Těžbu a zpracování uhlí v západní části koncernu Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov, zajišťoval koncernový podnik Důl Pohraniční stráž, Březová. Základním prostorem těžby bylo souvislé území mezi Sokolovem, Lomnicí, Březovou, Citicemi, Habartovem, Svatavou a Vítkovem o rozloze 33,3 km2. Od roku 1945 prošel sokolovský revír i jeho západní část rozsáhlými přeměnami a nebývalým růstem těžby uhlí a skrývky.
Po konci 2. světové války v roce 1945 byl stav dolů neutěšený. Za války nebyly žádné větší investice do těžby uhlí vkládány, úroveň mechanizace byla velmi nízká, těžební i úpravárenská zařízení v důsledku špatné údržby ve válečných letech byla ve špatném stavu. Převládal hlubinný způsob těžby. Jediná mechanizace v hlubinných dolech – nátřasné žlaby a lanovky – byla značně opotřebovaná. Prvořadým úkolem bylo urychleně obnovit a zajistit dodávky uhlí válkou postiženému národnímu hospodářství a obyvatelstvu. Těžba v dolech byla postupně obnovována v červnu a počátkem července 1945.
Svízelná situace byla s pracovními silami. Velká část cizinců a zajatců opustila doly do poloviny května 1945, zůstali jen čeští pracovníci, kteří zde byli nuceně nasazeni za války, němečtí uprchlíci a původní zaměstnanci německé národnosti. V dolech chybělo až 70 % osazenstva. I za tohoto neutěšeného stavu bylo vytěženo do konce roku 1945 v západní části revíru 2 125 415 tun uhlí.
Dekretem prezidenta republiky č. 100 z 24. 10. 1945 o znárodnění dolů se všechny doly začlenily do národního podniku Československé doly v Praze. Národní podnik Falknovské hnědouhelné doly a briketárny je vytvořen 7. března 1946 (v roce 1948 přejmenován na Hnědouhelné doly a briketárny n. p. Sokolov). V západní oblasti revíru bylo v provozu 17 závodu, z toho 10 středních a malých hlubinných dolů a 7 malolomů. Ani jeden nedosahoval v té době roční těžbu 400 000 tun uhlí. Hlubinné doly zajišťovaly 45 % z celoroční těžby.
Roztříštěné hlubinné a zaostalé povrchové dobývání neumožňovalo uspokojit potřeby národního hospodářství. Dochází k likvidaci a omezování hlubinných provozů. Od roku 1963 se těžilo v západní oblasti jen povrchovým způsobem.
Malolomy byly vybaveny nedokonalou, různorodou a značně opotřebovanou technikou. Např. lom Gustav měl 1 korečkové parní rypadlo – rok výroby 1910 a 2 Wesserhüty z roku 1940. Na uhlí se “mlýnkovalo” a kromě toho byla nasazena 2 parní lopatová rypadla – rok výroby 1914 a 1922. Na lomu Libík nebyla situace jiná, na skrývce pracovala 2 parní rypadla – korečkové a lžícový Menck z roku 1910, na uhlí parní Škodovka z roku 1942 a parní Menck z roku 1917. Podobně tomu bylo i na ostatních lomech. Ke změnám dochází v letech 1947 – 1949, kdy jsou nasazována parní rypadla o obsahu lžíce 2,5 m3 a parní lokomotivy BS 200. Od roku 1950 pracují elektrická rypadla 2,5 m3 a dieselová rypadla 1 m. Dodávány jsou vozy o obsahu 6 m3 na dopravu uhlí i skrývky. Významnou pomocí byly tehdejší sovětské buldozery S-80. V roce 1955 dosahuje těžba v západní oblasti 6,9 mil. tun uhlí a 7,5 mil. m3 zeminy. Podíl lomové těžby vzrostl již na 90 %.
Vážné problémy se projevovaly v pracovních silách. V roce 1946 na základě Postupimské dohody dochází k odsunu Němců, ti museli být nahrazeni českými a slovenskými pracovníky. Značný podíl nových osídlenců v letech 1946 – 1947 tvoří reemigranti z Německa, Maďarska a Rumunska. Přicházejí noví pracovníci z vnitrozemí, brigádníci z různých míst – Strakonic, Plzně, Českých Budějovic, také z Moravy a Slovenska. Mnozí z nich zde zůstali trvale.
Dochází k projekci a přípravám výstavby velkolomových kapacit v západní oblasti sokolovského revíru. V roce 1945 je započato s výstavbou velkolomu Silvestr, v roce 1955 zahajují výstavbové práce v lomech Medard I. a Libík. Zavádění kapacitních kolesových rypadel a zakladačů je charakteristické pro období 1956 -1962. V roce 1956 je dodán první velkostroj do lomu Medard – kolesové rypadlo SchRS 315 – výrobek tehdejší NDR. Jsou dodávány další velkostroje – kolesová rypadla K 1000 a K 300 z tehdejších ZVIL Plzeň, zakladače 1200 a 1600 z Vítkovických železáren.
Současně s dodávkou velkostrojů se zahajuje v revíru postupná elektrifikace lomové dopravy. V roce 1958 tak zajišťuje dopravu na elektrifikovaných tratích 12 lokomotiv /Medard 9, Silvestr – 3/ s velkoprostorovými vozy LH 25 a LOWA. Ze Sovětského svazu jsou dováženy buldozery S – 100.
Těžká mechanizace zajistila podstatné zvýšení těžby nadložních zemin a uhlí. V roce 1965 dosahuje těžba v západní oblasti sokolovského revíru 12 838 649 tun uhlí a 24 458 048 m3 zeminy. Dovršením výstavby a koncentrace těžby v západní oblasti sokolovského revíru bylo vybudování kombinátu v Tisové. Jeho jednotlivé objekty – ústřední třídírna, briketárna a elektrárna byly uváděny do provozu v letech 1956 – 1960.
Od 1. ledna 1975 zřízením koncernu Hnědouhelných dolů a briketáren Sokolov vznikl nový lomový a úpravárenský koncernový podnik Důl Pohraniční stráž, Březová. Těžba uhlí se soustředila do tří závodů – Medard, Dukla a Silvestr, úpravou a zpracováním uhlí se zabývá závod Přátelství. Po ukončení činnosti závodu Silvestr k 31. 12. 1981 zahajuje práci od 1. 1. 1982 nový závod – DOPRAVA, jehož hlavním posláním byla technologická doprava uhlí a zeminy uvnitř koncernového podniku.
Do roku 1990 bylo v podmínkách státního podniku uplatňováno organizační členění — podnik, závod, úsek. S platností od 1. 1. 1990 byla uplatněna nová organizační struktura státního podniku, o té již však pojednává článek o Hnědouhelných dolech Březová.
