V důlním revíru katastru obcí Orlová a Lazy započaly první kutací a dobývací práce již v roce 1811 tzv. mělkými doly Thomkeovými, doly arcibiskupskými a doly Gorgoschovými. Jedna z těchto jam, která zde zůstala i pro pozdější hlubinné dobývání, byla z roku 1835 a nazývala se Stará strojní jáma.
Hlavní hornickou činnost v tomto důlním poli provozovala tehdy (od roku 1848) společnost Orlovsko-Lazecké těžířstvo, která však pro nedostatek kapitálu dohodla v roce 1853 s ředitelem Vítkovických železáren F. Kleinpetrem převedení celého důlního vlastnictví nejprve na arcibiskupa B. Fürstenberka a později přímo na arcibiskupství. Nový vlastník napřed pokračoval v hloubení a dobývání v mělkých jámách s názvy Egon, Karel a Bedřich, nakonec však v roce 1863 zahájil hloubení jámy hlubinného dolu s názvem Hlavní jáma.
V roce 1877 odkoupilo tento nový důl i další majetek od olomouckého arcibiskupství nové konsorcium bratří Guttmanů a I. Vondráčka, pod firmou Těžířstvo Kamenouhelné závody, a.s. Doubrava. To začalo naplno provozovat hlubinný důl Hlavní jáma a k němu prohloubilo i původně mělkou výdušnou jámu Stará strojní. Důl měl rozlohu důlního pole 279 ha. Prosperující těžířstvo využilo narůstající konjunktury a v roce 1890 založilo ve svém důlním poli, 1,5 km na jih od Hlavní jámy, další důl s hloubením těžní a větrní jámy pod názvem Nová jáma, s rozlohou důlního pole 518 ha.
Nový důl byl napojen na báňskou dráhu a v roce 1900 již těžil 330 tis. t/rok. Technický požadavek na diagonální ovětrání důlního pole si vyžádal v roce 1905 vyhloubení nové výdušné jámy, ve vzdálenosti 1 km na jihozápad od závodu, s názvem větrní Veverka.
V průběhu 1. světové války se zvýšily požadavky na těžbu, a proto byla v roce 1917 vyhloubena v areálu další těžní jáma Těžní II. do hloubky 420 m. Byla vybavena mohutným parním těžním strojem Vítkovické strojírny o výkonu 1300 HP, s těžní věží 42,5 m vysokou. Nová jáma převzala postupně veškerou těžbu dolu. Původní těžní jáma se stala jen jámou pomocnou.
Koncem dvacátých let dosluhovala postupně těžní zařízení staršího závodu společnosti Hlavní jáma, a proto těžířstvo technicky připravilo další koncentraci a důlní spojení závodů v jeden organizační a těžební celek.
V třicátých letech dobývaly oba doly směrným stěnováním ve slojích o mohutnosti 1 – 4 m. K roční společné těžbě 680 tis. tun bylo k dispozici 28 pojízdných brázdících strojů, 105 stojanových, 79 souprav nátřasných žlabů o délce 3800 m. K dopravě ve vozech po horizontech to bylo 7 benzinových a 7 vzduchových důlních lokomotiv a 31 koní.
Ke dni 31. 12. 1931 byl starý závod Hlavní jáma organizačně připojen k dolu Nová jáma. Všechny tři jámy starého závodu Hlavní jáma sloužily pak jako větrní a pomocné do roku 1969 (Výdušná 1, Stará strojní, Gojíčky).
V roce 1933 Guttmanova společnost Kamenouhelné závody Orlová – Lazy v Doubravě odprodala svůj majetek České obchodní společnosti a.s. Praha. V roce 1938 byl tento majetek převeden na polskou a.s. Towarzystwo górnicze Orlová – Lazy a v roce 1941 na společnost Steinkohlenbergbau Orlau – Lazy, A.G.
Po válce došlo ke znárodnění bank a těžkého průmyslu a důl Nová jáma byl ke dni 4. 3. 1950 přejmenován na Důl Antonín Zápotocký.
Po válce s otvírkou 7. patra v hloubce 546 m byly těžní i větrní jámy dále prohloubeny. Pro exploataci dalších zásob k 8. patru na hloubku 904 m bylo v roce 1973 zahájeno hloubení nové skipové jámy č. 6 až k novému patru. Jáma byla v roce 1981 osazena novými ventilátory ARA s motory 1,6 MW a převzala funkci centrální výdušné jámy. Nad jámou byla vystavěna betonová těžní věž vysoká 68 m, v jejíž strojovně byla instalována dvě výkonná těžní zařízení typu Koepe 4K5016 ČKD Slaný.
Plně mechanizovaná důlní pracoviště využívají nejmodernější důlní techniky pro ražbu i dobývání uhlí. Revírním unikátem je nasazení dobývacího komplexu ve sloji o mohutnosti 6 m od francouzské firmy CdF s výztuží XS 1.7, dopravníkem Gerlach 1000 – HB280 a kombajnem Sagen Panda, který umožňuje denně těžbu přes 5000 t kvalitního uhlí.
Ke dni 1. 1. 1991 byl důl přejmenován na OKD, a.s. Důl Lazy, o.z. Později k 1. 7. 1995 byly k dolu Lazy organizačně připojeny doly Dukla a František s názvem skupinový důl OKD, a.s. Lazy, o.z.
Od roku 2008 spadá Důl Lazy pod Důl Karviná (největší hlubinný těžební komplex v České republice), který vznikl sloučením vedení Dolu Lazy a Dolu ČSA do jedné organizační jednotky.
Poslední vůz byl vyvezen 28. listopadu 2019. Za téměř 130 let fungování dolu se v něm vytěžilo bezmála 146 milionů tun kvalitního černého uhlí. Smutným dnem v novodobé historii dolu se stal 11. březen 2004, kdy došlo na Dole Lazy k tragické události. V důsledku důlního otřesu, který nastal v podzemí v hloubce 700 m, přišlo tehdy o život sedm horníků.
