V úseku Bělá – Malonín je z minulosti známa řada důlních prací a průzkumných vrtů. Předmětem těžby byly jílovce všech tří jílových poloh. Staré doly byly založeny výhradně ve výchozových partiích sladkovodního cenomanu.
K nejstarším patří báňská díla ve svahu severovýchodně od silnice Korbelová Lhota – Slatina, jak svědčí dochované důlní mapky s náčrtky geologické situace a s profily z r. 1891. Přibližně stejně staré budou zavalené šachty na východním a severním úbočí Kumperku, kde se těžily černé písčité uhelné jílovce. Mladšího data jsou šachtice a štolky ve svahu jihovýchodně od silnice Březina – Šnekov, z jejichž dokumentace se zachovaly popisy vrstevního sledu; jejich dosah se omezil na úzký nepokleslý pruh cenomanu vně šnekovského zlomu.
O důlním podnikání v prostoru severně od Malonína za silnicí Březina – Bělá nejsou žádné záznamy; svědčí o nich zarostlé haldy i stará chodba naražená vrtem V-452. Podle starých pamětníků se zde těžily „kamenečné břidlice“ pro výrobu kamence. Stratigraficky odpovídají pravděpodobně svrchní jílové poloze. O tom, kde a jak byl materiál zpracován, není zpráv.
Z novější doby – těsně před první světovou válkou a z pozdějších let – je známo několik dnes již opuštěných dolů. Přímo v obci Bělé byl založen důl „Zdař Bůh“ s důlním polem západně od obce, který je vytěžen jen zčásti. Jeho zaměřená situace z roku 1944 byla uložena v archivu MŠLZ ve Velkých Opatovicích. V severní části obce byla v r. 1938 otevřena štola A. Sedláka, v níž se těžila spodní jílová poloha. Řada starších šachtic je v údolí od Bělé k Zadnímu Arnoštovu.
V úseku jižně od Zadního Arnoštova, na severním okraji malonínského ložiska, hornické podnikání provozovaly zejména Lichtensteinské uhelné a jílové závody z Mladějova na Moravě. V r. 1928 vyhloubily ve stráni nad silnicí do Jevíčka kutací šachtici č. I a v následujícím roce asi 100 m k jihovýchodu další šachtici II, z které byla ražena jihozápadním směrem úpadní chodba, která byla později prodloužena k povrchu a tvořila pak těžnou štolu o délce cca 350 m.
V prostoru kolem Malonínského potoka mezi Bělou a Březinou se začalo v r. 1916 s rozsáhlým průzkumem na žáruvzdorné jílovce na ploše 115 ha. Četné šachtice spolu se 6 vrty umožnily získat celkem jasný obraz o úložných poměrech. Zjistily mírný úklon cenomanských vrstev směrem k V a silné vodní přítoky do důlních děl (až 8 l/s). Jeden z nejhlubších profilů poskytla jáma Marie-Henrietta, vyhloubená v údolí Malonínského potoka. Zastihla všechny tři jílové polohy včetně bazální „světlé“ sloje a narazila v hloubce 46,50 m na pestré permské jílovce.
Soudě podle malého rozsahu haldy u zmíněné šachty, nenabyla zdejší těžba význačnějšího rozsahu; jáma měla především průzkumný charakter.
V r. 1920 se začalo ve středu zkoumaného území s hloubením těžní jámy Juliána. K rozsáhlejší těžbě v nově otevřeném dole však nedošlo; pro technické a hlavně finanční potíže byl důl koncem června 1923 uzavřen a jáma zatopena, když před tím byly vyraženy jen krátké sledné chodby v úrovni spodní a bazální jílové polohy. Poněvadž se původní dokumentace nezachovala, byla při geologickém průzkumu v letech 1961 až 1964 část chodeb znovu vyzmáhána.
Tyto průzkumné a těžební práce spolu s výsledky novějších vrtů z let 1940 – 1944 ukázaly, že největší mocnosti a nejlepší kvality dosahuje spodní jílová poloha v prostoru jižně od Bělé. Proto zde došlo k několika pokusům nafárat ložisko úpadnicí, popř. rozrážkou z šachtice. Všechny práce však skončily nezdarem, protože se nepodařilo projít vrstvou zvodněných písků mořského cenomanu. Sladkovodní cenoman a snad i polohu žáruvzdorného jílovce zastihla šachtice hloubená u jižního okraje Bělé, která byla zaražena v permu v údolní nivě Malonínského potoka a narazila dvěma krátkými překopy okrajový zlom a za ním uloženiny sladkovodního cenomanu; vlivem značných vodních přítoků a velkých tlaků došlo však brzy k jejímu zavalení.
Rozsáhlá těžba probíhala v Sedlákově dole, jehož důlní pole leží jižně od silnice Smolná – Velké Opatovice. Byl otevřen štolami a těžila se převážně svrchní jílová poloha. V provozu byl až do začátku 2. světové války a lze jej považovat za vytěžený. Důlní pole zabírá menší vysunutou kru, v níž docházelo zřejmě k nižším vodním přítokům do otevřených děl.
Poslední těžební práce v prostoru Malonín – Bělá probíhaly na dole Stanislav severně od Velkých Opatovic. Důl byl otevřen úklonnou štolou, z níž se razilo několik sledných chodeb ve spodní i svrchní jílové poloze; s těžbou se začalo při severním okraji důlního pole. Po r. 1945 byl důl pro nedostatek pracovních sil a s ohledem na soustředění těžby do březinského okrsku uzavřen. Poslední důlní měření se zde provádělo v r. 1950 a jeho výsledky byly uloženy v archivu MŠLZ ve Velkých Opatovicích.
Profily starých vrtů a báňských děl poskytly orientační podklady pro ložiskový geologický průzkum prováděný na ložisku Malonín v období 50. až 80. let.
