Získané zkušenosti při výstavbě i provozu Dolu 1. máj byly uplatněny zejména při výstavbě Dolu Osvobození, který byl lokalizován v podobných úložních poměrech při jihovýchodní demarkaci Dolu 1. máj. Důl byl v I. etapě otevřen těžní a současně fárací jámou, vybavenou klecovým dvouetážovým těžním zařízením a prakticky centrálně lokalizovanou jámou. Vozová seřadiště pod jámou byla na plné i prázdné straně provedena ve dvojkolejném eliptickém profilu. Vzájemně byla propojena oběhovou smyčkou v kruhovém jednokolejném profilu v betonové výztuži. Zvláštností otvírkové koncepce bylo vyloučení paralelních dvojic hlavních chodeb. Ukázalo se však, že těsný profil chodby, zaplněný pasovým dopravním systémem, neumožňoval souběžně řešit dopravu materiálu a chůzi osob a postupně se přešlo opět k systému paralelních dvojic. Poměrně značná tektonická členitost důlního pole vyžadovala častou aplikaci spojovacích překopu, řešených vždy jako kruhové tvárnicové dílo. V důsledku nesprávně vyhodnoceného geologického průzkumu bylo nutno dodatečně opustit značnou část již otevřených zásob v jižním poli pro nebilanční výhřevnost lignitu, což podstatně zrychlilo nutnost další etapy důlní výstavby. Předmětem otvírky byla západní část dobývacího prostoru (důlní pole G), kde bylo stále naléhavější řešení negativních až destrukčních účinků vztlakových kuřavkových horizontů v nadloží a zejména v podloží lignitové sloje. Vliv nové problematiky stoupl s postupem důlních děl do větších hloubek, které činí na Dole Osvobození až 180 m a představují dosažené revírní maximum. Problematika předodvodňování a snižování vztlaku kuřavky je dosud předmětem řešení, i když v úvahu přicházející metody jsou již alespoň částečně vytypovaný a ověřovány.
Z provozního hlediska prodělal Důl Osvobození zhruba obdobný vývoj jako Důl 1. máj, zejména pokud se týče dobývací metody a ražení přípravných chodeb. Poprvé v revíru je zde uplatněna ocelová dveřejová výztuž, která se postupně stává jediným vyztužovacím materiálem nejen na Dole Osvobození, ale rozšiřuje se i na ostatní doly revíru. Poprvé v tehdejší ČSSR zde byla nasazena a úspěšně odzkoušena štítová výztuž z bývalého SSSR, která výrazně ovlivnila vývoj dobývání a v současné době je jedinou metodou v celém revíru.
Povrchový areál závodu byl v podstatě spojenou správní, sociální a technologickou budovou. V technologické části byla instalována těžní věž, ohlubňová plošina pro manipulaci s materiálem a výjezdová plošina s pravoúhlým vozovým oběhem zajišťovaným systémem řetězovek a posunovadel. Pod úrovní výjezdní plošiny byla drtírna těženého lignitu, který byl dovrchním pasem vynášen do zásobníků plnicí stanice visuté lanovky, jíž byl důl napojen na vlečkové expediční centrum na Dole 1. máj. Kapacita správních, sociálních, dílenských a skladových objektů byla značně podceněna a dodatečnou výstavbou musela být doplněna novými objekty
