Běstvina, nejmladší těžená fluoritová lokalita, ležící na jihozápadním svahu Železných hor, 20 km jihovýchodně od Čáslavi, byla pro těžbu objevena teprve koncem šedesátých let 20. století. V blízkém okolí byly sice zjištěny blíže nespecifikované projevy báňské činnosti, datované zhruba do 16. – 17. století, ale jejich účel není dosud jasný. Jedno z těchto děl bylo nafáráno těžební organizací při ražbě větracího komína IK-7.
Z průběhu průzkumných prací jsou známa magnetometrická měření z období 2. světové války a krátce po ní. Koncem šedesátých let byly zjištěny první projevy fluorit – barytové mineralizace v rámci projektu Českomoravská vrchovina – fluorit.
Zhruba 1,5 km východně od stávajícího areálu, u hájovny Javorka, byla vyhloubena mělká jáma Zdena s krátkými horizontálními díly- Průzkumná organizace Geoindustria Jihlava zpřístupnila ložisko Běstvina štolou zhruba do délky 230 m. Přetnula všechny významné žilné struktury cca pod úhlem 45° – 50°. Bylo ověřeno, že ložisko je tvořeno systémem paralelních žil hlavního směru SZ – JV s úklonem 40° – 60° k SV. Směrné délky žilných struktur se pohybovaly od několika desítek po nízké stovky metrů. Žíly jsou souklonné s významným železnohorským zlomem, který odděluje horniny krystalinika od křídových sedimentů.
V roce 1973 převzala ložisko těžební organizace Rudné doly Příbram, s.p. pro těžbu fluorit-barytové suroviny.
Byla vyražena hlavní důlní díla tak, aby byla splněna podmínka bezpečnosti a funkčnosti dolu pro provádění dobývacích prací.
Hlavní důlní díla na dole Běstvina byla:
– štolový překop P-1
– slepá jáma H-1
– větrací komíny IK-8, IVK-1, IK-7, IIK-8
Popis úvodních děl a způsob jejich likvidace
Štolový překop P-1
Byl vyražen jako dvoukolejný v délce 450 m. Zaražen byl v nadmořské výšce 431,36 m. Zajištěn byl ocelovou výztuží OR-O-01 s plným zapažením vlnitým plechem. Úvodních 20 m bylo zajištěno betonovou výztuží. Překop byl zlikvidován plným zasypáním úvodní části cca 20 m.
Jáma
Slepá jáma byla vyhloubena v konci Štolového překopu do hloubky 170 m. Nadmořská výška ohlubně je 436,3 m. Jáma byla kruhového profilu průměru 4 m. Vyztužena byla železobetonovými obloukovými
segmenty.
Výstroj jámy tvořilo lezné oddělení s ocelovými odpočívadly a žebříky. Těžní oddělení tvořily dřevěné průvodnice uchycené v rozponách U profilu č. 18 pro vedení dvou dopravních nádob.
Ve strojním oddělení byly umístěny kabelové rozvody a výtlačné řády. Z jámy byla v intervalech 50 m zaražena jednotlivá patra.
1. Ohlubeň jámy H-1 436,3 m
2. Patro -50 m 385,9 m
3. Patro -100 m 336,7 m
4. Patro -150 m 286,7 m
zaražena v n.v.
Jáma byla v úrovni ohlubně uzavřena železobetonovou deskou.
Komín IK-8
Mezi povrchem a štolou byl vyražen větrací komín IK-8 v délce 86 m, o profilu 3 x 1,5 m s ocelovou výztuží. Komín byl v celé délce zasypán hlušinou a hlava komína opatřena betonovou deskou.
Komín IVK-1
Navazoval na komín IK-8 a propojoval 4- patrem. Délka komína 150 m, profil 4 x 4 m s “zavřen byl v úrovni štoly betonovou deskou.
štolové patro se ocelovou výztuží.
Komín IK-7
Komín spojující povrch se štolovým patrem. Délka komína 33 m, profil 1,5 x 4 m, výztuž ocelová. Komín v celé délce zasypán hlušinou
Komín IIK-8
Navazující na komín IK-7. Profil 2 x 5 m, délka 60,1 m, výztuž ocelová. Komín likvidován zazdívkou přístupu.
Po převzetí těžební organizací bylo ložisko intenzívně rozfáráváno. Princip zpřístupnění rudných žil vycházel ze znalostí zkušeností na podobných typech lokalit. Cílem bylo vybudovat moderní a funkční fluoritový důl. Hlavní štolový překop byl prodloužen do pevných hornin tak, aby následné hloubení slepé jámy bylo dostatečně vzdáleno v nadloží paralelně ukloněných žilných systémů. Na štolovém patře byl vybudován, mimo dosah veškerých těžebních záměrů, sklad trhavin s přímým ovětráváním na povrch. Jáma byla hloubena v letech 1979 – 1981. Byla vybavena do kruhové železobetonové výztuže.
Vzdálenost jednotlivých pater byla zvolena 50 m. Tři podštolové horizonty byly zpřístupněny směrnými překopy paralelními s úvodní štolou. Přetnuté rudné žíly generálního směru SZ – JV byly sledovány směrnými chodbami. Kolmo na ně byly následně raženy průzkumné překopy do vzdálenosti 10 – 50 bm, vzdálené cca 30 m, které podrobně sledovaly průběh žil.
Nejprve byl otevírán horizont -150 m a poté horizont -50 m. Nejpozději byl rozfárán horizont -100 m.
Vycházelo se již ze znalostí na okolních patrech, takže ražby ze směrného překopu byly vedeny přímo do předpokládaných míst nejkvalitnějšího zrudnění.
