Úvod Blog Strana 294

Stát zřejmě utlumí během šesti let dvacet dolů (1999)

0

P r a h a – Plán útlumu hornictví, které má projednat vláda, počítá s likvidací asi dvou desítek dolů a lomů během následujících šesti let. Ani přesto ministerstvo průmyslu nepočítá s dramatickým poklesem objemu vytěženého uhlí. Dlouhodobě předpokládá roční těžbu hnědého uhlí na úrovni 40 až 45 milionů tun hnědého uhlí, zatímco loni to bylo 52 milionů tun, a černého na 14 milionů tun, což by bylo o dva miliony tun méně než loni. Podle předkládaného dokumentu by útlumové práce v OKD měly být ukončeny nejpozději v roce 2007 a v Českomoravských dolech v roce 2004. Mostecká uhelná má čas do roku 2010 – ministr průmyslu Miroslav Grégr a ministr sociálních věcí Vladimír Špidla se přitom včera dohodli, že z programu nebude vyřazen důl Kohinoor, o což vehementně usilují odboráři. Předpokládané náklady státu na likvidaci dolů, zahlazení následků těžby a platby zaměstnancům mají podle předpokladů dosáhnout do roku 2005 téměř devatenácti miliard korun. Největší podíl na této sumě mají sociální a zdravotní dávky pro pracovníky, kterým na ně vznikl nárok před koncem roku 1992, tedy před zahájením privatizace důlních společností. „V letech 2000 až 2005 se předpokládá, že tyto dávky budou činit téměř devět miliard korun, tedy zhruba polovinu celkové dotace,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu Dagmar Plachá. Problematiku sociálně zdravotních závazků vyčlenil kabinet do zvláštního bodu svého jednání a materiál prošel připomínkami ze strany ministerstva práce a sociálních věcí a hornických odborů. „Všechny připomínky, i z ministerstev pro místní rozvoj a životního prostředí, byly do materiálu zapracovány a řízení se uzavřelo bez rozporů,“ uvedla Plachá. Intenzivní účast na přípravě koncepce sociálních dávek potvrdil i Cyril Zapletal, předseda Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu. „Zatím bych nechtěl říkat, zda jsme spokojeni, záleží, v jaké podobě vláda materiál schválí. Pokud projde tak, jak nám jej předložili, spokojeni budeme,“ míní Zapletal. Podle něho jde především o peníze pro horníky postižené chorobami z povolání či invalidní důchody.

Zdroj: Mf Dnes

Historie Dolu František (I. část)

0
Dul-Frantisek

Vlastní výstavba dolu „Erzherzog Franzschacht“, jak se naše šachta dříve jmenovala na počest následníka trůnu Františka Ferdinanda d`Este a později zestručněno na „jáma František“, byla zahájena v roce 1911 na základě celosvětové zvýšené poptávky po uhlí. Nově vybudovaný důl měl zajistit další růst zisku majitelům hraběcí rodiny Larisch-Mönnichů, která sídlila v Karviné.

Průzkum ložiska dobývacího prostoru začal v roce 1909 vrtem Suchá 2, kterým byla prokázána uhlonosnost karbonu. Později se přikročilo k hloubení dnešních jam PG-1 a PG-2. První tuny uhlí z nového dolu byly vytěženy v roce 1913.

Další vývoj těžby byl na Dole František ovlivněn rozsáhlou havárií. Dne 19. května 1920 došlo při pokusu o uzavření požářiště ve 32 b sloji k explozi metanu, při které přišli o život dva horníci. Pro rozsáhlost havárie se přikročilo k zatopení celého dolu. Důlní práce byly obnoveny v roce 1921 a v průběhu roku 1922 důl už vytěžil 30 tisíc tun uhlí.

Vývoj těžby v období mezi dvěma světovými válkami je přesným odrazem vývoje kapitalistického hospodářství. Výše roční těžby kolísala úměrně s probíhající krizí nebo konjukturou v kapitalistickém systému. Maximální výše předválečné těžby dosáhla hranice 400 tisíc tun v roce 1937.

Období druhé světové války se vyznačuje prudkým vzestupem těžby uhlí pro válečnou potřebu. V roce 1943 dosahuje těžba maxima 696 600 tun. V závěru války při postupném hroucení se německého hospodářství a jeho válečné mašinérie, za sílícího odporu pracovníků, vykazuje těžba na dole František opět pokles – v roce 1944 bylo docíleno těžby už jen 635 000 tun.

Obec Horní Suchá a společně s ní Důl František byla osvobozena od fašistických okupantů dne 3. 5. 1945. Toto datum je dnem nového a radostnějšího vývoje podniku, který se dostává pod Národní správu a přestává být soukromým majetkem. Dochází k rychlé konsolidaci důlních prací a k obnově těžby. Již v roce 1946 dosáhli naši havíři takových těžebních výsledků, jakých nebylo zaznamenáno v žádném roce 1. republiky.

Akt přejmenování Dolu František na Důl Klement Gottwald byl proveden dne 17. 7. 1946 a měsíc nato, dne 25. 8. 1946, se předseda vlády Klement Gottwald osobně zúčastnil mítinku pracujících šachty. Od 17. 7. 1948, po zvolení Klementa Gottwalda prvním dělnickým prezidentem, nesl podnik název Důl Prezident Gottwald.

Pozn. Text v původním znění

Rudné doly Příbram, závod Netolice

1

Závod Netolice těží a zpracovává grafit. Současnou výrobní základnu tvoří doly Lazec, Český Krumlov, Bližná, všechny v okrese Český Krumlov, flotační úpravna a správa závodu Netolice a chemická úpravna v Týně nad Vltavou.

Grafit se v přírodě nejčastěji vyskytuje v celistvých nebo zemitých agregátech, obvykle znečištěných oxidy železa a jílovými nerosty. Jemné šupinky a vločky bývají obsaženy v různých horninách. V krystalických břidlicích a vápencích tvoří grafit větší ložiska.

K rozvoji těžby došlo v 19. a 20. století, kdy grafit produkovaly v jižních Čechách České tuhové závody, Schwarzenberské tuhové doly v Černé a Chvalovické těžařstvo ve Chvalovicích. Těžba a úprava grafitu v uvedených závodech se zachovala až do období 2. světové války, i když podléhala různě silným konjukturálním vlivům a v některých obdobích byla zcela nebo alespoň částečně zastavována.

Po znárodnění těžkého průmyslu v říjnu 1945 došlo ke sloučení všech jihočeských těžebních a úpravenských grafitových lokalit do jediného závodu se sídlem v Netolicích.

Velký rozmach těžby a úpravy grafitů vyvolal poválečný rozvoj tradičních i nových průmyslových odvětví, především strojírenství, chemie a elektrotechniky. Význam grafitu spočívá především v jeho výjimečných vlastnostech, které vyplývají z mineralogické struktury. Patří k nim vysoký bod tání, chemická inertnost, nízký koeficient tření, vysoká elektrická a tepelná vodivost, takže grafitové výrobky nacházejí stále širší oblasti použití.

DŮL LAZEC

Byl dobudován v roce 1975 a převažující část těžby je tu zajišťována hlubinným způsobem. Ložisko má příznivé úložní podmínky a obsahuje výrazně krystalický grafit, velice dobře upravitelný, což vyvažuje nižší obsah uhlíku v těžené surovině.

DŮL ČESKÝ KRUMLOV

Tento důl bude v budoucnu tvořit hlavní těžební základnu krystalického grafitu. Byl dobudován v roce 1980. Ověřené geologické zásoby grafitu na tomto ložisku vystačí při současné úrovni těžby několik desetiletí. Důl Lazec a Důl Český Krumlov jsou spojeny tři kilometry dlouhým překopem.

DŮLNÍ PROVOZ BLIŽNÁ

Tento úsek se nachází nedaleko Černé v Pošumaví a zajišťuje těžbu jemně krystalického grafitu. Po předcházejícím geologickém průzkumu byl uveden do provozu v roce 1959 a těžební základna krystalických grafitů a jejich geologicky ověřené zásoby plně postačí pro zajištění výroby flotačních koncentrátů nejméně do roku 2000.

PROVOZ FLOTAČNÍ OPRAVNY V NETOLICÍCH

Byl dobudován a uveden do provozu už v roce 1942. Flotační úpravna je nejstarším provozem.
Vyráběný sortiment plně pokrývá potřeby tuzemských odběratelů, kromě některých speciálních grafitů, zejména velkovločkových, které současně těžená ložiska neobsahují. Asi polovina celkové produkce
koncentrátů se vyváží do zahraničí. Novým perspektivním výrobním programem jsou licí přípravky pro odlévání oceli. V současné době jsou již vyvinuty, zkušebně vyráběny a v ocelárnách ověřovány přípravky pod firemním označením Netolit.

PROVOZ CHEMICKÉ OPRAVNY V TÝNĚ NAD VLTAVOU

Tento provoz zahájil dodávky vysoce čistého grafitu před dvaceti lety. Jeho produkce našla velmi rychle uplatnění nejen na tuzemském trhu, ale i v zahraničí, takže v posledních letech bylo nutno přistoupit k rozsáhlé intenzifikaci výroby, a to na dvojnásobek původní kapacity. Intenzifikace byla dokončena v roce 1979. Chemicky rafinované mikromleté grafity jsou používány v Koh-i-nooru pro výrobu tužek, dále se z nich vyrábějí anodové hmoty pro akumulátory, některé speciální materiály, grafit je využíván také v mazací technice, při výrobě televizních obrazovek a k mnoha dalším účelům.

Zavedením vlastní výroby chemicky rafinovaných mikromletých grafitů vznikl nový výrobní obor grafitových maziv.

Pozn. Text v původním znění

Důl Krimich u Nýřan

0

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/205522161510023-hledani-ztraceneho-casu/

Data z historie Dolu Hlubina, k.p. Ostrava (II. část)

5

1945 — 1. září utvořeny první stachanovské kolektivy
1946 — Na nedělní směně dne 17. března vytěžil kolektiv p. Carbola z rubání o průměrné mocnosti 50 cm 456 vozů
— 12. června přejmenován Důl Louis na Důl Generál Jeremenko
1947 — Ing. Bartoš navrhuje první škrabákovou nádobu
1948 — Kolektiv vedený předáky Šebestou, Šigutem a Krkoškou překračuje poprvé v revíru hranici 100 m v ražení důlních chodeb
1949 — Konal se první Den horníků
1950 — V rámci „Lánské akce“ nastupují do hornictví první učni — byl poprvé vyplácen věrnostní přídavek horníků
1951 — Důl Hlubina je nejúspěšnějším dolem revíru
1953 — V obytném domě na Gruni v Beskydech vzniká první rekreační středisko Dolu Hlubina
1954 — Bylo vyzkoušeno dobývání prvním škrabákem, který zkonstruovali hlubinští technici Kuchejda a Vojkovský
1955 – Ke Dni horníků byla poprvé předána státní hornická vyznamenání
— Úderka p. Ligače vytěžením 10 346 t ve sloji Leopold o mocnosti 130 cm poprvé překonala hranici 10 000 t uhlí za měsíc v ostravské části revíru
— Technici J. Mikeska, J. Kot a Braner zavádějí kombajn „Hlubiňák“, konstruovaný pro nízké sloje
— Uzavřena družební dohoda s Dolem Gzeladz (později Czerwona Gwardia) v PL
1956 – Na Dole Jeremenko je poprvé v čs. hornictví uplatněna šroubová výstroj podle návrhu ing. Fojtíka
1958 – Sloučením dolů Hlubina a Jeremenko vytvořen koncernový podnik OKD — Důl Hlubina
— Bylo obnoveno hloubení nové těžní jámy Jeremenko 3, přerušené nacisty v roce 1944
— Veškerá důlní doprava byla převedena ze střásácích žlabů na pásy a hřeblové dopravníky
1959 – Ústřední rada odborů zavedla titul Brigáda socialistické práce.
1961 – Kolektiv J. Maralíka dociluje nejlepšího výkonu v revíru při ražení tříd v profilu Z2 do 100 cm mocnosti sloje vyražením 257 metrů třídy
1962 – Na Dole Hlubina zavedeno poprvé v hornictví tuhé smáčedlo a prašnost postupně snížena na desetinu.
– Byla zahájena výuka ve vlastním učilišti, které existovalo až do roku 1972
– Byl zahájen provoz v rekreačním středisku na Ostravici místo původního střediska Dolu Jeremenko v Hutích pod Smrkem z roku 1947
1964 – Zahájen provoz na novém prádle závodu Jeremenko
1965 – Kolektiv předáků Pusche, Děckého a Pajáka v porubu ve sloji Kinga o mohutnosti 90 cm překonává československý rekord v těžbě kombajnem výkonem 25 013 tun
– Kolektiv p. Mikla překračuje za 31 pracovních dnů hranici 100 m ražení tříd v uzavřené kruhové výztuži výkonem 102 metrů
– Důl Hlubina navštívil kosmonaut Alexej Leonov
– Byla dokončena rekonstrukce starého prádla VÍTKOVIC z roku 1900 na nové těžkokapalinové prádlo
1967 – Do provozu uvedena první závěsná drážka pro dopravu materiálu na Dole Hlubina a v roce 1968 i na Jeremenku
— Zkušební provoz uhelného pluhu PL-6 v porubu 521064
— Byl otevřen moderní Hotelový dům v Hrabůvce s restaurací a jídelnou
— Dobudována drtírna hlušiny na Dole Jeremenko a lanovka pro dopravu hlušiny na odval
— Byl uveden do provozu elektrický těžní stroj, výrobek ZVIL Plzeň, který těží přes třecí kotouč systémem klec—skip o výkonu 2500 kilowattů s rychlostí 18 metrů za sekundu
1968 — Začalo pracovat podnikové výpočetní středisko vybavené v roce 1972 malým počítačem Cellatron C 8206
1969 — Je úspěšně vyzkoušena škrabáková souprava ŠR-3 a poprvé byly nasazeny hydraulické stojky DSH-8
— Začal se budovat pionýrský tábor ve Štramberku
1970 — Je nasazena posuvná výztuž Westfalia a přibírkový stroj Salzgitter
— Osvoboditel Ostravy A. I. Jeremenko se osobně zúčastnil přejmenování závodu 2
1971 — Na Dole Hlubina byl uveden do provozu nový elektrický těžní stroj o výkonu 2500 kW, výrobek podniku Škoda Plzeň
— Kolektiv Rudolfa Bambase v březnu a v říjnu překonal vlastní revírní rekord ražení chodeb v kruhové výztuži Kc-0-08, když vyrazil za 31 pracovních dnů 160 m při výkonu 28,21 cm/sm a postupu 5,16 m/den
1972 — Rubáňový kolektiv vedený Janem Hanákem vytvořil a ještě v temže roce překonal revírní rekord v těžbě škrabákem vytěžením 11 122 tun za 31 pracovních dnů při výkonu 9,48 t/hl/sm
1973 — Bylo poprvé uvedeno do provozu mobilní chladicí zařízení WK 120 pro oblast IV. oddílového překopu
– Důl Hlubina splnil 8. 12. jako první podnik v uhelném hornictví ČSSR roční plán těžby a poprvé po 10 letech opět překročil hranici 800 tisíc tun čisté těžby. Roční plán provozní metráže byl splněn již 2. prosince
– 28. listopadu 1973 byl odstřelen poslední a nejvýznamnější objekt Dolu Šalamoun — ocelová těžní věž — a prostor uvolněn pro výstavbu ústředního autobusového nádraží a rekonstrukci dopravní sítě
1976 – Raziči pod vedením Oldřicha Juráska vytvořili revírní rekord v ražení prorážek, když za 31 pracovních dnů vyrazila 643 m prorážek při výkonu 124,85 cm za směnu
1977 – Do trvalého provozu byla uvedena čistírna vod z prádla Hlubina.
– Bylo uskutečněno větrní spojení závodu Jeremenko a Alexander.
– V závodě Maršál Jeremenko začala pracovat degazační stanice
– Byl zahájen provoz v nové průběžné jídelně v závodě Hlubina. Závodní jídelna Dolu Hlubina byla vyhodnocena jako nejlepší závodní jídelna v OKR za rok 1977 a získala putovní „Stříbrný příbor“
– Bylo vytvořeno 62 špičkových a rekordních výsledků, z toho 4 podnikové a 2 revírní rekordy
1978 — BSP vedená Václavem Lančou vytvořila revírní rekord v ražení překopu v profilu K-0-10. Vyrazila celkem 346 metrů chodeb při průměrném výkonu 62,68 cm/hl/sm a denním postupu 11,16 m/24 hod. Celkem bylo vytvořeno 6 podnikových a 4 revírní rekordy
1979 —K 1. lednu převzal podnik důlní pole a povrchové objekty bývalého závodu Alexander a k 1. 10. 1979 i dvě mateřské školy s kapacitou téměř 200 míst
— Byl zahájen bezplatný výdej vitaminózních polévek a svačin pro pracující v podzemí
1982 — Od 1. 4. byly zvýšeny tarify důlních dělníků a další mzdová zvýhodnění práce horníků. Začala postupná realizace souboru opatření k prohloubení sociální péče, životních a pracovních podmínek pracujících v hornictví
– V závěru roku byla dokončena „Rekonstrukce výdušných cest Jeremenko“ a tím došlo k zintenzívnění větrání důlního pole závodu 2, včetně Alexanderského pole.
1983 — Kolektivu řešitelů vedenému ing. J. Valníčkem, CSc. udělila ÚRO Cenu Antonína Zápotockého a vedení koncernu Cenu OKD I. stupně za hydraulickou stojku SH 50/200 pro vyztužování velmi nízkých slojí. Důl Hlubina, k. p., se podílí také na II. a III. ceně OKD za vyřešení sedačkové lanové dráhy a inovaci škrabáku USR-4 pro dobývání nízkých slojí
1984 — Spolupráce se zvolensko-ostravským leteckým svazkem byla potvrzena uzavřením družební dohody
— Na základě dosavadních zkušeností z prosazování technického pokroku stojí Důl Hlubina, k. p., u vzniku výzkumně výrobních realizačních týmů. Ve spolupráci s FMPE, GŘ OKD, VVUÚ Radvanice a Ostrojem Opava se podílí na řešení dobývání velmi nízkých slojí při omezeném počtu lidí v porubu a další inovaci škrabákové technologie dobývání.

Data z historie Dolu Hlubina, k.p. Ostrava (I. část)

1

1842 — Založena jáma Karolina
1844 — Založena jáma Šalamoun – oba doly, které měly od roku 1846 společnou výdušnou jámu, byly sloučeny v roce 1895
1852 — Zahájeno hloubení jámy Hlubina v jižním výběžku katastrálního území Moravské Ostravy
1866 — Při trhacích pracích v dole se začal používat dynamit místo střelného prachu
1872 — První krvavě potlačená stávka v OKR – 2 mrtví a 2 těžce zranění
1873 — Založeno Vítkovické horní a hutní těžařstvo, společnost, které patřily všechny jámy dnešního podniku
1874 — Byla zavedena ocelová těžní lana v jámách místo dosavadních konopných
1875 — Zavedeno elektrické odpalování trhací práce
1886 — Na povrchu zavedeno elektrické osvětlení
1880 — Stávka horníků podpořena solidaritou vítkováků
1891 — Založena „Nová jáma“, která se v roce 1895 spojila s Vítkovickým horním a hutním těžařstvem a byla přejmenována podle Rothschildova syna na Louis
1893 — 29. října se konala v hostinci „U koule“ v Mariánských Horách ustavující valná hromada hornického spolku Prokop. Předsedou byl zvolen Petr Cingr. Jedním z prvních členů byl pozdější havíř z dolu Louis Jan Flok
1900— 2. ledna byla zahájena z iniciativy horníků jámy Šalamoun velká stávka, která se rozšířila na všechny doly v Rakousku
1901 — Na jámě Hlubina dána do provozu první benzínová lokomotiva v revíru
— Na jámě Louis první pojízdný šramací stroj Ingersols v revíru
1902 — Na jámě Louis první kolový šramací stroj. Byl to anglický stroj Jeffrey, který byl v provozu až do roku 1921
1903 — Na jámě Šalamoun zavedena plavená základka
1906 — Na jámě Louis byly zavedeny první nátřasné žlaby v hornictví, které byly zhotoveny v závodě
1908 — V přípravě na jámě Louis nasazen poprvé sloupový šramací stroj Duisburg
1909 — První elektrická pumpa na V. patře jámy Hlubina
1911 — 5. října došlo k celorevírní stávce horníků
1913 — Zavedení čtrnáctidenních výplat u dolů Vítkokovického horního a hutního těžařstva
1914 — Zavedeny první elektrické akumulátorové lampy, v dole použity však až v roce 1920
1918 — Na jámě Louis politická demonstrace a stávka, při níž bylo zatčeno 212 horníku
1919 — Zaměstnanci Dolu Šalamoun založen Dělnický sportovní klub Unie Moravská Ostrava
1921 — 17. května byl proveden první výkop pro novou těžní jámu na Hlubině, těžba záhájena koncem roku 1923
— V měsíci srpnu byla na schůzce v restauraci U Haase v Ostravě ustanovena organizace Komunistické strany Československa pro doly Hlubina, Šalamoun a Louis
1922 — Na Dole Hlubina uveden do provozu bubnový nový parní těžní stroj z Vítkovických železáren, tehdy jeden z největších ve střední Evropě
1923 — Největší stávka v revíru, která trvala 49 dnů
1927 — 24. března stávkovali naši horníci společně s horníky v celé republice proti připravovanému zhoršení hornického pojištění
1931 — 15. listopadu zastavena těžba na jámě Šalamoun do roku 1938 — důl je převeden do správy Dolu Hlubina
1932 — Vytažen poslední kůň z jámy Šalamoun
1942 — Na jámě Louis nasazen první pluh v revíru nacistická kořist ze sovětského Donbasu

Rudné doly Příbram, závod Kutná Hora

1

Základem průmyslové výroby kutnohorského závodu je báňská činnost. Její základnu tvoří dva doly — Důl Turkaňk v Kutné Hoře a Důl Tereza ve Starém Ransku. Důl Turkaňk je situován v severní části známého kutnohorského ložiska a žilných pásem. Užitkovým nerostem je zinková ruda (sfalerit) s ekonomicky zajímavou příměsí stříbra a stopových prvků (kadmia, india aj.).

Důl Tereza ve Starém Ransku je dnes už jediným pokračovatelem v mnohaleté historii těžby rud barevných a vzácných kovů na Českomoravské vysočině. Dnes je otevřeno a těženo ložisko zinkových a měděných rud Obrázek, ležící v ranském bazickém masívu. Hlavními užitkovými minerály jsou sfalerit a chalkopyrit.

Zatímco perspektivu těžby v kutnohorském dole zajišťují průzkumné práce na žilných pásmech (Grunteckém, Staročeském a Turkaňském), bude ložisko Obrázek ve Starém Ransku vydobyto v osmé pětiletce. Jeho těžba bude nahrazena připravovanou otvírkou nového Křižanovice.

Rudy těžené z obou dolů jsou kampaňovitě zpracovávány ve flotační úpravně v Kutné Hoře. Finálními produkty jsou koncentráty zinku a mědi se zajímavými obsahy stříbra a stopových prvků.

Významnou součástí produkce je také výroba nástřikových omítkových hmot, mikromletých břidlic a brusných prášků pro různá průmyslová odvětví. Je provozována v Kutné Hoře a ve dvou odloučených provozech v Loužnici u Železného Brodu a v Rovensku pod Troskami.

Těžba a zpracování bohatých rud stříbra má mnohaletou tradici, sahající až do středověku, a byla základem vzniku i bouřlivého rozvoje kdysi druhého nejvýznamnějšího města v Čechách. Kutnohorské stříbro bylo i jedním ze základů hospodářské a politické moci Českého království.

O rozsahu a vyspělosti středověkého dolování v Kutné Hoře svědčí mimo jiné i to, že již v této době byla hornicky známá téměř všechna zdejší rudní pásma a že práce na některých dosáhly hloubky až 600 m.

Vyčerpání bohatých ložisek, nákladný postup prací ve velkých hloubkách, politické události a příliv lacinějšího zámořského stříbra znamenaly postupný úpadek kutnohorského dolování. Rada pokusů o obnovení a rozvoj těžebních prací se nesetkala s trvalým úspěchem. Současná etapa báňské činnosti v Kutné Hoře byla zahájena otvírkou a zmáháním Dolu Turkaňk v roce 1939. Vlastní výstavba nového závodu a těžební práce byly zahájeny až po roce 1945. Od té doby pokračují těžební a průzkumné práce až dosud.

Rozhodující průmyslovou činností kutnohorského závodu je těžba a úprava polymetalických rud a zabezpečení báňských průzkumných prací. Finálním pro-duktem této výroby jsou tři druhy rudních koncentrátů:

  • zinkový koncentrát z Kutné Hory s podstatnými obsahy stříbra a stopových prvků,
  • zinkový koncentrát z rudnin z lokality Staré Ransko s velmi malými obsahy stříbra a stopových prvků,
  • koncentrát mědi s větším obsahem stříbra a menším obsahem zlata.

Další výhled závodu je spojen s rozvojem báňské výroby. Pro jeho zajištění je však potřebné vytvořit nezbytné předpoklady. V Kutnohorském revíru je to hlavně zajištění podstatně většího předstihu průzkumných a přípravných prací před těžbou a dále vyřešeni technologických problémů upravitelnosti polymetalických rud.

Pozn. Text v původním znění

Rudné doly Jeseník, závod Horní Benešov

0

Intenzivní geologicko-průzkumné práce, prováděné na hornobenešovských ložiscích v letech 1949-1959, vedly k rozhodnutí zahájit výstavbu těžebního a zpracovatelského závodu. Do provozu byl závod uveden v roce 1963.

V období 1966-1969 byla v Horním Benešově vedle vlastní vsázky upravovaná také ruda z provozu Horní Město, zastaveného později pro neefektivní výrobu.

V Horním Benešově se uvažovalo s těžbou maximálně do roku 1985. Pro další životnost dolu bylo nutno zajistit další rudné zásoby, neboť geologický průzkum Hornobenešovského rudného revíru v šedesátých letech značně stagnoval. Bylo to dáno jednak obtížemi při ověřování hloubkového pokračování ložiska povrchovými vrty, jednak tehdejšími ekonomickými hledisky na využívání takovýchto typu rud. Oživení průzkumné činnosti začalo po roce 1973. Vyhledávací průzkum na dořešení hloubkového pokračování ložiska pro 19. patro (810 m pod povrchem) začal urychleně v roce 1975. Příznivé výsledky již v jeho průběhu vyvolaly koncepční úvahy o dalším využívání ložiska. Na základě projektů geologicko-průzkumných prací a technicko-ekonomických studií bylo ložisko zařazeno mezi vybraná ložiska barevných kovů. Na základě této koncepce zahájil Báňsko-stavební závod Jeseník ve druhé polovině roku 1981 práce na nové jámě Josef, která je iniciálním dílem pro průzkum hlubších partií ložiska, počínaje 15. patrem, a to v hloubce 630 m pod povrchem. Její konečná hloubka bude 830 m. Zahájení provozu jámy Josef je plánováno v roce 1989. Hornobenešovský revír se řadí k největším rudným základnám barevných kovů v ČSSR.

Pozn. Text v původním znění

Staré těžní věže v novém kabátě

0

Ze 14 těžních věží, které má o. z. ODRA ve své správě, je jich 8 památkově chráněno. Z památkově chráněných věží je 7 ocelových a 1 zděná. Z uvedeného počtu ocelových věží se v letech 2002 až 2007 podařilo obnovit nátěr u dvou památkově chráněných věží – jáma Terezie a jáma Alexander 1, zahájit nátěr na jámě Hlubina 2 v Ostravě a mimo to obnovit nátěr u dvou používaných těžních věží Žofie 5/1 v Orlové a Jeremenko 1 v Ostravě, které nejsou prohlášeny za památky. K ošetření nátěrem, případně dokončení tedy zbývalo na počátku roku ještě pět ocelových věží. Poslední nátěry na těchto věžích byly provedeny v průběhu osmdesátých let minulého století a odborníky byl stav jejich ocelové konstrukce označen již za havarijní a těžní věže svým stavem ohrožovaly bezpečnost okolí. Proto přes značnou nákladnost bylo v roce 2008 přistoupeno k realizaci nových nátěrů celkem třech těžních věží a pokračování nátěrů u jámy Hlubina 2 těžní. Z toho byl nátěr ukončen u třech věží – Alexander 2 a Hlubina 2 v Ostravě a hlavní výdušné jámy Barbora v Karviné. V roce 2009 zbývá dokončit nátěr těžní věže Jeremenko 3 v Ostravě a případně zahájit nátěr poslední památkově chráněné věže Pokrok 1/1 v Petřvaldě u Karviné.

V dubnu 2008 byly nejprve zahájeny práce na dokončení nátěru 50 m vysoké těžní věže jámy Hlubina 2 vzpěrové konstrukce v areálu Národní kulturní památky. Finanční prostředky na nátěr byly poskytnuty z dotací Ministerstva kultury České republiky a Statutárního města Ostravy. Pracovníci specializované firmy Colorspol, s. r. o., nejprve část věže mimo těžní budovu otrýskali a následně provedli výměnu zkorodovaných a zeslabených částí konstrukce. Vzhledem k tomu, že se jedná o národní kulturní památku, tak práce probíhaly pod neustálým dohledem pracovníků památkové péče Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Národního památkového ústavu. Po realizaci oprav konstrukčních prvků věže byl proveden nátěr ve třech vrstvách, z toho vrchní polyuretanový v šedočerném antracitovém odstínu. Přes nepříznivé počasí v zářía počátkem října se podařilo nátěr v polovině října dokončit v požadované kvalitě, což bylo doloženo výsledky mnoha kontrolních měření tloušťky nátěrové vrstvy pod dohledem krajského úřadu. Nově natřená věž jámy Hlubina postavená v roce 1924 se stala opět důstojnou dominantou areálu navrženého k zápisu do seznamu památek UNESCO v roce 2010.

V květnu 2008 byly zahájeny práce na nátěrech zbývajících třech těžních věží. Nátěr 41 m vysoké věže hlavní výdušné jámy Barbora v Karviné z roku 1943 a 30 m vysoké věže jámy Alexander 2 v Ostravě – Kunčičkách postavené v roce 1901, obě vzpěrové konstrukce, realizovala rovněž firma Colorspol, s. r. o. V obou případech bylo použito stejné technologie, stejného postupu a rovněž odstín vrchního nátěru je šedočerný a shoduje se s odstínem jámy Hlubina 2. Nátěry obou věží byly ukončeny v říjnu 2008.

Nátěr a oprava části těžní věže jámy Jeremenko 3 z roku 1967 v sídle závodu ODRA v Ostravě – Vítkovicích byly realizovány částečně vlastními pracovníky a částečně firmou HŠK Šperlik. V tomto případě však byla na základě doporučení pracovníků Národního památkového ústavu odborné pracoviště Ostrava zvolena původní zelená barva. Nátěr 40 m vysoké věže kladivového typu byl organizačně náročnější, neboť se prováděl v blízkosti obytné zástavby a zvláště při tryskání bylo nutno realizovat opatření ke snížení prašnosti.

I když nátěry zmíněných památkově chráněných věží patří mezi finančně náročnější akce, uskutečnily se doslova „na poslední chvíli“ a zajistily splnění zákonné povinnosti péče o svěřené kulturní dědictví. Jejich nový kabát přivítali nejen památkáři a bývalí zaměstnanci šachet, ale i obyvatelé Ostravy a Karviné. Pochvalně se o přístupu státního podniku DIAMO k záchraně památek vyjádřila i veřejná média.

Pramen: Ing. Libor Jalůvka, Ing. Jarošík, Občasník Diamo, ročník XIII č. 11/2008

Rudné doly Jeseník, závod Staré Město

0

Tuha se začala na Staroměstsku dolovat koncem 18. století a teprve od roku 1928 se těží průmyslově. Historie závodu po roce 1945 je charakterizována několika organizačními změnami. Po krátkém období národní správy se stává součástí Rudných dolů Příbram a později pět let Tuhových dolů Netolice. Od roku 1954 byl řízen Moravskými tuhovými a rudnými doly Šumperk a od 1. 4. 1958 se stal součástí národního podniku RD Jeseník. Ještě před dotěžením stávajících ložisek, díky novému intenzivnímu geologickému průzkumu, byla připravena do těžby lokalita Konstantin, ležící západně od Velkého Vrbna. Je to ložisko velkých mocností slojí a s množstvím zásob. Těžbou na dole Konstantin se podstatně zlepšila ekonomika závodu. Závod Staré Město má konečně na dlouhá léta vyřešenu surovinovou základnu. Geologickým průzkumem se ověřují další zásoby na štole Konstantin pro těžbu i po roce 2000. Závod Staré Město je monopolním výrobcem slévárenské tuhy upravované v ČSSR, a také jediným výrobcem elektrolytického kadmia.

Pozn. Text v původním znění

Mapa hlubinných dolů