachty, zároveň s místními požárníky z Radvanic. Ihned začali společně hasit oheň. Později přijely požární jednotky z Trutnova, Jívky a Malých Svatoňovic. Současně se stachanovskými požárníky přiběhli do závodu první záchranáři –  vedoucí ZBZS Antonín Bednařík, Rudolf Zvěřina, zástupce vedoucího ZBZS Ján Vidovenec, Karel Nývlt, Jaroslav Pavliš a postupně další. Po rychlém zhodnocení vzniklé situace se p. Vidovenec, z titulu funkce zástupce vedoucího likvidace havárie, ujal řízení celé záchranné akce. Pan Bednařík byl pověřen vedením záchranných čet a uzavřením poklopů pod zhlavím hlavní úpadní.

Cestou tmy a dýmu

Připravená četa, kterou vedl Karel Nývlt, sestoupila nouzovým kanálem až na 2. patro hlavní úpadní a odtud, proti kouřovým zplodinám a při minimální viditelnosti, došla nahoru pod zhlaví úpadní, kde uzavřela požární poklopy a stejnou cestou se vrátila zpět na stanici ZBZS. Tímto mimořádným záchranářským výkonem bylo zabráněno dalšímu pronikání kouřových zplodin do jámy.

První horníci vyfárali

Na místo nehody přibyla pohotovostní četa OBZS ze Žacléře s velitelem pohotovosti, který převzal řízení záchranných čet. Po dohodě s p. Vidovencem vysílá pohotovostní četu přes úpadní 4/1011 na 10. patro s úkolem provést průzkum po B/1002 až k Centrální úpadní a zajistit odchod lidí z přetlakové komory. Do této akce byli záchranáři vybavení izolačními přístroji ŠS-7M k vyvedení lidí. Četa měla rovněž s sebou pro případ potřeby křísící přístroj. V době, kdy se záchranáři připravují k odchodu do dolu, fárá 14 havířů z pracoviště 4/1011 na 10. patře bez pomoci ven na povrch. Jsou to lidé, kteří v době vniknutí kouře do jámy se nacházeli v prostorách náraziště a podařilo se jim včas projít do čerstvých větrů a na povrch. V hlubině zůstává stále ještě 68 horníků.

Do plné pohotovosti

Postupně jsou do jámy vysílány další čety Dolu Stachanov. Záchranáři se novou štolou Dolu Stachanov II dostávají na 13. a 14. patro. Mají jediný úkol – vyvést havíře z přetlakových komor a především pomocí těm, kterým se případně nepodařilo do těchto prostorů dostat. Vzhledem k tomu, že telefonní styk s podzemím je stále přerušen a z tohoto důvodu není také žádné spojení se záchranáři, je rozhodnuto posílit postižený závod dalšími četami, které by jednak zajišťovaly své kolegy v jámě a dále by pomáhaly vyvádět ven ohrožené horníky. Z Dolu Jan Šverma v Žacléři jsou povolány dvě čety, stejně tak z Dolu Zdeněk Nejedlý v Odolově. Zároveň je vydán příkaz oběma závodům, aby uvedly do pohotovosti své další čety. Jako první přijíždějí na místo nehody záchranáři ze Švermy, kteří jsou postupně vysíláni do jámy. Čety z Dolu Zdeněk Nejedlý, které přijely o něco později, zůstávají na stanici jako záloha.

Havíři v jámě se drží

Prvních pět horníků z přetlakové komory v B/1102 na 10. patře vyvedla za pomoci sebezáchranných přístrojů pohotovostní četa Stejskala. Četař oznamuje, že se mu podařilo navázat spojení s 19 havíři v přetlakové komoře na 13. patře u Centrální úpadní. Všichni jsou zdrávi a nálada mezi nimi je dobrá. K jejich co nejrychlejšímu vyfárání z jámy je četa Stejskala posílena záchranáři z Dolu Jan Šverma, kterou vede četař Karel Bohouš. Zároveň je stanovena trasa, po které vyvedou lidi z dolu na povrch. Vzápětí přichází hlášení z nové šachty Dolu Stachanov II, že četa vedená K. Nývltem zajišťuje odchod 23 lidí z přetlakové komory na 14. patře. Jejich zdravotní stav je velmi dobrý.

Zdravotníci připraveni

Protože o požáru a následné situaci byla rovněž informována hlavní báňská záchranná stanice, dostavují se na místo nehody dvě čety kladenských záchranářů včetně lékaře – záchranáře, které doprovázejí auta rychlého zdravotnického výjezdu se dvěma zdravotníky -záchranáři. Po jejích příjezdu je vyslána do jámy četa, ve které jsou také lékař a zdravotníci. Jejich úkolem je posílit čety Stejskala a Bohouše a pomoci jim doprovázet horníky z přetlakové komory na 13. patře na povrch.

Poslední dějství

Řídící stanoviště dostává další hlášení z Dolu Stachanov II, že s četou s. Bernarda fárá ven novou šachtou 21 lidí z přetlakové komory u Centrální úpadní na 13. patře. Všichni jsou v pořádku. Jako poslední se dostala na povrch skupina 19 horníků, kteří se nacházeli v přetlakové komoře u pomocné úpadní na 13. patře. V této době již bylo v jámě obnoveno větrání.

Z jednotlivých pater dolu bylo postupně vyvedeno na povrch 88 horníků. Žádný z nich ani z řad jejich zachránců nebyl zraněn či přiotráven.

To, že se všichni horníci při prvních náznacích kouře včas přemístili do přetlakových komor na jednotlivých patrech, nutno přisuzovat dobrým návykům z havarijních cvičení a kázni v kritické situaci.