V důlním revíru katastru obcí Orlová a Lazy započaly první kutací a dobývací práce již v roce 1811 tzv. mělkými doly Thomkeovými, doly arcibiskupskými a doly Gorgoschovými. Jedna z těchto jam, která zde zůstala i pro pozdější hlubinné dobývání, byla z roku 1835 a nazývala se Stará strojní jáma.
Hlavní hornickou činnost v tomto důlním poli provozovala tehdy (od roku 1848) společnost Orlovsko-Lazecké těžířstvo, která však pro nedostatek kapitálu dohodla v roce 1853 s ředitelem Vítkovických železáren F. Kleinpetrem převedení celého důlního vlastnictví nejprve na arcibiskupa B. Fürstenberka a později přímo na arcibiskupství. Nový vlastník napřed pokračoval v hloubení a dobývání v mělkých jámách s názvy Egon, Karel a Bedřich, nakonec však v roce 1863 zahájil hloubení jámy hlubinného dolu s názvem Hlavní jáma.
V roce 1877 odkoupilo tento nový důl i další majetek od olomouckého arcibiskupství nové konsorcium bratří Guttmanů a I. Vondráčka, pod firmou Těžířstvo Kamenouhelné závody, a.s. Doubrava. To začalo naplno provozovat hlubinný důl Hlavní jáma a k němu prohloubilo i původně mělkou výdušnou jámu Stará strojní. Důl měl rozlohu důlního pole 279 ha. Prosperující těžířstvo využilo narůstající konjunktury a v roce 1890 založilo ve svém důlním poli, 1,5 km na jih od Hlavní jámy, další důl s hloubením těžní a větrní jámy pod názvem Nová jáma, s rozlohou důlního pole 518 ha.
Nový důl byl napojen na báňskou dráhu a v roce 1900 již těžil 330 tis. t/rok. Technický požadavek na diagonální ovětrání důlního pole si vyžádal v roce 1905 vyhloubení nové výdušné jámy, ve vzdálenosti 1 km na jihozápad od závodu, s názvem větrní Veverka.
V průběhu 1. světové války se zvýšily požadavky na těžbu, a proto byla v roce 1917 vyhloubena v areálu další těžní jáma Těžní II. do hloubky 420 m. Byla vybavena mohutným parním těžním strojem Vítkovické strojírny o výkonu 1300 HP, s těžní věží 42,5 m vysokou. Nová jáma převzala postupně veškerou těžbu dolu. Původní těžní jáma se stala jen jámou pomocnou.
Koncem dvacátých let dosluhovala postupně těžní zařízení staršího závodu společnosti Hlavní jáma, a proto těžířstvo technicky připravilo další koncentraci a důlní spojení závodů v jeden organizační a těžební celek.
V třicátých letech dobývaly oba doly směrným stěnováním ve slojích o mohutnosti 1 – 4 m. K roční společné těžbě 680 tis. tun bylo k dispozici 28 pojízdných brázdících strojů, 105 stojanových, 79 souprav nátřasných žlabů o délce 3800 m. K dopravě ve vozech po horizontech to bylo 7 benzinových a 7 vzduchových důlních lokomotiv a 31 koní.
Ke dni 31. 12. 1931 byl starý závod Hlavní jáma organizačně připojen k dolu Nová jáma. Všechny tři jámy starého závodu Hlavní jáma sloužily pak jako větrní a pomocné do roku 1969 (Výdušná 1, Stará strojní, Gojíčky).
V roce 1933 Guttmanova společnost Kamenouhelné závody Orlová – Lazy v Doubravě odprodala svůj majetek České obchodní společnosti a.s. Praha. V roce 1938 byl tento majetek převeden na polskou a.s. Towarzystwo górnicze Orlová – Lazy a v roce 1941 na společnost Steinkohlenbergbau Orlau – Lazy, A.G.
Po válce došlo ke znárodnění bank a těžkého průmyslu a důl Nová jáma byl ke dni 4. 3. 1950 přejmenován na Důl Antonín Zápotocký.
Po válce s otvírkou 7. patra v hloubce 546 m byly těžní i větrní jámy dále prohloubeny. Pro exploataci dalších zásob k 8. patru na hloubku 904 m bylo v roce 1973 zahájeno hloubení nové skipové jámy č. 6 až k novému patru. Jáma byla v roce 1981 osazena novými ventilátory ARA s motory 1,6 MW a převzala funkci centrální výdušné jámy. Nad jámou byla vystavěna betonová těžní věž vysoká 68 m, v jejíž strojovně byla instalována dvě výkonná těžní zařízení typu Koepe 4K5016 ČKD Slaný.
Plně mechanizovaná důlní pracoviště využívají nejmodernější důlní techniky pro ražbu i dobývání uhlí. Revírním unikátem je nasazení dobývacího komplexu ve sloji o mohutnosti 6 m od francouzské firmy CdF s výztuží XS 1.7, dopravníkem Gerlach 1000 – HB280 a kombajnem Sagen Panda, který umožňuje denně těžbu přes 5000 t kvalitního uhlí.
Ke dni 1. 1. 1991 byl důl přejmenován na OKD, a.s. Důl Lazy, o.z. Později k 1. 7. 1995 byly k dolu Lazy organizačně připojeny doly Dukla a František s názvem skupinový důl OKD, a.s. Lazy, o.z.
Od roku 2008 spadá Důl Lazy pod Důl Karviná (největší hlubinný těžební komplex v České republice), který vznikl sloučením vedení Dolu Lazy a Dolu ČSA do jedné organizační jednotky.
Poslední vůz byl vyvezen 28. listopadu 2019. Za téměř 130 let fungování dolu se v něm vytěžilo bezmála 146 milionů tun kvalitního černého uhlí. Smutným dnem v novodobé historii dolu se stal 11. březen 2004, kdy došlo na Dole Lazy k tragické události. V důsledku důlního otřesu, který nastal v podzemí v hloubce 700 m, přišlo tehdy o život sedm horníků.
Dne 27. července 2024 odstřelila firma Swietelsky ve spolupráci se státním podnikem Diamo skipovou těžní věž Dolu Lazy. Na zlikvidování 83 metrů vysoké stavby použili pyrotechnici zhruba 80 kilo trhaviny. Intenzivní příprava této náročné akce trvala několik měsíců.
