Hornoměstské Pb-Zn ložisko je situováno v okrese Bruntál. Nejstarší historické doklady o dolování jsou z let 1346 až 1360, kdy se těžil hlavně stříbronosný galenit z primárních ložiskových zón blízko pod povrchem. Těžba probíhala vidy v poměrné krátkých časových etapách až do roku 1880, kdy byla definitivně zastavena.
Po druhé světové válce zde byl vyhledávací průzkum na barevné kovy zahájen v roce 1954. Pomocí vrtů z povrchu bylo ověřeno zrudnění v délce 1400 m do hloubky 300 m pod povrchem. V dalších etapách průzkumu pak bylo ložisko otevřeno na severovýchodě jámou Jaromír (1956), na jihozápadě štolou Josef (1957) a Novou jámou (1960) a rozfáráno na čtyřech horizontech.
Obr. 1 Štola Josef
Po ukončení geologického průzkumu v roce 1964 byl proveden výpočet geologických zásob. Bylo vyčísleno celkem 1841,8 kt bilančních zásob o průměrné kovnatosti 2,46% Zn a 0,69% Pb. Průměrný obsah Ag činil 29 g/t. V únoru 1965 bylo ložisko předáno těžební organizaci RD Jeseník.
Ještě v průběhu roku 1965 byl v RD Jeseník zpracován operativní přepočet zásob na základě kondic, vycházejících z investičního záměru na výstavbu závodu. Byly vyčísleny zásoby průmyslových kategorií o objemu 1127 kt s průměrným obsahem 2,96% Zn a 0,79% Pb. V dubnu 1966 byla schválena výstavba závodu Horní Město vč. rozšíření úpravny v Horním Benešově, kde se měla vytěžená ruda zpracovávat s celkovými rozpočtovými náklady ve výši tehdejších 7 835 tis. Kčs a okamžitě započaly práce na výstavbě a rekonstrukcích povrchových i důlních objektů. Výstavba byla dokončena v polovině roku 1967. Tak se podařilo v průběhu jednoho roku rekonstruovat a vybudovat těžební práce na roční kapacitu 60 kt těžené rudy, podrcené na velikost zrna do 100 mm.
Těžba rudy byla na ložisku zahájena již v průběhu roku 1965 s využitím zařízení Geologického průzkumu, svého maxima dosáhla v roce 1968 a ukončena byla k 30. 9. 1970.
Charakteristika zrudnění a dosažené výsledky
Sulfidické zrudnění je impregnačního typu a zóna má průměrnou šířku 95 m. Je v ní uloženo 6 až 9 ložiskových poloh, které lze zařadit do dvou typů:
Typ 1 – ložiska uložena převážně v břidlicích. Rudní minerály jsou nejčastěji koncentrovány do pásků, jejichž mocnost kolísá od několika mm do 10 cm, nejčastěji kolem 3 až 5 cm.
Typ 2 – ložiska uložena v keratofyrech. Rudní minerály jsou v hornině jemně vtroušeny a místy je zrudnění soustředěno do shluků a žilníků s anomálně vysokou kovnatostí.
Mocnost ložiskových poloh, vymezená bilančním obsahem kovů, značně kolísá. Ložiska 1. typu jsou mocná 1 až 6 m, průměrně 3 m. Ložiska 2. typu dosahují mocnosti až 15 m, mocnost je však silně variabilní. Úklony ložisek 1. typu se pohybují nejčastěji v rozmezí od 40 do 60°, ložiska typu 2 jsou uložena strmě pod úhlem 70 až 80°.
Soubor vhodných dobývacích metod pro všechny typy ložisek byl již tehdy detailně zpracován. Prakticky se však dobývala pouze ložiska 1. typu a to na skládku. Nepříznivou skutečností pro těžbu bylo, že část vymezených bilančních zásob byla vázána ochrannými pilíři, zejména ochranným pilířem města.
Celkem bylo v období těžby vydobyto 207 2671 rudy o průměrné kovnatosti 2,50% Zn a 0,50% Pb. Maximální roční těžba rudy činila 60 330 t a bylo tak dosaženo projektovaných parametrů nového závodu. Dosažené TH ukazatele:
výrubnost 80%
znečistění 17%
ukazatel přípravy 13,6 bm/kt
dobývkový výkon 20 t/hl.sm
Důvody pro zastavení těžby a konzervaci dolu
Hlavním důvodem pro zastavení těžby na daném ložisku v roce 1970 tehdy stanovený postup pro posuzování neefektivních těžebních provozů podle usnesení vlády č. 277/66 a č. 340/67. Měřítkem efektivity byly světové ceny kovů při přepočtu 1 US dolar – 30 Kčs. Tak byly stanoveny ceny kovů v koncentrátech na Pb – 5 592 Kč/t, Zn – 5022 Kčs/t a Ag – 1 560 Kč/kg .
S použitím hodnot vytěžených zásob a známých ukazatelů byly pro ložisko Horní Město vyčísleny výnosy z 1 t vsázky ve výši 107,45 Kčs, přičemž náklady na výrobu činily 230 Kč/t. Ztráta tedy činila 122,55 Kč/t a míra ztrátovosti dosáhla 53,2 %.
Bylo proto přikročeno k realizaci „Plánu zajištění ložiska Horní Město“, schváleného v červenci 1970. Základní principy tohoto plánu vycházely z požadavku Státní báňské správy realizovat program tak, aby bylo možno těžbu na ložisku znovu obnovit při vyšších cenách kovů nebo při aplikaci nové efektivnější technologie dobývání rud a jejich zpracování. Plán byl realizován do konce června 1971 a v zásadě spočíval v likvidaci jámy Jaromír, demontáži strojů a v zatopení dolu po úroveň štoly Josef se zajištěným ústí pro výtok důlních vod. Na Nové jámě byla zachována těžní věž ČKD 21 m. Veškeré povrchové objekty (vrátnice, garáže, sklady, dílny, kompresorovna, rozvodna, šachetní budova, objekt drcení, sociálně-administrativní budova, strojovna a kantýna) byly předány k využívání v té době budovanému novému závodu OKAL Rýmařov. Zachován zůstal dobývací prostor a byl zpracován výpočet geologických zásob se stavem k 30. 9. 1970, který byl později aktualizován k 1. 1. 1982 na základě nových kondic.
Nová kritéria pro využití surovin neželezných kovů
Počátkem roku 1975 nastává v oblasti rudného hornictví zásadní zvrat.
Celkový nedostatek neželezných kovů a růst jejich spotřeby a cen se odráží maximálně využívat domácí zdroje těchto rud. Tyto skutečnosti se odrazily v Usnesení předsednictva vlády č. 226 z 21. 8. 1975 o možnostech dlouhodobého rozvoje využívání surovinové základny vybraných kovu do roku 1990 a v dalších návazných dokumentech.
Mezi jinými byl součástí této koncepce i další průzkum hornoměstského revíru. V návaznosti na něj a na požadavky zabezpečení surovin pro projektovaný Hydrometalurgický závod Bruntál bylo od roku 1982 přikročeno ke zpracovávání studií, kterými by byla prokázána ekonomická efektivnost obnovení exploatace Pb-Zn (Ag) rud v nových podmínkách. Autorem těchto technicko-ekonomických studií byl Rudný projekt Brno, který zpracoval několik variant a subvariant řešení.
Specifikace základních studií o možnostech obnovení tržby
Studie č. 1 uvažovala s vybudováním komplexního těžebně-úpravárenského závodu s roční kapacitou 200 kt těžby rudy ve dvou variantách lokalizace závodu:
Varianta A – prostor původního závodu v Horním Městě;
Varianta B — objekty závodu jsou situovány u obce Tvrdkov mimo pásmo hygienické ochrany vodního zdroje Dlouhá Loučka, mimo povodí přítoků budoucí přehrady. Uvažuje se s hloubením nové jámy po úroveň 5. patra.
Při posuzovacím řízení byla přijata varianta A s tím, že k ní bude zpracován doplněk, zohledňující zejména změnu názoru na rozvoj geologických zásob, změnu termínu náběhu a výše těžby podle potřeb HMZ Bruntál a další okolností. Studie č.2 vycházela z novelizovaného generálního projektu geologicko-průzkumných prací a prokazuje možnost efektivního vytěžení zásob s umístěním závodu v Horním Městě a využitím stávající Nové jámy jako hlavní těžní jámy. Počítala s kapacitou těžby 103 kt/rok s možností následného zvýšení na 200 kt/rok v souladu se surovinovým modelem HMZ Bruntál. Její součástí jsou i všechna technicky dostupná opatření, která mají zabránit možnému úniku kontaminovaných vod z budoucího závodu do veřejné vodoteče a vychází výhradně ze stavu evidovaných bilančních zásob po úroveň 7. patra.
Studie byla při posuzovacím řízení přijata, nemohlo však být přistoupeno k dalším stupňům předprojektové a projektové přípravy pro zásadní nesouhlas vodohospodářských orgánů. Studie č. 3 vycházela ze stejných údajů o zásobách a stejných požadavků na výši těžby, jaké byly u studie č. 2. Nový závod však bude umístěn u obce Tvrdkov (mimo stávající dobývací prostor, který je v pásmu 2b hygienické ochrany plánované přehrady Dlouhá Loučka) a bude propojen štolou s rekonstruovanou a prohloubenou Novou jámou v úrovni 3. patra.
Varianty 1 a 2 se od sebe liší pouze úpravárenským komplexem. U varianty 1 se s ním uvažuje, kdežto u varianty 2 je vypuštěn. Snížení jednorázových nákladů bylo tedy u druhé varianty dosaženo za cenu zvýšených výrobních nákladů, hlavně o dopravné rudy na úpravnu v Horním Benešově.
Při posuzování této studie bylo prokázáno zhoršení ekonomiky mimo jiné i pro delimitaci závodu do oblasti Tvrdkova. V souvislosti s novými pravidly samofinancování se staly výsledky řešení vč. varianty 2 neefektivní a nebylo možno přistoupit k projekční přípravě a realizaci.
Studie č. 4 byla poslední, která byla k této problematice zpracována. Jejím účelem bylo posouzení a prokázání efektivního využití evidovaných zásob, přehodnocených (přepočtených) pro tzv. výběrovou těžbu. Přepočtem došlo k redukci zásob na objem 591,3 kt při průměrné kvalitě 0,74 % Pb a 2,37 % Zn. Zásoby pod 3. patrem pak činí 54,1 kt při obsahu Pb 0,88 % a Zn 2,24 %.
Technické řešení spočívá v návrhu na vybudování těžebního provozu na kapacitu 70 kt/rok, která byla odvozena z výše přepočtených zásob. Vytěžená ruda bude podrcena v 1° drcení a dopravována k dalšímu zpracování do úpravny v Horním Benešově.
V důlní části je zahrnuta rekonstrukce Nové jámy až po 3. patro, druhý východ z dolu tvoří nový výdušný komín na den, vybavený šplhavým výtahem. K rozfárání dolu budou v maximální míře využita rekonstruovaná původní díla na 2. a 3. patře.
Povrchovou část tvoří především těžební komplex, napojený na Novou jámu vč. jednostupňového drcení a expedice rudy, energetická zařízení a rozvody, sociální objekt, objekty pomocných provozů a vodohospodářské objekty vč. úpravny důlních vod. Hlavní ukazatele, které jsou výsledkem navrženého řešení, uvádí tab 4.
Z hodnocení studie 4 vyplynulo, že uvažovaný způsob dobývání vč. zásob pod 3. patrem se blíží mezní efektivnosti. Proto bylo přikročeno ke zpracování dodatku, jehož předmětem byla podrobná prověrka navržených investičních nákladů i nákladů na geologický průzkum s cílem jejich snížení a provedení ekonomického hodnocení záměru pro nové podmínky samofinancování a promítnutím vlivu komplexní cenové přestavby k 1. 1. 1989.
Hodnocení zahrnuje reálné i maximální úspory a navíc variantně uvažuje se změněnými odpisovými sazbami pro povrchové objekty (10 %) jako u dočasných objektů.
Výsledkem je zjištění, že u žádné z hodnocených variant nebude dosaženo návratnosti vložených prostředků.
