Úvod Doly a revíry OKD Dobývací prostor Heřmanice, Ostravsko-karvinské doly, n.p.

Dobývací prostor Heřmanice, Ostravsko-karvinské doly, n.p.

1149
0

Důl HeřmaniceOstravsko-karvinské doly, n.p. vznikly v roce 1946 po znárodnění dolů dekretem prezidenta republiky.

V roce 1943, 15. 3. – bylo započato s hloubením nové těžní jámy zvané Viktoria II (pak Rudý říjen II, později Heřmanice II) a v roce 1942 výdušné jámy Rudý říjen III (později Heřmanice III). Hloubení těchto jam bylo základem nově budovaného závodu, zvaného od počátku 50.let Důl Stalin II. Provozní část Dolu Stalin (bývalý Důl Ida) nesla pak název Důl Stalin I. Staré důlní pole bylo tak rozšířeno o nové, hornickou činností dosud nedotčené plochy. Po znárodnění dolů byla otázka výstavby nového závodu zkoumána plánovací komisí podnikového ředitelství OKD, která schválila pokračování výstavby v původní koncepci (sloučení důlních polí jámy Ida, jámy Bezruč (bývalá Terezie) a jámy P. Cingra (bývalý Michal), úseku Vrbického a východního pole se 4 200 t/den těžby.

Na jaře 1952 byla po projednání se sovětskými experty původní koncepce pozměněna a byly stanoveny nové hranice dobývacího prostoru, které v podstatě souhlasila s hranicemi na počátku 90. let 20. století. Bylo doporučeno nevčleňovat do důlního pole nově budovaného dolu důlní pole dolů P. Cingr a P. Bezruč a doporučena výše těžby 2 500 t/den. Dle návrhu sovětských expertů byly stanoveny i nové hranice Dolu P. Cingr, který až do 1. 7. 1966 byl samostatným národním podnikem. Dle tohoto návrhu dobývací prostor zahrnoval důlní pole jam Michálka (od 1. 1. 1954 a Trojice). Později však bylo důlní pole jámy Trojice připojeno k Dolu P. Bezruč (později Důl Ostrava).

Na základě sovětské expertizy byl v listopadu 1952 vypracován Komplexní projekt pro výstavbu nového dolu Stalin, který byl schválen v dubnu 1953. Provoz na nově vybudované těžní jámě byl oficiálně zahájen v roce 1955 (první porub v srpnu 1955). Postupně byla těžba zvyšována na projektovanou výši. Část těžby byla těžena i na staré těžní jámě Ida a to z části dobývacího prostoru přilehlého k této jámě.

Důl Petr Cingr odvodnil v roce 1962 stařiny bývalé Báňské hutní společnosti (jámy Salma II a III) a umožnil tak vydobytí dostupných zásob ve slojích Flora a Irena v této oblasti. V roce 1964 bylo uskutečněno propojení jámy Michálky s Jámou Petr Cingr v úrovni 18. patra, kterým byla převedena těžba z jámy Michálky k jámě P. Cingr až do roku 1966, kdy bylo dobývání v této oblasti zastaveno.

V roce 1963 byl vypracován Báňskými projekty Bratislava Úvodní projekt pomocného závodu s jámami Rudý říjen IV. a V. ve východní části dobývacího prostoru. Na základě tohoto projektu byla pak prováděna až do poloviny roku 1967 investiční výstavba v dole i na povrchu ve východní části dobývacího prostoru (nazvaného též závod Rychvald).

V roce 1966 došlo v rámci ostravské části revíru k významným organizačním změnám. K 1. 7. 1966 byly sloučeny dříve samostatné důlní podniky Důl Rudý říjen a Důl Petr Cingr v jeden národní podnik Důl Rudý říjen. V této době byl dobývací prostor dělen následovně: závod 1 – Ida, závod 2 – Rudý říjen, závod 3 – Rychvald, závod 4 – Cingr (krátkou dobu existoval ještě samostatně závod Michálka a závod dřeviště Salma, který pak byl od Dolu Rudý říjen odloučen). V roce 1967 byly zrušeny závody Ida a Rychvald. Organizační sktruktura se vyvíjela tak, že existovaly závod I – Rudý říjen a II – P. Cingr a dále podnik Důl Rudý říjen.

V roce 1968 bylo započato s otvírkou V. patra z provozních prostředků. Úplné zastavení investičních prací a silné omezení geologicko-průzkumných prací v létech 1966 – 1969 bylo výsledkem tzv. varianty 8a studie optimalizace výhledu těžeb do roku 1985. Dle této varianty měl být provoz dolu zastaven v roce 1973. Snahou stranického a hospodářského vedení bylo prodloužení životnosti dolu. Na základě nových projektů a studií z let 1970 – 1971 bylo od roku 1971 započato s investiční výstavbou, zejména V. patra.

V roce 1969 došlo k ukončení dobývacích prací na jámě Ida v Hrušově (28. 4. 1969 ukončen poslední porub ve sloji Olga v.l. č. 4426) a celá oblast bývalého dolu se začala likvidovat.

V roce 1973 (17. 11.) došlo k sesutí ústí jámy Salma II (Leopoldina) a tato havárie měla za následek urychlení likvidace všech starých jam v dobývacím prostoru. Od té doby byly zasypány jámy Jan (1975), Josef (1975), Michálka (1976), Jana u Michálky (1976), Salma VII (1977), Ida (1977).

Důl Heřmanice, vnitřní organizační jednotka akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly vznikl v dnešní podobě dne 1.7. 1966 sloučením tehdejších Dolů P. Cingr a Rudý říjen.

1. 10. 1976 bylo zrušeno rozdělení Dolu Rudý říjen na závody a podnik a tím z bývalého závodu P. Cingr (závod II) se stal provoz.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.