Ložisko bylo otevřeno řadou svislých i úpadních jam. V posledním období těžby zůstaly pouze dvě hlavní centrální jámy – Jan a Julie. Dále na povrch ústily jáma Františka, větrní vrty Jiří a Vrchlík a svážné 12/121 a 11/130. Jámy Jan a Julie jsou situovány v areálu závodu, ostatní úvodní díla pak mimo jeho areál.
Dříve provozované jámy Marie, vyhloubená rovněž v areálu závodu nedaleko od jámy Julie po VII. patro, a Eliška byly v r. 1967, resp. v r. 1965 zasypány.
Jáma Jan, vyhloubená na přelomu 50. a 60. let tohoto století, byla hlavní vtažnou a těžní jámou s celkovou hloubkou 955 m. Průřez jámy je kruhový o světlém průměru 5,5 m a ploše světlého průřezu 23,7 m2. Výztuž jámového stvolu po celé délce je litým betonem. Ložisko bylo horizontálně otevřeno 11-ti patry.
Větrní propojení s výdušnou jámou Julie bylo provedeno na úrovni X. patra. Na základě předpokládané životnosti dolu a zpracované koncepce dotěžování zbytkových zásob bylo v roce 1991 rozhodnuto o zatopení jámy Jan i jámy Julie po IX. patro (mokrá konzervace).
III. patro bylo otevřeno v minulosti z již likvidované jámy Marie a nebylo “napojeno” ani na jámu Jan, ani na jámu Julie.
Hloubkové úrovně pater:
Ohlubeň +578,89 m n.m
I. patro +480,65 m n.m
II. patro +426,27 m n.m
III. patro +386,38 m n.m. (jen jáma Marie)
IV. patro +327,78 m n.m.
V. patro +247,02 m n.m.
VI. patro +152,30 m n.m.
VII. patro +50,03 m n.m.
VIII. patro -48,60 m n.m.
IX. patro -160,20 mn.m.
X. patro -260,20 m n.m.
XI. patro -360,10 m n.m.
dno jámové tůně -376,00 mn.m.
Jáma Julie byla hlavní výdušnou jámou s celkovou hloubkou 865,1 m (po úroveň X. patra). Výšková kóta ohlubně je + 578,9 m n.m. Mezi ohlubní a VI. patrem (+ 153,32 m), tedy v délce 425,6 m, je průřez jámy kruhový o světlém průměru 4,5 m a ploše světlého průřezu 15,8 m2 (obr. 9-15). Od r. 1978 byla jáma postupně pod VI. patrem prohlubována. Středem jámy byl nejprve vrtán širokoprůměrový vrt (1200 mm), později docházelo k rozšíření vrtu na jámový průměr). Mezi VI. a X. patrem je světlý průměr 6,5 m a plocha 33,2 m2. Pod V. patrem byl v jámě situován dělený ochranný poval, další povaly jsou pod VI. patrem, nad VIII. patrem, na VIII. patře a na IX. patře. Výztuž jámového stvolu je cihlová, a to od ohlubně po VI. patro, a z litého betonu, od VI. patra po dno jámové tůně. Dno jámové tůně má výškovou kótu – 286,2 m n.m. Od úrovně VI. patra není jáma vystrojena.
Jáma Františka je pomocná výdušná jáma s celkovou hloubkou 238,9 m (IV. patro). Ohlubeň jámy má výškovou kótu + 576,4 m n.m. Průřez jámy je obdélníkový se světlým průřezem 10,44 m2 (2,25 m x 4,64 m) – viz obr. 9-16. Výztuž jámového stvolu je dřevěná. Jámou Františka byly odváděny výdušné větry z důlního pole “Kotlina” a neprovozovaných oblastí podpatrového revíru 14/730 a tzv. předpolí. Koncem 70. let se uvažovalo s její rekonstrukci jako jámy výdušné, pro dorubávání zbytkových zásob na horních patrech.
Větrní vrt Jiří byl tvořen ocelovým potrubím o průměru 1 000 mm, situovaným v bývalé jámě Jiří. Její činnost byla ukončena v r. 1985. Výšková kóta ohlubně větrního vrtu je 623,7 m n.m. Celková hloubka jámového stvolu je 132 m. Z toho úvodních 66 m bylo vystrojeno výše zmíněným ocelovým potrubím postaveným v úrovni mezipatra (pata štoly) na ocelový rošt situovaný ve stropě proniku. Toto potrubí bylo následně obsypáno. Po ukončení těžby v r. 1994 byl vrt zasypán.
Větrní vrt Vrchlík (13129) ústil na povrch ve výškové úrovni + 607 m n.m. Celková délka vrtu o průměru 1 200 mm je 74 m. Z toho svislá část o délce 52 m byla osazena ocelovým potrubím o světlém průměru 1 000 mm a prostor mezi stěnou vrtu a ocelovým potrubím byl obsypán škvárou. Úklonná část vrtu je nezapažena a má délku 22 m. V současné době je vrt na povrchu překryt betonovou deskou a těsnící jílovitou hmotou. Pata vrtu na kótě + 535 m n.m. byla v minulosti znepřístupněna (uzavřené požářiště).
Svážná 11/130 sloužila k odvádění výdušných větrů z rozfáraného revíru 9. a 11. nadložní sloje (důlní pole Eliška). Propojovala 2. patro s povrchem: nadmořská výška na počvě ústí je + 612,8 m n.m. Délka svážné je 501 m. Byla vyražena a vyztužena po celé své délce v profilu OR-0-03, ústí štoly bylo řešeno postavením ocelové výztuže na povrch a obsypáním zeminou. Ve staničení 45 m od ústí byl vybudován zděný objekt osazený 2 ks ventilátorů typu APXE 1000.
Svážná 12/121 ústila na povrch ve výškové úrovni + 612 m n.m., se svážnou 17/120 sloužila jako vtažné dílo k přivádění čerstvých větrů na pracoviště ve 12. a 13. nadložní sloji v poli Jiří nad I. patrem. Délka svážné 12/121 byla 281 m s úklonem od 10 – 15°, ražba byla provedena v profilu OR-0-03. Se svážnou 12/121 byla paralerně vyražena svážná 13/121, která byly napojena ve staničení 70 m spojovacím důlním dílem.
Na výše uvedená důlní díla navazovalo celkem 77 km dlouhých důlních děl v různých výškových úrovních.
